Nanami: The Inferno of First Love
Obsahy(1)
Mladík se seznámí s dívkou a jdou na první schůzku do hodinového hotelu, jenže mladík není schopný se dívce fyzicky otevřít. Skrze flashbacky, snové sekvence a hypnotické fantazijní scény jsme svědky frustrujících událostí mladíkova dospívání, které vedly k jeho impotenci. Režisér Susumu Hani vytvořil komplexní dílo o sexuálním vývoji jedince, které na jedné straně šokuje svou otevřeností a podává znepokojující obraz potlačované sexuality, ale zároveň zůstává věcnou psychoanalytickou studií. Formálně se Hani drží postupů dokumentárního filmu, které obohacuje o prvky experimentální kinematografie a expresivní kamerové techniky. Na scénáři se podílel Šúdži Terajama, přední osobnost japonského experimentálního divadla. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Zpřevrácení inferna, které nakonec místo v nitru první lásky zuří mimo jejích hranic a obžalovává její okolí - tedy svou dobu. Protože v kontextu režisérovy tvorby (i z filmu samotného) je zjevné, že až dokumentárně pojatá retrospekce osobní historie postav neslouží pouhé dramatické výstavbě postav mimo prostor a čas, ale naopak je přikovává ke svým společenským podmínkám: stále častější struktury perverze na straně dospělých mužských postav, rozpad tradiční rodiny i emancipace ženy tvoří pro psychologii hlavní postavy věrné kulisy, které ostatně zdobí i habitat každého moderního diváka filmu. Co bylo navíc v tomto (a nejlepším) období světové kinematografie běžné, příběh, psychologie a obecné výpovědi se spojují s formální ekvilibristikou, jejíž vizuální manýra je možná místy samoúčelná, ale nikoliv nepůsobivá. Každopádně film cíleně nedosahuje statutu skutečně experimentálního filmu. První láska doby (post)moderní bude (už navždy?) muset překonávat překážky vnitřní a vnější, každopádně nikdy se již nesetká s nevinností, znásilňovanou již v dětském věku, znásilňovanou perverzí, přenášenou z oběti na oběti jako z generace na generaci. ()
japonsky filmarsky experiment, nie pre kazdeho samozrejme, sexualita tu dostala fakt hodne priestoru . 55 % ()
Film ve mně téměř okamžitě aktivoval jiný film, rovněž z Japonska, Dnes žít, zítra umřít (Kaneto Šindó). Dionýsos píše "retrospekce osobní historie postav neslouží pouhé dramatické výstavbě postav mimo prostor a čas, ale naopak je přikovává ke svým společenským podmínkám". Tak tomu je v obou filmech. Domnívám se, že japonští mužové (a nejspíš i ženy) mají v tom (rodinná situace v před-dospělé a před-sexuální fázi) určitá národní specifika. Nebylo by možná marné porovnání s Beckettovou První láskou. Rozdíly ve vzorci chování "mužů" tu jsou očividné. - V jiném příspěvku se mluví o hudbě, která je příšerná, horší než italská nebo slovenská. ()
Jediné, co na tomto trapném pokusu o experimentální pohled na dospívání stojí za zmínku, je velmi dobrá (byť západní) hudba. Snímek sám o sobě je pouze nekonzistentní hromádka více či méně obskurních a samoúčelných sexuálních obrázků a nelogických scén. ()
Film jsem videl na Febiu 07(kde jinde asi, ze? ). V kontextu retrospektivy japonske experimentalni kinematografie prelomu sedesatych a sedmdesatych let se pojem "Bizarnost" stava opravdu pouhopouhou nadnesenosti. Sexualne zamerene experimnty nepostradaji dodneska punc nepochopitelna a okrajovosti, takze reakce neprekvapi. Snad v mnoha polohach necitelne presto vysoce emotivni a uprimne dilo , ano s kvalitni hudebni strankou. ()
Galerie (6)
Photo © Hani Productions Ltd.
Reklama