Chaotická Ana

Julio Medem natočil po dosti erotickém Lucía y el sexo (což byl jediný film, který jsem od něj viděl) příběh o dívce Aně, která v sobě má víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Postupně se totiž dozvídáme - v průběhu filmu je děj odpočítáván od 10 k 1 z důvodu navození hypnózy, která ve snímku hraje důležitou roli - že Ana v minulých životech (či v myšlenkách jiných žen) mnohokrát zemřela nepřirozenou smrtí. Z původně zajímavých hypnotických sezení však na povrch začne vyplouvat otázka, zda tyto ovlivní i současný Anin život - zda jsou události minulé similární těm současným..? Režisér nám zde naservíroval artovou lahůdku, která asi nebude pro každého, ale pokud se jí poddáte, tak se vám - i když trochu hořce a smutně - odmění. (05.08.2009)

Pohled do spirituálních poloh jedné bohémské duše, jehož formální rámec, sledující číselný odpočet (k navození hypnotického stavu?), dodržuje snesitelnou polohu vyprávění a ve svém konci dojde ke slušné pointě. K té vás příběh neodolatelně táhne, což i přes jednoznačně umělecké ambice znamená, že nezačne nudit. Závěrečná epizoda po "dosažení bodu nula" celou snahu sice zbytečně strhává do roviny polopatické protiválečné agitky a scénka s ukáknutím do ksichtu jeví se mi trochu na efekt, přesto zážitek z filmu měl u mne svou estetickou odezvu. 75% (26.02.2009)

Vojny vynašli a vedú muži! To je nespochybniteľný fakt, ako aj ten, že som asi ešte nikdy v živote nevidela viac ženský film, ako práve tento. Veľmi sa mi páčilo množstvo symboliky, hlavne dvere, ktoré mali od začiatku skrytý význam, ako aj nahota, či zdanlivá povrchnosť a jednoduchosť hlavnej hrdinky. Absolútne ma šokoval záver, ktorý bol skutočne silný, plný po storočia potlačovanými emóciami snáď každej ženy. Tiež by som občas potrebovala takto si zakričať. Verte mi, ja by som kľudne ešte pritvrdila! (25.12.2014)

Caótica Ana není prázdným manifestem obrazu, jak jsem se při pohledu na malebné obrázky obával, ale labužnickým snímkem, který vnímavost odměňuje jedinečným prožitkem. Medem se dokázal skrze překrásně stylizované filmové obrazy nenásilně napojit na diváka a vtáhnout jej do duše samotné Any, jejíž charakter odráží charakter filmu - obojí je živočišné, komplikovaně jednoduché, smyslové... a taky patřičně smyslné. Zejména první půlhodinka je naprosto fantistickým sledem mimořádně působivých impresí, za něž film vděčí hlavně originálně pojatým hlediskovým scénám (tedy těm, v němž vnímáme dění Aninýma očima); už jen za to "osahávání" městského davu bych zasypal tvůrce ovacemi...Jak jednotlivé kapitoly dělené odpočítáváním od desíti k nule ubíhají, Ana si ujasňuje smysl své existence a postoj k životu, zatímco se proměňuje vyznění i nálada snímku, pointa pomalu vyplouvá na povrch a úvodní surreálno se překresluje do stále hmatatelnějších obrysů. Přechod od smyslů k rozumu je sice dostatečně pozvolný a plynulý, ale přeci jen jsem se v oné první části cítil o dost líp, tím spíš, že ze závěru doslova trčí pár velice konkrétních (politicky laděných a silně kontroverzních) narážek, čímž jsem rozhodně nebyl potěšen a trochu jsem dostal strach, zda mi celou tu dobu nevěšel Medem na nos pseudoumělecké bulíky a Anina poznámka o mělkosti obrazů nebyla jen alibistickou přikrývkou pro porvrchní a mainstreamově orientovanou agitku. Inu, Caótica Ana je tanec na nejasné hraně mezi troufale svojskou uměleckou výpovědí a lacině šokujícím kýčem, kde se těžko registrují prešlapy a není divu, že vzbuzuje značné kontroverze. Tím pádem cítím potřebu definitivně se přiklonit k jedné názorové straně a udílím ne úplně čistých, přesto rozhodných pět hvězdiček. Protože tento film zkrátka nemá obdoby, ať už to vnímáte v jakémkoli smyslu. P.S: Manuela Vellés odvádi v roli Any velmi suvérenní a přirozený výkon, čímž se řadí mezi halvní přednosti filmu a bylo by ostudné ji nezmínit.*****MŮJ FILM ROKU 2008 (česká kinodistribuce) ***** (23.11.2008)

Velmi nudný začátek, pomalý rozjezd příběhu Anity, malý prostor pro Charlottu Rampligovou a jediného pohledněho muže snímku, Cazalého, to vše mi jasně znemožňuje dát filmu plný počet. Od části na moři dostává film spád a začíná být zajímavý i vizuálně. Nula je faktickým vrcholem, krásnou filmařinou a výbornou pointou. Jen to chce mít hodně silné nervy prokoukat se až k závěru. (26.11.2019)