Grindhouse: Auto zabiják

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)

Naprosto nerozumím délce stopáže. Proč solidní filmovou povídku, která začne až v polovině snímku, zbytečně rozmělňovat zcela zbytečným bezmála hodinovým prologem? Navíc, když po něm stejně dojde k "restartu" a jede se nanovo. V první části sledujeme nezajímavé postavy, trapná camea a rádoby cool dialogy, které nemá šanci zachránit ani snažící se Kurt Russell. V druhé polovině je to v zásadě to samé, ale tam to již funguje především díky sympatickým slečnám a tarantinovským dialogům. Závěrečná automobilová naháněčka má říz i tu správnou atmosféru. Technicky a stylem je to od Quentina vypiplané do nejmenších detailů, ovšem to se dalo očekávat. Je vidět, že má nejen nakoukáno, ale že se zmůže i navíc než-li pouhé napodobování jako Rodriguez. Obzvlášt nápad s posunutým dějem skrze chybějící filmovou cívku je geniální a mnohem lépe využitý než-li u Planety Terror. Celkově mám však z projektu Grindhouse pocit, že kdyby se obě části prostříhaly, tak to výsledku jen a pouze prospělo.Zvláště v případě Tarantinovy části, která sice filmově a stylem je podstatně lepší, ale v zábavnosti naopak za přímočařejším počinem svého kolegy překvapivě poněkud zaostává. (29.06.2007)

Taškařice vyvedená >Tarantíno femíno< aneb čím si kdo zachází, tím taky zajde... Roskošné žvanění pipinek završené krutě jetým (doslova) finále, hnedle nadvakrát a vímajk proč... . . . Q.T. nezklamal - i když ani nepřekvapil - dlužno ošem přiznat, že obě jízdy v akci jsou famosně naaranžované a zrežírované (a že si je mistr i sám natočil k obrazu svému! - takto kdyby autohoničky a různé ty havárie točili všichni hw kameramanští machři, leckteré akční taškařici bych možná nějakou tu hvězdičku i přidal...) a v ději je spousta dobrých hlášek a drobných fórků, odkazujících na starší mistrovu tvorbu i jiné fláky z dějin amerických kultovek! . . . Zkrátka a dobře stylová oddechovka, během níž si moc neoddechnete (ať v plkacích - soustředit se na >dámské< myšlení hrdinek je místy vskutku vyčerpávající - tak i v akčních pasážích) a taky možnost pokochat se zase jednou úžasnými americkými >muscle< auťáky, z nichž ten bělostný "Magnum" Dodge Challenger 440 ze sedmdesátého by snad už měl být zákonem chráněným úkazem a ne že si ho fimařští lajdáci dovolí takhle dorasovovat! (;-) - - - - - (Poprvé viděno kdysi v čase čerstvé distribuce na dvd /s původní zvukovou stopou a originálním formátem obrazu/, hodnocení 26.9.2011 po dalším vychutnaném repete 11939., komentář zde jako devítistýsedmasedmdesátý - 26.9.2011) (26.09.2011)

Napodruhé výrazně lepší. Člověk už zná koncept a vychutnává si jej, aniž by musel netrpělivě očekávat, co se stane - protože o to tu nejde. _ DODATEK 2016: K vyprávění tohoto filmu a k jeho pozici v rámci Tarantinovy práce se vyjadřuji rovněž v novém videokomentáři. (03.12.2007)

To má být jako všechno? A kde jsou knedlíčky? Přesně tak mi to připadalo. Jeden a třičtvrtě hodiny poslouchat pindy ženských, který sou víc chlap, jak banda tiráků... Ne, děkuji. Už nikdy. Za to mi pár těch krásných aut, který ale do konce filmu rozflákají na sračky nestojí. Je to možná pocta nějakýmu žánru, ve kterým se takhle ty filmy točily, ale mně jako diváka to nudilo a dost často i štvalo tím, jak neustále něco žvatlají a furt se nic neděje a příběh to nikam nepostrkuje. Závěr to hodilo už úplně do hajzlu. Jako jediná jakžtakž sympatická postava je šílenej autozabiják Kurt Russell. A na konci se nechá tak debilně zabít... Mám velký výhrady ke scénáři - že to Tarantina napadlo, když si kupoval nový auto, tomu věřím - vypadá to tak. Chybějící kousky, trailery mezi filmy, uměle vytvořená poničená místa, to všechno by bylo fajn, kdyby se trošku víc investovalo i do obsahu a nejen do formy. Jenže poslední dobou to Hollywood neumí. Tarantino holt podle mě svůj nejlepší film už natočil a zatím mi jen neustále dokola dokazuje, že už světu nemá moc co dát (jelikož se vlastně jen pořád dokola kopíruje). (16.11.2008)