Chaotická Ana

Chaotická Ana potěší hlavně příznivce reinkarnace, což já zrovna nejsem, přesto jsem ty dvě hodiny, co film trvá, nevycházela z údivu, co mi to pan Medem zase naservíroval. Příběh Any, začínající malířky, která se musí vyrovnat s tím, že v minulosti už mnohokrát žila a vždy zemřela jako mladá dívka. Stejně jako je Ana uváděna do hypnózy odpočítáváním od deseti do nuly, stejně tak plynou i jednotlivé kapitoly filmu. Jak už je u Medema zvykem, dočkáme se erotiky, nahoty a sexu, trochu exotiky, hodně tajemna a hlavně nádherných obrazů malířky Any, jejichž skutečnou autorkou, jak se dozvíme z titulků, je režisérova předčasně zemřelá sestra Ana Medem, které byl celý film věnován. Asi to není film pro každého, za sebe ale dávám jednoznačných pět hvězd. (29.03.2011)

Už vím, proč jsem rok otálela. S Medemem se nedá hazardovat, jeho filmy jsou vzácnost, jsou jako obřad a čas je třeba zvolit velmi uvážlivě, jestě lépe intuitivně, protože i to je součástí prožitku, který se nedá obehnat slovy. Jsem uchvácená. Ptám se sama sebe, co jsem to viděla, co jsem to prožila a přistihuju se při krádeži myšlenky, že tak dlouho se do Medema díváš, až se Medem podívá do tebe. Oslava sestry, oslava ženy, dál už nic, dál už všechno. (02.05.2010)

O tvorbu tohoto režiséra jsem se nikdy nezajímala, ale tenhle film na mě silně zapůsobil díky svému tématu už po prvním promítnutí, od té doby jsem ho viděla ještě čtyřikrát a přesto stále nacházím nové a nové věci. Sama mám podobnou zkušenost jako hrdinka filmu, vřele tedy film doporučuji všem, co ví něco o regresích a minulých životech. Pro "obyčejné" diváky to asi bude film dost nesrozumitelný. >plus úžasný soundtrack od skladatelské bohyně Jocelyn Pook. (21.07.2009)

Julio Medem opět dokázal svou tvorbu posunout o něco dále. Jeho záliba v psychologii je více než zjevná. Mé nadšení ale srazil na závěr filmu, který je snad nejdůležitější částí všeobecně... no nechci spoilerovat, tak jen řeknu, že se to opravdu moc nepovedlo - vymizela hloubka zavřených dveří a Ana zůstala šílenou. První půlka je ale o něčem úplně jiném... cesta do podvědomí je až mrazivě důvěryhodná a Manuela Vellés se do role perfektně hodí. Určitě sem nebyla jediná, kdo se v jejích očích naprosto ztratil. Ana projde vaším nitrem a chytne vás za ruku. Jsem ráda, že Medem nezůstal u svých stálých herců, už jsem se v jeho tvorbě začínala ztrácet. Propojení s výtvarnou a hudební stránkou bylo také jedinečné. Opravdu mě mrzí ten konec, který opravdu všechno doslova podělal... ti, co film viděli, vědí, proč tohle píšu. Naprosto by stačilo zůstat ve Španělském prostředí, protože to je jedna z kvalit Medemovsky vyjímečných filmů. (15.01.2009)

Caótica Ana není prázdným manifestem obrazu, jak jsem se při pohledu na malebné obrázky obával, ale labužnickým snímkem, který vnímavost odměňuje jedinečným prožitkem. Medem se dokázal skrze překrásně stylizované filmové obrazy nenásilně napojit na diváka a vtáhnout jej do duše samotné Any, jejíž charakter odráží charakter filmu - obojí je živočišné, komplikovaně jednoduché, smyslové... a taky patřičně smyslné. Zejména první půlhodinka je naprosto fantistickým sledem mimořádně působivých impresí, za něž film vděčí hlavně originálně pojatým hlediskovým scénám (tedy těm, v němž vnímáme dění Aninýma očima); už jen za to "osahávání" městského davu bych zasypal tvůrce ovacemi...Jak jednotlivé kapitoly dělené odpočítáváním od desíti k nule ubíhají, Ana si ujasňuje smysl své existence a postoj k životu, zatímco se proměňuje vyznění i nálada snímku, pointa pomalu vyplouvá na povrch a úvodní surreálno se překresluje do stále hmatatelnějších obrysů. Přechod od smyslů k rozumu je sice dostatečně pozvolný a plynulý, ale přeci jen jsem se v oné první části cítil o dost líp, tím spíš, že ze závěru doslova trčí pár velice konkrétních (politicky laděných a silně kontroverzních) narážek, čímž jsem rozhodně nebyl potěšen a trochu jsem dostal strach, zda mi celou tu dobu nevěšel Medem na nos pseudoumělecké bulíky a Anina poznámka o mělkosti obrazů nebyla jen alibistickou přikrývkou pro porvrchní a mainstreamově orientovanou agitku. Inu, Caótica Ana je tanec na nejasné hraně mezi troufale svojskou uměleckou výpovědí a lacině šokujícím kýčem, kde se těžko registrují prešlapy a není divu, že vzbuzuje značné kontroverze. Tím pádem cítím potřebu definitivně se přiklonit k jedné názorové straně a udílím ne úplně čistých, přesto rozhodných pět hvězdiček. Protože tento film zkrátka nemá obdoby, ať už to vnímáte v jakémkoli smyslu. P.S: Manuela Vellés odvádi v roli Any velmi suvérenní a přirozený výkon, čímž se řadí mezi halvní přednosti filmu a bylo by ostudné ji nezmínit.*****MŮJ FILM ROKU 2008 (česká kinodistribuce) ***** (23.11.2008)