Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Benjamin Millepied, Ksenia Solo, Kristina Anapau, Janet Montgomery (více)VOD (5)
Obsahy(4)
Baletka – labuť – tančí ve světle reflektorů sama, pak s partnerem, ze kterého se stane ďábel. Je to sen, který se zdá baletce Nině. Cestou do divadla v metru zahlédne kolegyni Beth. V šatně pak dívky Beth pomlouvají, že je stará. Na zkoušku přijde hlavní dramaturg s tím, že bude nové nastudování Labutího jezera. Beth roli nezíská, je propuštěna z divadla a rozbije část své šatny. Nině se na konkurzu nedaří. Přichází Lilly, nová primabalerína. Nina cestou domů potká dívku, která je jí neuvěřitelně podobná. Doma je Nina smutná, matka ji uklidňuje. Druhý den jde Nina za Leroyem a žádá ho o roli černé labutě. Leroy říká, že jako bílá labuť je dokonalá – ale na černou labuť ještě nemá. Ninna tvrdí, že chce být dokonalá, a Leroy chce, aby se uvolnila, a políbí ji. Nina ho kousne a on jí řekne, že si na roli vybral Veroniku. Když ale dojde na rozpis rolí, Nina zjistí vidí, že Leroy dal roli přece jen jí. Okamžitě to volá matce z toalety. Když vyjde, vidí, že na zrcadlo někdo rtěnkou napsal „whorw“ – děvko... Druhý den začínají zkoušky. Nina dře na roli zlé labutě a Leroy jí dává za příklad Lilly. Leroy a Nina jdou společně na večírek s novináři na počest Beth, která na konci sezony končí. Beth se naštve a Lilly se nevhodně zasměje. Nině se zdají divné sny a prolínají se se skutečností. Lilly se na WC chce s Ninou seznámit, ta ji odmítne. Když pak večer čeká na Leroye, přijde za ní opilá Beth a ptá se, co Nina pro roli udělala, když podle Leroye byla vždycky jenom „ta drobná frigidka“. Nina jde k Leroyovi na skleničku a on po ní vyjede. Vyptává se jí na sex, jestli jí baví a tak podobně. Chce, aby šla domů a tam masturbovala, aby trochu ožila a nebyla tak upjatá. Nina večer v posteli masturbuje. Když se otočí, uvidí sebe samu v křesle v černých šatech... (TV Prima)
(více)Videa (5)
Recenze (2 698)
Tak to je 2561 komentář, řekla bych, že jsem jedna z posledních, která si tenhle skvost nechala tak dlouho ujít. Já ten film dlouho rozdýchávala, jaký měl dopad na celou mojí bytost, protože to bylo něco tak dechberoucího, co jsem už dlouho, dlouho nezažila a šlo to až na dřeň, kdy jsem na konci měla pocit pomalu jako samotná Nina . A když napíši, že tam byly situace, kdy jsem tajila dech a měla jsem husinu po celém těle, tak mně věřte na sto procent! Ty momenty její sebedestrukce, kdy jsem přemýšlela, jestli je to skutečnost a nebo jen přelud, potažmo naprosto nepřekonatelná pasáž, kdy Nina začíná tancovat na pódiu jako černá labuť a ten její přerod, uff, ještě teď to mám před očima.....brilantní a drtivé až do morku kostí ! Byl to Natálčin vrcholný a dokonalý herecký projev, který budu mít dlouho zafixovaný v paměti. Takový emocionální koncentrát se sice bolestnou, ale dokonalou gradací, kde závěr nemohl dopadnout jinak a s hudebním podkresem Clinta Mansella je opravdu na dlouho nezapomenutelný zážitek. ()
Tento film je obrovský skvost!!! Natalie Portman ukazuje neskutečný talent a každou vteřinu jsem jí věřila. Film není nijak namáhavý, přesto drásá nervy. Po tomto se mi balet líbí ještě méně. Z baletu totiž cítím obrovskou bolest a dřinu. Stejně tak z tohoto filmu. Mila Kunis mě naprosto ohromila svým odvázaným jednáním. Moc dobré drama i zážitek..jen ten hnusný pocit mi vadí. ()
Film, jakožto fůze mnoha druhů umění v té nejčistší podobě. Skloubit tolik uměleckých směrů (herectví, balet, taneční choreografie, hudba klasická a moderní od klasické k nerozeznání, vyprávění klasického příběhu a vyprávění příběhu který je k předchozímu metaforou) je skutečný kumšt a umělecký vrchol, jehož v historii zatím mnoho lidí schopných nebylo. A Aronofsky tak definitivně potvrzuje svoji pozici nového Kubricka. Černá labuť je odvážná, křehká a zároveň drsná a nekompromisní... A na každý pád fascinující... ()
This film just wants to be perfect. Chce to příliš moc a příliš nahlas. Aronofsky nastavuje zrcadla tak usilovně, že mi jen neméně usilovný stisk prstů mého spoludiváka na mém zápěstí zabránil v zařvání "zabili Bradleyho" na celé kino. Bohužel ani nastavení zrcadla baletu ve vší jeho hnusotě se všemi praskajícími klouby, propocenými trikoty a povinným vyhladověním, ani proměna nikoli ošklivého, ale zoufale zakřiknutého káčátka v titulního opeřence, ani přesné obsazení, kde se navzdory skvělé Natalii neztrácí ani Cassel nebo Ryderová, nemůže zvítězit nad skutečností, že v Black Swan vidím především rádoby sofistikovanou nápodobu umění, která trpí přílišnou doslovností než aby mohla být brána vážně, a na béčkový horor o cizí tváři v zrcadle na téma "buď opatrný s vyslovením svých přání, mohla by se vyplnit" - kterým BS ve své podstatě je - bere zase sama sebe příliš vážně. Pro mě midcult jako vyšitý, je mi líto. Možná je smolná černá labuť zakopaná v samotné idee vydávané za revoluční, ve dvojroli Bílé/Černé pro jednu baletku, když se přitom jedná o běžnou praxi. Nicméně slovní spojení "nebuď labuť" zřejmě na nějakou dobu získá na závažnosti. P.S. Když jsem se konečně odpoutala od nastavování zrcadel, vzpomněla jsem si v závěru na cimrmanovské: "Už blouzní. Naskakuje mu husí kůže a má dojem, že mu vyráží i brka!" A nové významné tisknutí mé ruky s nevysloveným "opovaž se" bylo na světě. P.P.S. Hudba skvostná, nepoznat, kde končí Čajkovskij a začíná Mansell... mňam. ()
Slovo "strhující" se (hlavně v propagaci) dnes používá tak často, že už pomalu zapomínáme, co skutečně znamená, ale tady je výjimečně zcela na místě. Aronofsky poté, co poprvé dal (ještě trochu nespoutaně) průchod svému talentu v Requiem za sen, se následně trochu zbláznil a v záchvatu opojení sebou samým vypustil do světa Fontánu, aby se pak pokorně vrátil k tomu, co mu jde nejlíp. Místo všezahrnujících, epických příběhů "o všem" dnes točí portréty osobností, v nichž zničující moc lidských vášní, posedlostí a závislostí září jasněji než v sebevíc výpravnějším spektáklu. Black Swan je zatím vrcholem jeho filmařské kariéry a spojuje v sobě (mimo jiné) nekompromisní tělesnost Wrestlera a strhující gradaci Requiem. K tomu všemu již tradičně naprosto spolehlivě burácí Clint Mansell a drobné, ale často využívané audio efekty (spolu s "from-behind" kamerou už téměř Aronofského trademark) pomáhají budovat stísněnou, schizofrenní atmosféru. Jestliže byl Wrestler velmi fyzický film, tenhle je až viscerální - útrobný - jdoucí až na dřeň. Balet bolí, je plný odříkání a Natalie Portman dokáže tohle všechno (a ještě víc) ve svojí tváři zrcadlit tak samozřejmě, až máte pocit, že tou rolí skutečně žije. Největším překvapením pro mě bylo, že tohle je příběh o ženském dospívání, o nalézání vlastní sexuality, a ultimátně i o překonání sebe sama - o vyrovnání se s temnými stránkami vlastní duše. Aronofsky naplno signalizuje, o co tady jde, od samého začátku, postupně na diváka chrlí čím dál větší množství audiovizuálních vjemů, a to vše nikoli za cílem nás mást, ale nechat nás stát se úplnou součástí té šílené, děsivě krásné metamorfózy, kterou si prochází hlavní hrdinka. Aronofsky zrežíroval nádhernou adaptaci Labutího jezera, film, který zraňuje a dojímá, film roku. 100% _________ EDIT (14.2. 2011): Napodruhé ve mně uzrálo přesvědčení, že Black Swan je ze všeho nejvíc metaforou zábavního průmyslu, ve kterém se pro neustálé pobavení obecenstva ("Smile! We want their money.") střídají nové a nové hvězdičky. Panenská neposkvrněnost se mění v sebedestrukci a koloběh zrození a smrti pokračuje, protože "show must go on". Výstižným příkladem budiž smrt Heatha Ledgera (neodmyslitelně spojená s temnou rolí Jokera) a jeho následné "znovunalezení" v Josephu Gordonu-Levittovi. Ve fikčních hollywoodských světech totiž neustále potřebujeme zástupce určitých archetypů, které se sice časem obměňují a přizpůsobují okolnostem doby, ale ve finále je pro nás podstatnější, že takový typ vůbec přetrvává, než samotný osobní osud a život jednotlivých herců-lidí, který jej představují. ______ Jako o něco méně výrazný (i tak ale nepřehlédnutelný a neoddělitelný) vidím genderový podtext, kdy se dá příběh číst především jako story o dospívání dívky. Sledujeme Ninu, která se postupně vymaňuje z vlivu okolí a sama nad ním získává kontrolu (byť násilnou cestou) a v závěru symbolicky uzavírá onu přeměnu v ženu (menstruací). _______ P.S: Námitky, že je film předvídatelný, vycházejí ze špatného přístupu k filmu, kdy má divák pocit, že nepředvídatelnost děje je nutnou podmínkou dobrého, či kvalitního zážitku z jeho sledování. Napětí v Černé labuti nevychází z očekávání "co přijde a jak to skončí", ale vyvěrá z neustálé divákovy nejistoty, co je skutečnost a co ne, která přetrvává i po, na první pohled interpretačně jasném, konečném záběru. () (méně) (více)
Galerie (104)
Zajímavosti (55)
- Když si Natalie Portman (Nina) zranila žebro a docházela na fyzioterapii, režisér cvičení natáčel a záběry použil ve filmu. (Krouťák)
- Soundtrack filmu zkomponovaný Clintem Mansellem obsahuje variace na Čajkovského "Labutí jezero", hrané pozpátku a zkresleně. (Arbiter)
- Herečka Natalie Portman (Nina) v průběhu natáčení se svým přítelem Benjaminem Millepiedem (David) otěhotněla, což bylo důvodem, proč odmítla účast na plánovaných projektech Ridleyho Scotta a sourozenců Wachowských. (LINKIN)
Reklama