Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po dokumentu Tibet, dalajlama, poselství další a již úplné zpracování zážitků z cesty Igora Chauna, Petra Čtvrtníčka a štábu České televize po Indii v roce 1998. Dokument je sestaven jako záznam prožitých událostí: šokující výjevy současné Indie se střídají se zážitky bezbranných turistů a s obrazově stylizovanými pasážemi, přibližující-mi duchovní tradici Indie. "Indičtí hinduisté, džinisté a buddhisté považují indickou zemi za posvátnou: přebývá v ní tři sta třicet milionů bohů a bohyní. Indická náboženství nepovažují příslušníky jiných vyznání za nepřátele. Setká-li se Ind s uctíváníhodným bohem jiné víry, zahrne ho mezi bohy své..." Spolu s cestovateli navštěvujeme svatá místa hlavních indických náboženství - islámu, hinduismu a buddhismu a pokoušíme se o zdánlivě nemožné: Pochopit Indii a proniknout do jejího duchovního života, krásy, skryté pod nánosem bídy, odpadků a přelidněnosti...
Cyklus Cesta do Indie je tak spíše než klasickým cestopisem jakýmsi záznamem myšlenkového procesu turisty – jednotlivce. Sledujeme cestovatele od jeho počátečního úžasu nad vším indickým přes jeho smíření se s odlišnostmi Indie až po náznak konečného vhledu – do náboženských a mystických souvislostí, které Indie nabízí… První část má podtitul Úžas. Cestovatelé přijíždějící do Dillí jsou fascinováni indickou realitou. Objevují se lidé – stíny, cestovatelé je nazývají pekelníky! Zprvu jen škleb a odmítání jsou pro ně jedinou ochranou! Následuje přejezd do muslimské Agry a návštěva Tádž Mahalu. Příjezd do Váránasí, města mrtvých. Štiplavý dým ze spalovaných nebožtíků stoupá k obloze a malí chlapci si pouštějí papírové draky… Ve druhé části s názvem Smíření se s Petrem Čtvrtníčkem ocitneme na Ganze, s indickými nebožtíky na kremačním břehu, s Richardem Gerem v tibetské svatyni a s Jeho svatostí dalajlamou mezi tibetskými uprchlíky... V třetím díle nazvaném Vhled se zúčastníme meditace pod Buddhovým stromem Bó. (Česká televize)

(více)

Recenze (29)

tragos 

všechny recenze uživatele

Všechny cesty vedou do Váránasí a tento dokument je čistá pocitovka, kterou stojí za to prožít na vlastní kůži. Chaun moc dobře ví o čem točí a ačkoliv místy s horlivostí žurnalisty poukazuje na věci, na které v praxi často nenarazíte, můžete jeho vizi indické reality věřit. Všechny cesty totiž vedou do Benáres... ()

NeutrinoX 

všechny recenze uživatele

Dokumentární unikum, filozofickou- sociologický pohled na odlišnou kulturu a mentalitu, pohled lidský, prožitkový, nikoli klasický odtažitý a hodnotící. Chaun nabízí niterné, meditativní pocity, snahu pochopit odlišnou mentalitu, odlišný svět - vstoupit do něj a ukázat jak tento svět snad vypadá uvnitř a co nabízí po duchovní stránce. Aby toho však nebylo příliš najednou, je duševně - prožitková rovina příjemně vyvažována humorným nadhledem a cestovními zážitky - to celé tvoří unikátní dokument, který stojí přinejmenším za vidění. ()

Reklama

igi B. 

všechny recenze uživatele

U Sidhárthy, to je ale >zase(?)< sračka! . . . Kvintesence ubožáctví celebřitních sáhibů v homevideu z cesty do Indie a zpět. Do toho rádoby poučené nad věcí mudrování rejži Chauna, prokládané záběry na ksichtění č. Č. a zbylých protagonistů. Tři hodiny ničemného ničeho o ničem na účet ničeného diváka... . . . Velmi mě pobavil názor z komentáře Rheda - cituji: "Dokument se tváří jako amatérský a přitom překypuje profesionalitou." Jo, tak hlavně že překypuje. Jen tou časovou stopou, jejíž jediný účel je d.m.s.n. opět tradiční: Co nejvíc nakrmit čudláky z peněz nuceného poplatníka televize >kemoušské< služby. . . . Jedna hvězda tedy jen za tu hrstku skutečně dokumentárních záběrů, které vešly by se do pěkného půlhodinového >medailonku z cest< , zbytek pak je zase čuročirý hnus hoden spláchnout do špíny Gangy, jaký umí jen protekční režisérská nula jménem Igor Chaun... °-/.. A je úplně jedno, jak si v tom popřevratovém kulturním socializhnusu kluci veřejnoprávně přicmrndávají... - - - P.S. Sranda pak je číst tu ty zanícené komentáře, vymýšlející si zdůvodnění těch úžasných hodnocení... Tomu říkám vrtění chujem... %-] - - - - - (Poprvé viděno a samosebou zapomenuto kdysi na patoku ČT, hodnocení 19.5.2011 po repete a znovupřipomění na >chujním prostoru< 183., znechucený komentář zde jako devátý - 19.5.2011) ()

pimp 

všechny recenze uživatele

Trága, tenkrát jsem ještě nebyl na CSFD, abych tomu mohl dát odpad a po letech jsem přeci jen trochu smiřlivější. Nejhorší je část, kdy potajmu na patnáct způsobů natáčeji Manikarnika ghat, přitom se stačí dohodnout s rodinou zemřelého na finanční kompenzaci a celý obřad je možné nafilmovat. Existují dokumenty (maně si vybavuju jeden německý přibližně ze stejné doby), kde je to celé bez dramatických schovávaček zaznamenáno. Tento příběh sáhiba, kterak k osvícení přišel, je i s odstupem času komickou karikaturou, která zaujme tak maximálně někoho ze zájezdu all inclusive do Tuniska. ()

Cedr 

všechny recenze uživatele

Pod (pro mě bohužel nezáživně) hutnou ezo vrstvou se skrývá dokonale upřímné svědectví o tom jak na kohokoliv civilizovaného Indie "zapůsobí". Navštívil jsem tuto zemi o 25 let později než parta co stojí za tímto dokumentem a pocity jsem měl totožné. Za čtvrt století se toho moc nezměnilo, maximálně tak zhoustla automobilová doprava a scammeři se stali ještě vych... čůranějšími... Jinak je to stejné. Kdo neucítil - neuvěří. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (2)

  • Název dokumentu odkazuje na film Cesta do Indie (1984). Oba snímky řeší stejné téma, tedy srážku s naprosto jinou kulturou a utrpění toho, čemu se říká kulturní šok. (sator)

Reklama

Reklama