Vykoupení z věznice Shawshank

Myslím, že na tento film může být Stephen King právem pyšný. Spolu s Osvícením a Zelenou mílí patří mezi jedny z nejlepších a nejznámějších adaptací jeho knih. Stejně jako má své kouzlo literární předloha, má své kouzlo i filmové Vykoupení z věznice Shawshank. Připomněl mi nezapomenutelné chvíle, které jsem prožívala při čtení povídky. Nejvíce mě dostal konec a hlavně závěrečná pasáž, jíž končí i samotná povídka. Jeden z filmů, při němž jsem na konci poměrně hojně slzela. Společně s mými dojmy a pocity z povídky, které prostupovaly celým snímkem a střídaly se s dojmy z něj, jsem byla obdařena nezapomenutelným a jedinečným filmovým zážitkem. Děkuji, Stephene Kingu. Děkuji, Franku. Děkuji, Morgane a Time. A všem, díky kterým mohl vzniknout "this incredible movie story..." King má obdivuhodný talent na vytváření rozmanitých a skvělých charakterů postav. A Frank Darabont má výborný talent při výběru herců, kteří tyto postavy v jeho filmech ztvární. "Doufám, že tam bude přítel a já mu podám ruku. Doufám..." (12.10.2007)

Bez diskuze výtečný film. Příběh silný, pojetí zajímavé, herecké výkony obstojné, ale hlavně přesná režie (nekamenujte mě, ale Zelená míle mi sedla více). Morgan je asi můj nejoblíbenější herec vůbec, proto jsem byl zvědavý hlavně na Robbinse a ten mě příjemně překvapil (film jsem viděl s dabingem a strašně moc mi připomínal Hankse ;-)) Proč tedy nedám 5* jako skoro všichni ostatní? Já bych to zkrátil, ten konec byl už dost natažený a trochu jsem se u něj nudil (tím nechci říct, že bych 3/4 filmu nehltal 1 dechem ;-)) No v každém případě, vřele doporučuju. (17.12.2007)

Frank Darabont má pro tyhle "člověčinky" jasné vlohy. Oproti Zelené míli je Vykoupení jaksi poklidnějším, co se tempa vyprávění i událostí v něm obsažených týče, ale o to více péče je věnováno postavám. Oba hlavní aktéři jsou jak výtečně napsaní, tak výtečně provedení, zejména Robbinsův Andy je fascinující svojí nepřístupností, která v průběhu filmu taje. Přesto bych si netroufal řadit Darabontův snímek po bok takových skvostů, jako je Formanův Přelet nad kukaččím hnízdem, protože v určitých věcech mi přijde až příliš vykonstruovaný, vyumělkovaný a namířený na divákovy city (pravda, velice vkusným způsobem). Celý příběh na mě zapůsobil, ale nikterak zásadním způsobem. Je to prostě... hezké vyprávění, které jsem celý film sledoval, ale které mě nedokázalo vtáhnout a zanechat ve mně více než pocit z výtečně odvedené práce. Snad jsem čekal příliš mnoho, když jsem viděl jak vysoko Vykoupení vyšplhalo na žebříčku... Ve svém oboru ale samozřejmě špička. (25.02.2004)

Jeden z nejlepších filmů všech dob!! Na vylíčení toho, jak je tento snímek úžasný, ještě nemá čeština dostatek výstižných slov, takže jen krátce - fantastické, grandiózní, velkolepé, skvělé, vynikající, excelentní, úžasné, jedinečné, nezapomenutelné, špičkové, dokonalé, nádherné, geniální, a hlavně lidské! Tim Robbins i Morgan Freeman se svými výkony povýšili mezi herecké velikány a Frank Darabont si nasadil laťku tak vysoko, že aby ji přeskočil, musel by natočit film, u nějž by diváci asi umřeli úžasem. Procítěný a pečlivě zpracovaný příběh neprávem odsouzeného muže musí dostat na kolena i nejotrlejší z diváků a to tak razantně, že se z těch kolen mnozí ani bez pomoci nezvednou. Naprosto dokonalý zážitek pro každého, kdo má ještě alespoň zbyteček srdce na svém místě s jednou neoddiskutovatelně nezapomenutelnou scénou. Kdo neviděl, neuvěří. (15.04.2003)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)