To můj Láďa...

Tomáš Vorel patří mezi nejvýraznější české filmaře. Tvůrce filmů jako Kouř, Cesta z města, Skřítek nebo Gympl má velmi specifický rukopis, který do velké míry pramení z jeho počátků v divadle Sklep. Často do svých filmů obsahuje herce právě z divadla Sklep a většina jeho filmů sází na komické a někdy i vyloženě grotesktní pasáže. V roce 1981 Vorel po po krátkometrážních snímcích Zákon samurajů a Rychlé šípy základají klub natočil svůj třetí krátký film s názvem To můj Láďa. Zde se v hlavní roli objevila Eva Holubová z divadla Sklep, která se tak dočkala vůbec první filmové role a Vorel společně se svojí divadelní kolegyní a kameramanem Luďkem Sejkorou natočil tento 10-minutový krátký film, přičemž se ovšem Vorlovi podaří i během pouhých 10 minut naprosto bravurně vypointovat tento krátký snímek. Eva Holubová zde ztvárňuje ženu, která srovnává svého milovaného Láďu se všemi ostatními muži, které kolem sebe vidí. Každou slabost jednotlivého muže shrňuje žena v podání Holubové tak, že je její Láďa jednoduše dokonalý a žádný muž kolem se mu nevyrovná. Postava Holubové je zde vykreslena čistě a jednoduše jako žena, pro kterou její Láďa znamená všechno. Háček je ovšem v tom, že její Láďa možná zase tak dokonalý není a ona si to dost sama dobře uvědomuje. Raději se ale sama vrací ve svých myšlenkách do časů, kdy ještě vše bylo na první pohled ideální. A ve finále se vlastně hlavní hrdince není čemu divit. Vorlův krátký film na první pohled působí jako krátký film, který je poskládán z několika groteskních scén. K tomu ostatně svadí hudba, která pomáhá k navození komediální atmosféry. Následně dochází k procházení hlavní hrdinky ulicemi, přičemž Holubová je výtečná jak v podání vnitřního hlasu hlavní hrdinky, tak též ve své mimice. Holubové se jejími mimickými výrazy naprosto skvěle daří držet kontrast s jejím vnitřním hlasem a dokazuje, že je na roli této tak trochu naivní ženy naprosto ideální. Nikdo není dokonalý a je to pravda. Přesto se hlavní hrdinka snaží sama sobě nalhat, že její Láďa dokonalý je, což jen podtrhuje, že mnoho lidí přeci jen svého milovaného člověka považuje za dokonalého, i přesto, že tomu tak zcela určitě není. Mezi motivy Vorelova kraťasu tak patří lidská naivita i zaslepenost v lásce, které Vorel sice pořád prodává ve velmi odlehčené atmosféře, právě závěrečný moment ale dokáže, že Vorelovi nedělá problém přijít na celé téma tohoto krátkého filmu i s trochou vážnou tváří. Pěkný vizuál, bravurní střih a hudba, která hraje pořád dokola a přesto neomrzí dělá z To můj Láďa... nejen krátký film s hlubší myšlenkou, ale celkově též povedenou vizuální stránkou. Vorel zde dokazuje, že umí balancovat mezi humornou a vážnější stránkou a především jeho specifický styl, který pramení právě především ze sázky na grotesktní momenty je něco, co dělá Vorela i v jeho pozdější kariéře tolik specifickým...... (10.02.2021)

Zajímavá a provokativní sonda do duše jedné české slepice, která bude obtížně stravitelná zejména pro feministky a ony slepice. Eva Holubová hrála s chutí a typově jí postava dokonale sedla. Nezapomenutelná scéna s "úchylem". Celkový dojem: 75 %. Za málo peněz hodně muziky. Takhle by měla vypadat amatérská a nezávislá scéna. (23.11.2009)

Jako není to úplně špatné, ale chybí mi tam nějaká pointa, zvrat. Holubové navíc tu naivku nevěřím. Dobrá je ta sklepácká stylizace, je fajn vidět, jak vypadaly ulice, automaty (myšleno jídelní bufety) a obchody v Praze na začátku 80. let, hudba Davida Nolla je příjemně hravá a příjmení hlavního herce mi připomnělo Františka Sahulu... Ale jinak je to celé takové černobílé nejen kamerou, ale i pohledem na svět, žádná přehnaná parodie tehdejšího soudobého života se neděje, ty úchyláky jsem moc nepobral, proč tam byli a co to mělo znamenat, a i když je zde Holubová v plavkách, moc sexy mi nepřijde. Nevím, mám z toho rozporuplné dojmy a nejvíc mne štve, že to vlastně nic neříká, nikam nesměřuje, nemá to nějakou katarzi, prostě jen placatý popis. A některé vtípky byly tak očekávatelné a vlastně nevtipné (máslo na hlavě)... (01.10.2019)

"Co čumí, čumí, čumí? Ťuklouš jeden." Ženskýmu pohledu na svět jsem nikdy nerozuměl, ale baví mě ... když se mě to teda netýká. V opačným případě trošku burácím. Tady se mi hrozně líbila hudba kopírující střídání nasranosti na celej svět s romantickejma vzpomínkama na úžasnýho Láďu. A ty pohledy v kině mě dostaly. A samozřejmě uctivě zdravím pana Vorla s máslem na hlavě. (26.10.2021)

Pohled do duše jedné ženy z lidu, která má v hlavě nekončící tok chaotických myšlenek i otázek. Musí čelit mnoha problémům při nákupech a pochůzkách po Praze. Naštěstí má Láďu a ten je zcela jiný než ostatní chlapi! Je to kulturista a má jí rád, je jiný a nemyslí jen na sex. Ach ten Láďa. Dialekt ženy z "Prahei" dodává ten správný nádech záběrům na šedou metropoli, tlačícím se lidem a úchylům. Povedený krátký film, který je vtipný i smutný. (09.08.2013)