12 podmínek k dědictví

Ale jo, dávám pět, protože to je po dlouhé době pořádný rodinný nenásilný film, který jsem viděl. Na nic si totiž nehraje a zápletka se mi velmi líbila, včetně proměny osobnosti Jasona. Film mi byl doporučen od kamarádky a je vidět, že mě už trochu zná. :-) Je to krásný film, procítěný, plný emocí a dokonale promyšlený až do samotného konce. Závěr jsem takový nečekal, ale asi to tak muselo být. Pokud chcete s rodinou strávit příjemný večer u televize, tohle je ta správná volba. Pro mě příjemné překvapení. 90% (01.01.2014)

„ JASONE, UDĚLAL JSEM MNOHO CHYB OHLEDNĚ NAŠÍ RODINY, ALE MYSLÍM, ŽE TOBĚ JSEM UBLÍŽIL NEJVÍC. JEDINÝ ZPŮSOB, JAK TO MŮŽU NAPRAVIT, JE NEDÁT TI NIC...“ /// Veskrze optimistickej příběh o převýchově bohatýho (lenošnýho) fracka. Občas se zasměju, občas uroním slzu.... je tady totiž dost citovýho vydírání. A vlastně je to takový celý dost kýčovitý... Myslím, že dneska se už takhle filmy netočej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Ultimate Gift“, kterou v roce 1999 napsal Jim Stovall, neznám. 2.) Chtěl bych získat rodinu. 3.) Každej den bojuju v parku o lavičku. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (10.03.2019)

Verdikt: Předvídatelná nasládlá limonáda s trochou toho citového vydírání dala dohromady dárkový koktejl, který neosvěží, ale ani neurazí, když máte pořádnou filmovou žízeň. Jo a technická poznámka na konec - nezdá se mi, že by těch úkolů bylo 12, jak se píše v textu distributora, spíše tak 6. (06.11.2007)

Místy jsem přemýšlel nad dvěma hvězdičkami, ale ty tři si to zaslouží... Je to samozřejmě dost průhledný a prvoplánový, ale na druhou stranu si říkám, že každý film nemůže být překvapivý, šokující a průlomový. Tohle je prostě film o pohledu na svět, vztahu k lidem, penězům a uvědomění si hodnoty sebe sama. Ať už je to pojato sebevíc naivně nebo upjatě, do jisté míry to funguje. Takovýhle film nikomu neublíží a to jediné, co za sebou může zanechat, je něco pozitivního. Pozitivního v tom smyslu, že to poměrně nenásilně a pro většinovou gaučovou populaci stravitelně načíná společensky opomíjená, nebo spíše přehlížená témata, jakože skutečné štěstí není v tom hrabat si pro sebe ve stylu "hamty hamty, ať mám víc, než tamty", ale v tom dělat radost druhým, kteří třeba nemají takové štěstí jako my. Nejsme všichni stejní a proto jsem rád, že takové filmy jsou. Filmy totiž nikdy nebyly a nikdy ani nebudou pouze umění... (10.08.2015)

Tohle by byly tak super filmy, kdyby se neustále nesnažili hrát na city... Ono to i tak začíná - dědeček, co vybudoval impérium, v závěti rozděluje svůj majetek. Rodina je totálně zkažená jeho blahobytem a ještě ohrnuje nos nad tím, co jim odkázal, protože se jim to zdá neustále málo. A pak tam přijde rozmazlenej floutek, kterýmu je všechno u prdele, vlastně ani nic nechce... Jenže pak se začnou dít divný věci. Floutkovi to už není jedno, začne plnit řekněme absurdní úkoly, ale snaží se a jde mu to (jak jinak), zamiluje se (ve spoustě filmů zásadní podmínka) a najednou se chová úplně jinak. Všechno si uvědomuje, mění názory atd. Ten film není špatnej, má zajímavou myšlenku, ale trochu to zpracování nebylo úplně podle mých představ a těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. (11.01.2015)