Černá labuť

Geniální nebo vypočítavé, já v tom nenašel žádnou špičkovost. Je pravda, že Aronofsky zajímavě zapracoval se stresem hlavní hrdinky, proměnou, s kontrastem křehké krásy a temného neznáma. A je to jeho gala představení, stejně jako Natalie Portman. Sám jsem po celou dobu vydržel v zájmu, chvílemi i napjatý, závěrečné Labutí jezero bylo slušně intenzivní. Ale ve výsledku se to obešlo bez emocí a ten film mi přišel přesně takový, jakou byla jeho hlavní hrdinka, tedy profesionálně precizní, ale jinak zoufale vášní prostý. Wrestling mi byl bližší. (P.S. Uznávám, že DVDscreener nebyl nejlepším zdrojem, ale nemyslím, že by nějak ovlivnil počet hvězd.) (24.12.2010)

Sakra. Pro Aronofskyho (ého?) jsem si před projekcí chystal místo ve své topce režisérů. Ale tohle je opravdu ta nejohranější banalita - zrcadla (Radka má pravdu, kdo by to byl řekl), klasické twisty, trocha těch nejlacinějších lekaček, lechtivá nahota a klubová sekvence, která nesahá ani po kotníky obdobným sekvencím z jiných filmů. A možná ani nejde o to, že to je ohrané klišé,ale jak je to podáno. Aneb zvukově, hudebně a střihově nejslabší Aronofsky. P.S. V Červených střevíčcích z roku 1948 je mnohem víc obsese a zachycení krásy baletu. P.P.S. Všechna úcta k výkonu Natalie Portman, ale nebýt okázalosti baletních figur (a komerčnoosti projektu) na které se prostě krásně dívá, tak by proti mojí "princezničce" Michelle Williams neměla šanci. 7/10 (13.02.2011)

Zneklidňující cesta baletním pódiem s atmosférou, která bere dech snad v každém záběru. Aronofsky přišel se svojí verzí duševní temnoty a já nestačím zírat. Hlavně díky hypnotizující kameře a brilantní Natalii se jedná o jeden ze zážitků, které se kvůli jejich sugestivnosti musí z hlavy dostávat téměř až násilím. Je těžké říct jednou větou, proč je Black Swan tak úžasná. Já jenom vím a cítím, že opravdu je. (22.12.2010)

Pre Aronofskeho znova studia dichotomie "posadnutost-zavislost", znova v odlisnom zanrovom usadeni a znova je to vyborne. Pouzitie zrkadiel ako reflexnej plochy zneistujucej uhol pohladu i vyznamovu rovinu skutocnost-predstava nie je samozrejme ziadne novum, ale vo filme je plne funkcne a tym pre mna aj opodstatnene. Najviac ma fascinovala gradacia pribehu a hlavne skvelo namixovana ruchova stopa, ktora film robi intenzivne fyzickym, transgresivne prenasala do mojho vedomia premenu hlavnej hrdinky ako i kazdy pohyb sprevadzany zachvevom neistoty, bolesti ci utrpenia. A stale dufam, ze Aronofskeho vlastna "posadnutost-zavislost" na filme bude raz vyuzita aj pri spracovani romanu Theodora Roszaka s nazvom "Flicker", pretoze filmova adaptacia tejto knihy je reziserovi sita na telo. (23.12.2010)

Aronofskyho vyznání lásky k Červeným střevíčkům. Psycho (nikoli psychologická!) aktualizace Labutího jezera pro 21. století v artově-mainstreamovém kabátku s již tradičně tklivě plačící; a jen tak mimochodem i skvěle "samu sebe" hrající; Natálkou. Čekal jsem více baletního zákulisí plného ostrých loktů, intrik i posedlosti a méně rádoby horrorových prvků, s kterými si Aronofsky příliš nepotykal (ehm, zrcadla... to jako vážně Darrene?). Přesto to funguje a navíc to skvostně graduje. (18.02.2011)