Pátek třináctého 8

Jason jako kapitán lodi Lazarus, který je potažený slizem a nikdy netrpěl mořskou nemocí. Po nevyrovnaném souboji s Tínou mu byly dodaný vyjímečné schopnosti. Jako je třeba přeplavání půlky moře na jeden nádech pod vodou a nebo teleportace, kam jenom potřebuje. Na lodi to mělo i slušnou atmosféru s vraždami, ale v Manhattanu to už bylo příliš hloupé. Dávám 40% (06.07.2018)

Nejhojší díl. Vraždy nejsou zábavné a Jason se padezřele rychle přemistuje. Např: jeden z hlavních hrdinů leze po žebříku a Jason stoji a čumí, jakmile je hlavní hrdina na střeše ejhle Jason je tam taky. Scénář je jedna černá díra a herecké výkony taky. Nepochopím jak takový kult mohli dát na starost TV režisérovi. (10.08.2008)

Obávaný zabiják Jason Vorhees absolvoval podstatné změny: netřímá v rukou mačetu a opustil své domovské Crystal Lake. A na jeho vražedném řádění se to nikterak nepodepsalo. Zabiják je ze dna jezera probuzen elektrickým výbojem a v mžiku se nalodí na loď plující na exkurzi do New Yorku, na níž terorizuje maturitní omladinu i s jejich nesympatickým kantorem. Do NY dorazí přibližně v druhé polovině filmu, aby zde zúčtoval s hrstkou přeživších z lodi. Mrtvých není zrovna malý počet a objevuje se sem tam i nějaký originální vtip (viz hokejový poutač s dominantou brankářské masky po příchodu do velkoměsta). Blížil se konec slavné éry osmdesátých let a chtělo to dravou rozlučku s hororovou ikonou, co se za uplynulá léta svého účinkování na filmové scéně předvedla většinou v excelentní vražedné formě. Podruhé v řadě se pod masku skryl urostlý Kane Hodder, na svá tvůrčí bedra si další krvavý výlet zabijáka vzal tehdy debutující Rob Hedden a urodily se zajímavé změny, co film posunuly z hrozící stagnace. Film nabíral postupně na tempu a dynamice, vraždy probíhaly na nejrůznější způsoby, ne sice vždy v absolutních krvavých kamerových detailech, ale jelikož jich byl byl pestrý výběr, tak si hororový divák jistě přišel na své. Přízrak mrtvolného utonulého Jasona Vorheese v dětském věku, který se tu a tam zjevuje hlavní mladé hrdince, má nakonec i své vysvětlení, a není úplně špatné. Na Manhattanu to Jason mohl více rozjet, ovšem finále je delší, což potěší. Casting je funkční, hlavně z hlediska rychlého uklizení ze scény, známější hereckou položku představuje jen Kelly Hu, co utvořila zlobivou dívčí dvojici se Sharlene Martin, a určitě se jedná o dvě nejlepší herecké akvizice. Nepřehlédnutelný je i nedávno zesnulý veterán Peter Mark Richman v roli pedantického profesora a současně strýce ústřední hrdinky. Oproti nim mně Jensen Daggett v hlavní roli přišla poněkud málo výrazná. I Rob Hedden se v rámci režírování zdržel, jako valná většina jeho režijních předchůdců, jen na jeden díl hororové série. Implantoval změny, které slasher sérii oživily a dobře posloužily. 9/10 (05.05.2022)

Talentovaný brankář a masový vrah Jason Vorheese, nosící dres s číslem 13, pochopil, že v okresním přeboru HC Crystal Lake už mu pšenka nepokvete, a proto vyrazil do New Yorku. A ještě předtím než se stane brankářem N.Y. Rangers, zlikviduje malou výletní lodičku s teenagerama. To na tý lodi bylo docela dobrý. Poslední půlhodina v New Yorku mi přišla zbytečně nadstavbová. Daleko radši bych byl, kdyby se v New Yorku odehrával celý film. Zbytečně dlouhý, takže slabší tři hvězdy. (24.07.2009)

Moja obľúbená časť a zároveň (z vtedajších ôsmich) pravdepodobne najhorší film. Zato najzábavnejší, s najzaujímavejším dejom a najkrajšími babami. Samozrejme to JE strašná blbosť; konieckoncov ani jeden Piatok by som s čistým svedomím nenazýval vyslovene dobrým filmom; niektoré veci, ktoré sa ale dejú TU, už prekračujú onu pomyselnú hranicu trashu zase o pár desiatok rán sekerou ďalej. Halucinácie hlavnej hrdinky a vedľajšia dejová línia s traumou a malým Jasonom, pôsobia ako výsmech; s predošlými časťami nemajú nič spoločné a sú - pre príbeh aj sériu- asi rovnako nelogické ako trestuhodné správanie primitívnych postáv. Okrem toho, úvodné titulky sršiace atmosférou New Yorku konca osemdesiatych rokov a vlastne aj samotný názov, sú len obyčajným podvodom na diváka čakajúceho zbesilé naháňačky centrom Manhattanu. Hneď v nasledujúcej scéne sa dej presune na loď, kde zotrvá do konca prvej hodiny filmu. Loď je pre slasher miesto ako stvorené a potom ako sa na palubu dostane pán Vorhees, začne systematické vyvražďovanie jak posádky tak pasažierov, pričom niektoré vraždy sú efektné viac (uškrtenie Kelly Hu), niektoré menej (Jason s gitarou!!!). Posledná tretina sa nakoniec naozaj odohráva v New Yorku, ale exkurziu známymi miestami nečakajte. Uvidíme len pár interiérov, metro a tmavé uličky, podľa ktorých Manhattan tiež asi neidentifikujete. A popritom sa dejú veci... ale že tak blbé, až zostáva rozum stáť. S vrahom v pätách sa každú chvíľku ústredná skupinka (ktorá by kludne mohla byť nazývaná lovnou zverou) zastaví a rieši si napríklad vyššie spomínanú traumu, medziľudské vzťahy a podobne. Herci sú lacní primerane k filmu a Hodderovským obsesiám tiež neholdujem, takže je to celé tak trochu nasmiech a ultratupý záver tomu nasadí korunu. A dojde aj na také rarity, ako pästný súboj s Jasonom, alebo odrazenie hlavy rukou (päsťou). A je to zábava! Väčšina dielov sa odohráva v tom istom prostredí - v letnom tábore a tu sa pekne cestuje. Vrážd celkom dosť, Jason je nezastaviteľný a aj keď film neobsahuje - pre horor - tak dôležité prvky ako sú strach a vlastne ani napätie, keď ste béčkovo naladení, mali - resp. mohli by ste byť spokojní. Jason na Manhattane je milá hororová spomienka na dobu, keď sa úsmevné horory osemdesiatych rokov nenávratne vytrácali a s nimi osemdesiate roky pomaly vyprchávali, aby sa podobných spomienok natočilo ešte zopár (Mutronics, Predátor 2, Class of 1999) a definitívne uzavreli jednu nie hodnotnú, ale rozhodne veľmi príjemnú žánrovú éru. A presne taký je tento film. A preto ho mám rád. Najzábavnejší Piatok. (08.03.2013)