Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Clint MansellHrají:
Natalie Portman, Mila Kunis, Vincent Cassel, Barbara Hershey, Winona Ryder, Benjamin Millepied, Ksenia Solo, Kristina Anapau, Janet Montgomery (více)VOD (5)
Obsahy(4)
Baletka – labuť – tančí ve světle reflektorů sama, pak s partnerem, ze kterého se stane ďábel. Je to sen, který se zdá baletce Nině. Cestou do divadla v metru zahlédne kolegyni Beth. V šatně pak dívky Beth pomlouvají, že je stará. Na zkoušku přijde hlavní dramaturg s tím, že bude nové nastudování Labutího jezera. Beth roli nezíská, je propuštěna z divadla a rozbije část své šatny. Nině se na konkurzu nedaří. Přichází Lilly, nová primabalerína. Nina cestou domů potká dívku, která je jí neuvěřitelně podobná. Doma je Nina smutná, matka ji uklidňuje. Druhý den jde Nina za Leroyem a žádá ho o roli černé labutě. Leroy říká, že jako bílá labuť je dokonalá – ale na černou labuť ještě nemá. Ninna tvrdí, že chce být dokonalá, a Leroy chce, aby se uvolnila, a políbí ji. Nina ho kousne a on jí řekne, že si na roli vybral Veroniku. Když ale dojde na rozpis rolí, Nina zjistí vidí, že Leroy dal roli přece jen jí. Okamžitě to volá matce z toalety. Když vyjde, vidí, že na zrcadlo někdo rtěnkou napsal „whorw“ – děvko... Druhý den začínají zkoušky. Nina dře na roli zlé labutě a Leroy jí dává za příklad Lilly. Leroy a Nina jdou společně na večírek s novináři na počest Beth, která na konci sezony končí. Beth se naštve a Lilly se nevhodně zasměje. Nině se zdají divné sny a prolínají se se skutečností. Lilly se na WC chce s Ninou seznámit, ta ji odmítne. Když pak večer čeká na Leroye, přijde za ní opilá Beth a ptá se, co Nina pro roli udělala, když podle Leroye byla vždycky jenom „ta drobná frigidka“. Nina jde k Leroyovi na skleničku a on po ní vyjede. Vyptává se jí na sex, jestli jí baví a tak podobně. Chce, aby šla domů a tam masturbovala, aby trochu ožila a nebyla tak upjatá. Nina večer v posteli masturbuje. Když se otočí, uvidí sebe samu v křesle v černých šatech... (TV Prima)
(více)Videa (5)
Recenze (2 699)
Excelentní a ohromující drama, které mi v závěrečné půl hodině totálně sebralo dech a já jen koukal a koukal. Neuvěřitelně strhující a hlavně výborně zahraná role v podání Natalie Portman a Vincenta Cassela. Aronofsky opět nezklamal a jeho rukopis typický pro Requiem pro sen je zde cítit v každém záběru. Do toho všeho samozřejmě stále hrající symfonie z Labutího jezera, která dokonale brnká na nervy. Na druhou stranu musím říct, že tento film je přesně ten typ na který se už divák podruhé nejspíš nepodívá. 90% ale stále je pro Aronofskyho nejlepší dílo Fontána, která mi přišla dokonale originální a jejíž depresivní soundtrack mě i dnes dostává do kolen. Black Swan je pro mě až moc podobný Requiem pro sen. Nezbývá než ale opět uznale pokývnout Aronofskymu. Vynikající!!! ()
Kamenujte mě, ale Aronofsky se potřetí opakuje a už to nebaví. Sice opět klade důraz na fyzično a rozklad duše i těla, ale chybí mi tam nějaký výraznější moment, který bych u něj ještě neviděl. Rozdrásané prsty sice bolí, ale spíš jsem tam viděl to pseudoumění, kdy se elegantně našlapuje po špičkách okolo, ale k jádru se nedojde ani jednou. Ty metamorfózy v závěru mě spíš nechtěně pobavily, než že bych cítil nějakou gradaci, nedejbože katarzi. Ale že se tomu tleská vestoje, docela chápu. ()
Slovo "strhující" se (hlavně v propagaci) dnes používá tak často, že už pomalu zapomínáme, co skutečně znamená, ale tady je výjimečně zcela na místě. Aronofsky poté, co poprvé dal (ještě trochu nespoutaně) průchod svému talentu v Requiem za sen, se následně trochu zbláznil a v záchvatu opojení sebou samým vypustil do světa Fontánu, aby se pak pokorně vrátil k tomu, co mu jde nejlíp. Místo všezahrnujících, epických příběhů "o všem" dnes točí portréty osobností, v nichž zničující moc lidských vášní, posedlostí a závislostí září jasněji než v sebevíc výpravnějším spektáklu. Black Swan je zatím vrcholem jeho filmařské kariéry a spojuje v sobě (mimo jiné) nekompromisní tělesnost Wrestlera a strhující gradaci Requiem. K tomu všemu již tradičně naprosto spolehlivě burácí Clint Mansell a drobné, ale často využívané audio efekty (spolu s "from-behind" kamerou už téměř Aronofského trademark) pomáhají budovat stísněnou, schizofrenní atmosféru. Jestliže byl Wrestler velmi fyzický film, tenhle je až viscerální - útrobný - jdoucí až na dřeň. Balet bolí, je plný odříkání a Natalie Portman dokáže tohle všechno (a ještě víc) ve svojí tváři zrcadlit tak samozřejmě, až máte pocit, že tou rolí skutečně žije. Největším překvapením pro mě bylo, že tohle je příběh o ženském dospívání, o nalézání vlastní sexuality, a ultimátně i o překonání sebe sama - o vyrovnání se s temnými stránkami vlastní duše. Aronofsky naplno signalizuje, o co tady jde, od samého začátku, postupně na diváka chrlí čím dál větší množství audiovizuálních vjemů, a to vše nikoli za cílem nás mást, ale nechat nás stát se úplnou součástí té šílené, děsivě krásné metamorfózy, kterou si prochází hlavní hrdinka. Aronofsky zrežíroval nádhernou adaptaci Labutího jezera, film, který zraňuje a dojímá, film roku. 100% _________ EDIT (14.2. 2011): Napodruhé ve mně uzrálo přesvědčení, že Black Swan je ze všeho nejvíc metaforou zábavního průmyslu, ve kterém se pro neustálé pobavení obecenstva ("Smile! We want their money.") střídají nové a nové hvězdičky. Panenská neposkvrněnost se mění v sebedestrukci a koloběh zrození a smrti pokračuje, protože "show must go on". Výstižným příkladem budiž smrt Heatha Ledgera (neodmyslitelně spojená s temnou rolí Jokera) a jeho následné "znovunalezení" v Josephu Gordonu-Levittovi. Ve fikčních hollywoodských světech totiž neustále potřebujeme zástupce určitých archetypů, které se sice časem obměňují a přizpůsobují okolnostem doby, ale ve finále je pro nás podstatnější, že takový typ vůbec přetrvává, než samotný osobní osud a život jednotlivých herců-lidí, který jej představují. ______ Jako o něco méně výrazný (i tak ale nepřehlédnutelný a neoddělitelný) vidím genderový podtext, kdy se dá příběh číst především jako story o dospívání dívky. Sledujeme Ninu, která se postupně vymaňuje z vlivu okolí a sama nad ním získává kontrolu (byť násilnou cestou) a v závěru symbolicky uzavírá onu přeměnu v ženu (menstruací). _______ P.S: Námitky, že je film předvídatelný, vycházejí ze špatného přístupu k filmu, kdy má divák pocit, že nepředvídatelnost děje je nutnou podmínkou dobrého, či kvalitního zážitku z jeho sledování. Napětí v Černé labuti nevychází z očekávání "co přijde a jak to skončí", ale vyvěrá z neustálé divákovy nejistoty, co je skutečnost a co ne, která přetrvává i po, na první pohled interpretačně jasném, konečném záběru. () (méně) (více)
Zneklidňující cesta baletním pódiem s atmosférou, která bere dech snad v každém záběru. Aronofsky přišel se svojí verzí duševní temnoty a já nestačím zírat. Hlavně díky hypnotizující kameře a brilantní Natalii se jedná o jeden ze zážitků, které se kvůli jejich sugestivnosti musí z hlavy dostávat téměř až násilím. Je těžké říct jednou větou, proč je Black Swan tak úžasná. Já jenom vím a cítím, že opravdu je. ()
Nevzrušivá hra na psychologicky sofistikované umění. Sice místy lehce dráždivá, zajímavým baletním prostředím neokoukaná, ale pořád jenom hra. Někdo by měl Aronofskymu ozřejmit, že není novým Kubrickem pro 21.století. Náročnost baletního řemesla obdivuji, stejně tak Čajkovského magickou hudbu, ale tenhle film je tak prázdný a používá tisíckrát omleté hororové postupy, až je to k uzoufání. Hype roku.___PS: Nebýt Natalie Portman, která do své role vložila tolik svého úsilí, jdu s bodováním ještě níž. ()
Galerie (104)
Photo © Fox Searchlight Pictures
Zajímavosti (55)
- Blake Lively si přála ztvárnit postavu Lily, nakonec ji však získala Mila Kunis. (ČSFD)
- Snímek je již pátou spoluprácí mezi Darrenem Aronofskym a Clintem Mansellem. (kriticom)
- Vo filme je 139 tanečných záberov s Nataliou Portman (Nina Sayers). 111 ich natočila ona sama a zvyšné, tie náročnejšie, za ňu odtancovala balerína Sarah Lane. (DarkSaint)
Reklama