Černá labuť

(1001) Ach jo, ach jo, ach jo, tak už je mi natuty jasné, že po Fontáně se moje cesty s Aronofským začaly rozcházet. Wrestler mě jenom nebavil, kdežto Black Swan už mě vyloženě naštvala. Už v průběhu sledování jsem si psala rozčílené poznámky, kterým se pokusím dát nějakou formu, ale spíš to aby bude snůška nesouvislých výkřiků. Tak jdeme na to. - Všichni vypadají jako naprostí psychopatové už od začátku, chybí mi stádium, kdy by všechno vypadalo jako v ráji a teprve potom se to hrozivě odkrylo. Postrádám vývoj. - Kamera a její pohyby mi na začátku hodně vadily, ale potom jsem si uvědomila, že to je záměrně, takže aspoň za to bod nahoru. To bylo disturbing, když už nic jiného. - Hudba mě silně zklamala. Byla celá podivně vyhroceně fatalistická, podobný dojem mám i z celého filmu. Tak strašně se to snaží vypadat a působit tajemně a významně, až je to ve výsledku beznadějně prázdné. - Z tolika růžové by se zbláznil každý. - S mamkou jsme vždycky vedly spor ohledně dvojice Keira - Natalie. Máma říkala, že Natalie je jenom sexy, zatímco Keira umí i hrát, já prosazovala opak. Teď už si tím nejsem jistá. Je mi jasné, že Natalie bude za svůj výkon zde velmi chválena a nejspíš i ceněna a oceňována, ale pro mě přesvědčivá nebyla. Podívala jsem se na její filmografii a zpětně naznala, že jediný opravdový výkon pro mě předvedla v Leonovi a ve všech ostatních filmech je k uzoufání stejná. A kromě ní film nic jiného nenabízel, ach jo. K čemu je mi krásně křivohubý Vincent, když mu není dán prostor a nakonec jen vyšumí? Nebo Winona. Zajímá vůbec někoho dotahování motivů do konce? Mně teda pouhé prohlášení, že to bylo dokonalé, nestačí. Já to chci vidět. ---- A teď, když mě na to upozornil spolužák a já to porovnala s Pianistkou, tak musím říct, že podobnost je zarážející až skandální a začínám Aronofského podezřívat z bezduché plagiace. (23.01.2011)

Darren Aronofsky je jeden z nejobdarovanějších režisérů současného filmu. Poprvé ale musím jeho filmu vytknout tu všudepřítomnou snahu o velké umění, poprvé mi u jeho snímku přišla z podtextu více než zjevná a párkrát místy skoro až křečovitá, přesto má Černá labuť tolik strhujících míst a tolik silných momentů, že se nelze k zhlédnutému vymezovat neutrálně, neřku-li negativně, je to skutečně silný a ve svém konceptu umělecký film. Velké umění je ale jinde. Mám totiž pocit, že sám režisér se s Černou labutí popasoval podobně jako její titulní hrdinka, jen si prostě nebyl sto ,,fyzicky nebo duševně ublížit", aby do svého filmu dostal to nejlepší. A bez té ochoty jít na dřeň to prostě nejde. Emoce tu totiž nejsou upřímné, ale jen absolutně efektní, neboť jejich zdrojem je jen precizní přístup pana režiséra, nikoliv skutečná hloubka v příběhu a ve filmu. Jestli někdo o Černé labuti napsal, že je to (jen) skvělá nadstavba divadla a baletu, měl pravdu. Coby taková nadstavba funguje rozhodně dokonale. Efekt je nebývalý. Jen pod tím vším ukrytý příběh je až příliš prvoplánový. V Labutím jezeře by nevadil, v celovečerním vážně míněném filmovém dramatu trochu ano... (05.01.2011)

This film just wants to be perfect. Chce to příliš moc a příliš nahlas. Aronofsky nastavuje zrcadla tak usilovně, že mi jen neméně usilovný stisk prstů mého spoludiváka na mém zápěstí zabránil v zařvání "zabili Bradleyho" na celé kino. Bohužel ani nastavení zrcadla baletu ve vší jeho hnusotě se všemi praskajícími klouby, propocenými trikoty a povinným vyhladověním, ani proměna nikoli ošklivého, ale zoufale zakřiknutého káčátka v titulního opeřence, ani přesné obsazení, kde se navzdory skvělé Natalii neztrácí ani Cassel nebo Ryderová, nemůže zvítězit nad skutečností, že v Black Swan vidím především rádoby sofistikovanou nápodobu umění, která trpí přílišnou doslovností než aby mohla být brána vážně, a na béčkový horor o cizí tváři v zrcadle na téma "buď opatrný s vyslovením svých přání, mohla by se vyplnit" - kterým BS ve své podstatě je - bere zase sama sebe příliš vážně. Pro mě midcult jako vyšitý, je mi líto. Možná je smolná černá labuť zakopaná v samotné idee vydávané za revoluční, ve dvojroli Bílé/Černé pro jednu baletku, když se přitom jedná o běžnou praxi. Nicméně slovní spojení "nebuď labuť" zřejmě na nějakou dobu získá na závažnosti. P.S. Když jsem se konečně odpoutala od nastavování zrcadel, vzpomněla jsem si v závěru na cimrmanovské: "Už blouzní. Naskakuje mu husí kůže a má dojem, že mu vyráží i brka!" A nové významné tisknutí mé ruky s nevysloveným "opovaž se" bylo na světě. P.P.S. Hudba skvostná, nepoznat, kde končí Čajkovskij a začíná Mansell... mňam. (23.02.2011)

Děkuju režisérovi za ten nápad obsadit Natalii Portman, která konečně mohla ukázat co v ní je a já jí budu moc držet palce při Oscarech, protože tohle je její dost možná nejlepší herecký výkon. Tím však nechci říct, že by zcela zastínila všechny ostatní na place, protože Mila Kunis jí byla více než dobrou "protihráčkou", stejně tak mihnuvší se Winona Ryder zaujala. Černá labuť je velmi kvalitně natočené drama s thrillerovými prvky, které napomáhají navodit tu správnou atmosféru, paranoiu. Jediným problémem filmu tak je nepříliš originální zápletka, u které divák tak nějak cítí, že ji už někde viděl, což naštěstí zachraňuje její vizuální podoba, prostředí ve kterém se odehrává a samozřejmě Nataliino herectví. Není to čístých 5* (objektivně vzato by to byly nejspíš silné 4*), ale já je filmu rád přiklepnu, jsem moc spokojen. (26.01.2011)