Vykoupení z věznice Shawshank

Pri "odkrytí kariet" som onemel a až do záverečných titulkov ostal v neopísateľnej zimomriavkovej extáze. Nevedel som či mám plakať, vyskočiť od radosti alebo iba potichu sedieť a vychutnať si, čo mi bolo práve sprostredkované. Po návrate z kina som zhasol, pustil soundtrack Thomasa Newmana, lahol si a snažil sa udržať si tú extázu čo najdlhšie. The Shawshank Redemption je film, ktorý vám v pomalom tempe, za múrmi väzenia, vo svete s vlastnými pravidlami, predstaví dve hlavné a zopár vedľajších postáv, a následne vám vysvetlí, čo im ich stretnutie na tomto mieste bolesti a beznádeje prinieslo. Film o "nádeji, ktorá nám dáva krídla", film s najprekvapivejším, najsilnejším a najkrajším záverom ever. (27.05.2002)

Nádhera, přes dvě hodiny jsem zíral v němém úžasu a nehnul brvou. Každá sekunda ja naprosto přesně vybroušená do posledního rámečku, kontakt s divákem je velmi těsný, takže s hrdinou sdílíme všechny emoce, které dávají vzniknout výtečnému dortu, na jehož vrcholu čeká ta nejkrásnější a nejchutnější třešnička, jakou si dokážeme představit. (12.07.2002)

Myslím, že na tento film může být Stephen King právem pyšný. Spolu s Osvícením a Zelenou mílí patří mezi jedny z nejlepších a nejznámějších adaptací jeho knih. Stejně jako má své kouzlo literární předloha, má své kouzlo i filmové Vykoupení z věznice Shawshank. Připomněl mi nezapomenutelné chvíle, které jsem prožívala při čtení povídky. Nejvíce mě dostal konec a hlavně závěrečná pasáž, jíž končí i samotná povídka. Jeden z filmů, při němž jsem na konci poměrně hojně slzela. Společně s mými dojmy a pocity z povídky, které prostupovaly celým snímkem a střídaly se s dojmy z něj, jsem byla obdařena nezapomenutelným a jedinečným filmovým zážitkem. Děkuji, Stephene Kingu. Děkuji, Franku. Děkuji, Morgane a Time. A všem, díky kterým mohl vzniknout "this incredible movie story..." King má obdivuhodný talent na vytváření rozmanitých a skvělých charakterů postav. A Frank Darabont má výborný talent při výběru herců, kteří tyto postavy v jeho filmech ztvární. "Doufám, že tam bude přítel a já mu podám ruku. Doufám..." (12.10.2007)

Nechtěl strávit život ve vězení, dennodenně čelit utrpení, doufal, neztrácel naději, kladívko pořídil si raději; dokázal to, přežil, vydržel, svůj slib dodržel; King, vypravěčů král, vyšperkoval příběh o nezdolné lidské vůli pointou, která pár osob zaujme, ale většině dá křídla. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Vronsky, Merggie, Freelance, moonlight (27.11.2005)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)