Chaotická Ana

Julio Medemovi trvalo přesně čtyři filmy, než mě Chaotickou Anou dostal do skoro filmového nebe. Moc jsem neočekával, ale výsledek daleko předčil moje očekávání. Podařilo se mu natočit film, který je skoro dokonalý. Film tajemný, s naprosto úžasnou hudbou, atmosférou a vším, co k něčemu tak vyjímečnému patří. A kdyby se mu v životě už nic nepovedlo, tak jen za tenhle kousek si ho z režisérské topky hned tak nevymažu. (10.09.2014)

Nadpozemský audiovizuálny zážitok nadzmyslovej témy. Krásna kamera, citlivá hudba ponorená v umeleckej anarchii ma fascinovala každým jedným záberom. Snímka je rozdelená do 10 (nie 11) kapitol ktoré zachytávajú mladé umelecky nadané dievča ktoré sa dostáva do veľkomesta a žije voľnomyšlienkárskym životom umelkyne. S čista jasna sa počas jedného z umeleckých stretnutí dostáva do hypnózy. V tomto stave prežíva posledné minúty jej minulého života. Po čase si hypnózu zopakuje a znova prežíva iný život aj smrť, každou jednou hypnózou sa dostáva hlbšie a hlbšie do minulosti. . (19.02.2017)

Z jaskyne otecka do squat artu sponzora sa učiť Ana ide - ďalej, ďalej od mora. Dotyky mesta i Araba vernú lásku zažíva, no mučená langusta pravdu začínať odkrýva. Prevtelením je dievča večného utrpenia ženy a tento status ju z milenky na matku milenca zmení. Šíp lásky mení preto Anka na stolicu v oku politika, a rafinovane ňou tak pokorí ego tyraniu dobyvačného násilníka. (15.01.2013)

O tvorbu tohoto režiséra jsem se nikdy nezajímala, ale tenhle film na mě silně zapůsobil díky svému tématu už po prvním promítnutí, od té doby jsem ho viděla ještě čtyřikrát a přesto stále nacházím nové a nové věci. Sama mám podobnou zkušenost jako hrdinka filmu, vřele tedy film doporučuji všem, co ví něco o regresích a minulých životech. Pro "obyčejné" diváky to asi bude film dost nesrozumitelný. >plus úžasný soundtrack od skladatelské bohyně Jocelyn Pook. (21.07.2009)

Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu. (11.10.2014)