Stalo se

To bylo tak. Jakési zlé lidstvo se nějak stalo hrozbou pro samotnou flóru země Nezemě, a tak se kytičky naprdly a začaly pouštět větry. Totiž, začaly pouštět do větru (kterému zjevně dovedly poručit) látky, které přimějí člověka k sebevraždě. Jen nevím, co tou hrozbou mělo být, zřejmě spalování biomasy nebo rostlinné přísady do pohonných látek. Ale budiž, zelený obsah by se dal překousnout, pokud by to ostatní fungovalo a nepůsobilo to tak angažovaně. Není to sice takový průšvih, jako remake Dne, kdy se zastavila Země, ale jinak tentokrát už Shyamalana obhajovat nebudu. Napětí a atmosféra nefunguje skoro nikde (no, možná jakž takž na té farmě), herci se moc nesnaží a dialogy rozhodně nepůsobí jako že je pronášejí lidé, kterým jde o život. Mírně lepší 2*. (16.11.2010)

Škoda, že ten vítr nepohltil také Václava Klause, aspoň by ta Shymalanova ekologická agitka měla nějaký užitečný efekt. Ale vážně – Shyamalan svojí režisérskou zručnost neztratil a stále umí natočit scény, při kterých zamrazí, problém je ale ve dvou věcech – v nedomyšleném konceptu, kdy si logika dává dost často dovolenou a pak hlavně v ústřední herecké dvojce. Mark Wahlberg, ať ho mám rád sebevíc, se do role středoškolského profesora biologie a tápavého manžela absolutně nehodí (Markovi jsou vlastní nasrané macho postavy, nejlépe se zbraní v ruce) a kdykoliv se snaží zahrát nějakou vážnou emoci a do toho promluví, ruinuje se svým věčně zkrabatělým čelem a nevěrohodností projevu veškeré dění na plátně. Marku, sorry, tohle se nepovedlo (Jacksonova ´The Lovely Bones´ se bojím, bojím). Zooey - nachová panenka s velkýma očima – tomu pak dává ještě ránu. S castingem a nedomyšleným scénářem tedy Shyamalan prohrál na celé čáře, ale ještě pořád zůstávám jeho příznivcem. (20.07.2008)

Stalo se to, že mistr usrávacích lekaček a šokujících diskutabilních point nám chřadne. Aby přilákal lidi do kin, musí do trailerů nacpat takřka všechny suicideové scény z filmu, který pak v tomto směru působí velice střídmě. Atmosféru a údernost sebevraždy mají, ale né tak mrazivou a drtivou. Co se však vytratilo téměř úplně, je ono několikavoltové celostopážové napětí, kterým předchozí shyamalanovky disponovaly. Zde zbyly pouhé fragmenty, na druhou stranu ale působí pozoruhodně, co lze vymámit ze záběru na ševelící strom, či šumící trávu v kompozici s vláčně úzkostlivými tóny Jamese Newtona Howarda. Herecky to taky nebyl žádný koncert, přijde pouze jedna osamocená lekačka, pointa tentokráte šokuje maximálně tím, že tu žádná není, a tak jsem se musel spokojit jen s tuctovým koncem. A pan Hrůzunahánějící (bejvávalo) si teď musí vystačit s 50%. 48 miliónů dolarů(rozpočet)/158 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (12.06.2008)

„Nothing is Happening“ Jako člověk, který nebyl zklamán (spíše příjemně zaskočen) ani jedním „všeobecně špatným“ filmem několikrát reinkarnovaného Inda M. N. Shyamalana (Vesnice, Žena ve vodě) jsem v přístěnku duše doufal, že i tentokrát uvidím originální a podnětný snímek. Mé myšlenkové pochody se však po skončení nedostaly dále než k bezradnému „huh?“. Ve snaze o objasnění záhady srovnatelné s tou filmovou, totiž - jak mohl režisér Shyamalanova formátu a (věřím, že také) inteligence natočit něco tak „edwoodovsky“ mizerného, jsem si v hlavě vygeneroval několik, žel bohu neuspokojivých, teorií. Ta, jež mi je nejsympatičtější a kvůli které si dokonce hodlám dát sebevražedné repete filmu, staví na zbabranosti reklamní kampaně. Nemá jít o další tajemný thriller s VELKOU POINTOU, nýbrž o úspornou, k životnímu prostředí šetrnou komedii. Pouze jako komedie Stalo se občas (!) funguje. Bohužel i v těchto momentech převládal dojem, že ty vtipy nejsou úmyslné a nemají za cíl s dávkou sebereflexe parodovat klišé „what’s happening?“ filmů. Kritického stupně dosáhly mé obavy o režisérovo duševní zdraví při zmínce o osobě jménem Joey. Ten ve filmu vystupuje jenom virtuálně (čili vůbec), přičemž jej dle titulků „hraje“ samotný Shyamalan. Buď mi unikl nějaký zásadní fakt, anebo si Manojova pověstná chvástavost začala žít autonomním životem. I při započtení všech výše uvedených proměnných by Stalo se bylo jenom neškodně hloupým béčkem, ale kvůli ospalému herectví všech zainteresovaných je navíc úděsně nudné a nezajímavé. Jindy neodolatelná Zooey Deschanel s nemizejícím výrazem „Co jsem to sakra ještě chtěla koupit?“ vhodně doplňuje Marka Wahlberga, jehož sucharství hrozí přivodit dehydrataci. Při bloudění myšlenkovými podloubími dlouho očekávaného Happeningu můžete narazit i na všelicos, ale ať už to bude para-moudro „keře spolu komunikují, lidé nikoliv“ či černá díra, jedno to zcela určitě nebude – smysluplné vysvětlení, proč muselo něco podobného vzniknout. (Nepochybuji ovšem, že se ze svých nor vyrojí spousta individuí, tvrdících, jak perfektní smysl Stalo se v rámci nějakého rozsáhlejšího plánu dává.) „Happening is Nothing“ 50% Zajímavé komentáře: Adrian, Bluntman, Cervenak, M.a.t.t., E=mc2, johnn333 (28.06.2008)

Mno, nevim, jsem z toho taková rozpačitá... Jestli to má být varování, tak celkem chabí... jinak v tom vidím příběh dvou lidí, kteří si moc nerozumněli, jejich manželství stagnovalo, ale díky čemusi, co se odehrávalo na pozadí a díky čemu viděli spousty mrtvol, se dali opět dohromady... tak asi tak :D (20.09.2008)