Vykoupení z věznice Shawshank

Tady si dovolím udělat vyjímku a nebudu používat jakékoliv prvky humoru. City, myšlenky, přátelství, vše co existuje v reálném světě se málokdy podaří převést také do filmu. Za celý život jsem viděl několik filmů co právě tohle dokázali, více či méně, ale jen málo mi zůstalo zapsáno na věky v paměti. A u jediného si pamatuju i název, právě u tohoto. Každá postava, byť pro příběh minimálně důležité má svůj vlastní příběh. každá maličkost, každý dialog i monolog je dokonalý. Postoj a citový vztah diváků k jednotlivým postavám je budován krůček po krůčku. Pokud se budete snažit nalézt byť sebemenší chybu, patrně na 99,9% se vám to nepodaří a když přece, po druhém shlédnutí si jí ani neuvědomíte. Když bych měl jmenovat nejlepší film90tých let, jmenoval bych právě Vykoupení z věznice Shawshank. Za tohle své rozhodnutí bych se nikdy nestyděl. Frank darabont se zhostil režie tak jak se na tuhle profesi sluší a patří. S naprostou dokonalostí si pohrál se scénářem jež je sám o sobě naprosto skvělý. A výběr herců? Tomu se opravdu říká výhra v loterii. Jak skvělé výkony Morgana Freemana tak i o něco méně pro filmové nadšence známého Tima Robbinse jsou tím posledním plusem v dlouhém zástupu těchto kladných matematických znamének. Dávám šest hvězdiček z pěti a kdybych měl na závěr doporučit tenhle film někomu, kdo o něm nikdy kupodivu neslyšel, pak bych řekl toto: Když se chcete podívat do očí síle příběhu, tak aby vaše pocity naprosto zplynuly s každou postavou, pak víc než 140 minut u Vykoupení z věznice Shawshank je tou nejlepší volbou jak investovat čas svého žití a nikdy už na tenhle film nezapomenete. Naděje stále existuje, v našem srdci a v naší duši. Tu nám nikdo nikdy nevezme. (22.06.2004)

Film, který se v době uvedení ani nezaplatil. Film, jehož název nejde pořádně přečíst natož zapamatovat. Film, který si možná o to víc postupně nalézal a nalézá oblibu u nejširšího diváckého publika. A určitě právem. Svou atmosférou mě vtáhl tak dokonale, až se potvrdilo známé: "Nejlepší film je takový, při jehož sledování si jeho kvality neuvědomujete." I když znám spoustu zajímavějších filmů, ani s odstupem nemusím na svém hodnocení nic měnit. (03.04.2005)

Po čtyřiceti letech bloudění na pouštním, vězničním buzerplace bankéř vyvede do zaslíbené země Mexika Žida, teda Ira Freemana, čímž z něj udělá freemana. Doufám, že to nemusím interpretovat politicky... Pokud mě k tomu nikdo nebude nutit, tak se raději budu tvářit, že jsem se koukal na pohádku o vytrvalosti, naději, drobnostech, co pomáhají přežít další den a božích mlýnech, co melou pomalu, ale když se jim pomůže, tak jistě. +++++ V pohádkách se zlo dává poznat ihned a zlem zůstává, dobro se někdy musí hledat, ale nakonec se najde. Občas přitom trpí, občas zlu nezabrání působit utrpení, ale nakonec, za doprovodu melancholického, někdy až tesklivého klavíru, vítězí. Jeho prohry i finální výhra se umí strefit do diváka, až zaslzí. Pomáhá v tom i životní moudrostí nasáklý vypravěč s hlasem Freemana. Škoda, že chvílemi ujiždí ve svých promluvách k mudrování, jež jakoby se inspirovalo motivačními příručkami a new age guruy. Shawshank je dojákem, jemuž hrozí pád ke kýči, ale precizně odvyprávěným, sice s ploššími záporáky, ale slušně navrženým hlavním hrdinou, navíc s ucházející fabulí. Darabont (nebo King?) si v některých případech příliš lacině hraje s umísťováním (hádám zpětným, tj. po vymyšlení příběhu) náznaků, např. Monte Christem, nebo "rekontextualizací" (Brooks was here / Red was here). Takhle se vodí divák v dětství. Škoda, v rámci dojáků na mě Shawshank zabral nadprůměrně. A mohl i lépe. (04.10.2014)

Tak tohle mě opravdu dostalo. Vidím to jako dnes, když jsem závěrečných 20 minut koukal s otevřenou pusou a jenom zašnul, jak to Andy skvěle provedl. Tim Robbins a Morgan Freeman byla naprosto skvělá volba. Jeden z nejlepších a nejkrásnějších filmů z vězeňského prostředí. Jenom škoda, že film neproměnil alespoň jednu ze svých sedmy nominací na Oscara, ale přece jenom měl hodně silného konkurenta Foresta Gumpa... Na závěr snad jenom dotat, že jasných pět hvězdiček a po právu podle hodnocení nejlepší film na csfd. (25.09.2007)

Vybírat nejlepší věc z kterékoli kategorie je pro mě utrpení, ale pokud se na tenhle post na ČSFD dostal Shawshank, nemám sebemenších námitek. Děkuji mistru hrůzy Stephenu Kingovi za to, že se pro jednou stal mistrem naděje a přinesl nám ji spolu s tóny Figarovy svatby. Děkuji Franku Darabontovi za to, že si udělal z adaptací Kingových vězeňských románů profesi a že se mu to zatraceně dobře daří. Děkuji Timu Robbinsovi a Morganu Freemanovi za to, že jsem díky nim nevěděla, zda se mám usmívat nebo ronit slzy, tak jsem nakonec vstala a začala hlasitě tleskat. Děkuji Bobu Guntonovi za to, že podal svého Nortona s takovou přesvědčivostí, že jsem se rozhlížela po krumpáči, který bych mu mohla zarazit do hlavy. Děkuji Jamesi Whitmorovi za to, že se mi nad jeho Brooksem svíralo hrdlo. Děkuji za lekci pokory, naděje a svobody. Děkuji...že už s tím mám jít do háje? Jdu. A beru si s sebou Shawshank. (16.08.2007)