Stalo se

„Nothing is Happening“ Jako člověk, který nebyl zklamán (spíše příjemně zaskočen) ani jedním „všeobecně špatným“ filmem několikrát reinkarnovaného Inda M. N. Shyamalana (Vesnice, Žena ve vodě) jsem v přístěnku duše doufal, že i tentokrát uvidím originální a podnětný snímek. Mé myšlenkové pochody se však po skončení nedostaly dále než k bezradnému „huh?“. Ve snaze o objasnění záhady srovnatelné s tou filmovou, totiž - jak mohl režisér Shyamalanova formátu a (věřím, že také) inteligence natočit něco tak „edwoodovsky“ mizerného, jsem si v hlavě vygeneroval několik, žel bohu neuspokojivých, teorií. Ta, jež mi je nejsympatičtější a kvůli které si dokonce hodlám dát sebevražedné repete filmu, staví na zbabranosti reklamní kampaně. Nemá jít o další tajemný thriller s VELKOU POINTOU, nýbrž o úspornou, k životnímu prostředí šetrnou komedii. Pouze jako komedie Stalo se občas (!) funguje. Bohužel i v těchto momentech převládal dojem, že ty vtipy nejsou úmyslné a nemají za cíl s dávkou sebereflexe parodovat klišé „what’s happening?“ filmů. Kritického stupně dosáhly mé obavy o režisérovo duševní zdraví při zmínce o osobě jménem Joey. Ten ve filmu vystupuje jenom virtuálně (čili vůbec), přičemž jej dle titulků „hraje“ samotný Shyamalan. Buď mi unikl nějaký zásadní fakt, anebo si Manojova pověstná chvástavost začala žít autonomním životem. I při započtení všech výše uvedených proměnných by Stalo se bylo jenom neškodně hloupým béčkem, ale kvůli ospalému herectví všech zainteresovaných je navíc úděsně nudné a nezajímavé. Jindy neodolatelná Zooey Deschanel s nemizejícím výrazem „Co jsem to sakra ještě chtěla koupit?“ vhodně doplňuje Marka Wahlberga, jehož sucharství hrozí přivodit dehydrataci. Při bloudění myšlenkovými podloubími dlouho očekávaného Happeningu můžete narazit i na všelicos, ale ať už to bude para-moudro „keře spolu komunikují, lidé nikoliv“ či černá díra, jedno to zcela určitě nebude – smysluplné vysvětlení, proč muselo něco podobného vzniknout. (Nepochybuji ovšem, že se ze svých nor vyrojí spousta individuí, tvrdících, jak perfektní smysl Stalo se v rámci nějakého rozsáhlejšího plánu dává.) „Happening is Nothing“ 50% Zajímavé komentáře: Adrian, Bluntman, Cervenak, M.a.t.t., E=mc2, johnn333 (28.06.2008)

Jediný otazník ve spojení s tímto filmem visí z mé strany nad rozpočtem. Trochu bych i podezříval Shyamalana z toho, že raději něco málo zpronevěřil do vlastní kapsy, jako by tušil, že se jeho nejnovější počin (jak se u něj pomalu začíná stávat zvykem) ani nezaplatí. Ale teď vážně. Žádné zklamání z mé strany se rozhodně nekonalo, protože přesně takovýto komorní, téměř až intimní thriller jsem očekával. Shyamalan vrhá obyčejné hrdiny do mezní situace, kterou si nelze racionálně dost dobře vysvětlit a nechává je tápat nejenom nad otázkou záhadných úmrtí, ale i vlastních vztahů, které dostávají v krajních mezích zabrat vždy, byť některé dialogy trpí syndromem křížence „romantického béčka“. Není to o bubácích, ale o otázkách, které je dobré si začít pokládat. PS: Chvílemi to Shyamalan s kameramanem Fujimotou rozehrál tak famózně, až jsem si říkal, jak by bylo dobré, kdyby Cestu Cormaca McCarthyho zfilmoval on. (21.07.2008)

To bylo tak. Jakési zlé lidstvo se nějak stalo hrozbou pro samotnou flóru země Nezemě, a tak se kytičky naprdly a začaly pouštět větry. Totiž, začaly pouštět do větru (kterému zjevně dovedly poručit) látky, které přimějí člověka k sebevraždě. Jen nevím, co tou hrozbou mělo být, zřejmě spalování biomasy nebo rostlinné přísady do pohonných látek. Ale budiž, zelený obsah by se dal překousnout, pokud by to ostatní fungovalo a nepůsobilo to tak angažovaně. Není to sice takový průšvih, jako remake Dne, kdy se zastavila Země, ale jinak tentokrát už Shyamalana obhajovat nebudu. Napětí a atmosféra nefunguje skoro nikde (no, možná jakž takž na té farmě), herci se moc nesnaží a dialogy rozhodně nepůsobí jako že je pronášejí lidé, kterým jde o život. Mírně lepší 2*. (16.11.2010)

Ve své době nedoceněné a nepochopené STALO SE je ve skutečnosti vizionářským filmem o environmentální krizi. Jednou z hlavních výtek je, že film se prezentuje jako horor (a využívá některých hororových konvencí), ale ve skutečnosti není děsivý (spíš nechtěně komický), čímž jako žánrový počin selhává a je proto špatný. Jenže ta absence hrůzy ("Je to jenom větříček, haha") je tady zcela záměrná a funkční. Odráží totiž neviditelnost a neuchopitelnost globálních klimatických procesů, které se běžným lidem a často i vědcům prostě zdají natolik abstraktní, neurčité a neohrožující blízkou budoucnost, že kvůli tomu nejsme schopni přestat v nastoleném sebedestruktivním chování, které s největší pravděpodobností přivede planetu do těžko obyvatelného stavu. A odtud pak plyne ten nejděsivější aspekt Shyamalanova filmu, totiž ztráta pudu sebezáchovy a série sebevražd - protože co jiného aktuálně lidstvo (v rozvinutých zemích) páchá, než právě kolektivní sebevraždu? Zároveň je ve filmu opravdu důležitá role vědy a všimněte si, jak ji Shy provokativně, a přitom přesně ukazuje nikoli jako definitivní řešení problému, ale jako sice užitečný a zároveň nedokonalý nástroj, který komplexitu celého neurčitého DĚNÍ (odtud název filmu, v přítomném čase) nedokáže zcela a adekvátně postihnout. Ostatně jak si můžeme být jisti, že ta mysteriózní epizoda na severovýchodě USA skutečně přestala sama od sebe, nebo jestli ji neukončila dobrovolně vyjádřená vůle k sebeobětování ve jménu lásky (ach, jak patetické) v moři samozřejmě internalizovaného individualismu? Výborný, nekompromisní a ve svém vyznění znepokojivě ambivalentní film - a ano, strašně nacastovaný a zahraný, ale to se dá dnes brát jako součást kouzla. ___________ Detailnější rozbor filmu tady. (28.07.2021)

Netrufam si generalizovat, preco sa to inym nelubilo. Mozno su to povacsinou faktory, ktore mne sadli a to i bez nekritickeho vzyvania Shyovej "geniality". I v dobe, kedy je tendenciou jednoduchost casto asociovat s banalitou v jej pejorativnom zosmiesnovani a povazovat ju tak za negativum ma The Happening presvedcil, ze pointa v smere nadviazania na konstrukciu pribehu (t.j. preco je postaveny a vybudovany prave predkladanym sposobom) moze byt funkcnou, aj ked je vlastne sama celym pribehom, t.j. je prezentovana od zaciatku. Jednoduche posolstvo podane jednoduchym pribehom, sposobom (ramovania obrazu, dlzky zaberov, pouzitie hudby) vyuzivajuci overene postupy budovania napatia. Uznavam, ze nimi dnes uz asi tazko u divaka strachu docielite, ovsem to napatie, to sam tam pritomne citil. Zial, tam kde audiovizualna zlozka pribeh podporovala ako to len slo, ustredne herecke kvarteto na cele s Wahlbergom uspesne sabotovalo kazdy frame filmu. Na poli castingu je The Happening skutocnou pohromou, ktoru mozno Shy prizivil aj sam svojim nezvladnutym DIRECT actOR. 7/10. (10.06.2008)