Babam ve Oğlum

Můžou vás štvát české vztahové filmy, můžete nesnášet americké bijáky, kde se rodiné hodnoty cpou i doprostřed mezihvězdných bitev, ale tahle obnova zpřetrhaných rodiných pout zasazená na turecký venkov vás stejně dostane. Babam ve Oğlum pracuje v zásadě s jednoduchým a nijak objevným příběhem, ale má úžasnou schopnost diváka strhnout i bez máčení se v umělosti, patosu a sebedojímání. V západních filmech skoro nevídaná věc, ale turečtí filmaři to evidentně dokáží vybalancovat stejně elegantně, jako jejich kolegové z Íránu či Indie (pokud jde o artové filmy, tedy). (13.12.2009)

Nieje to ten typ drámy ktorý chce byť silou mocou dojímavý... Je to ten ten typ drámy, ktorý je vyslovene smutný... Režisér sa s nami pohráva... Nenechal ma citovo zrútiť sa a rozplakať sa v kine (DVD projekcia v rámci festivalu Tureckého filmu), už už som myslel, že slzy neudržím, v tom momente prišiel nejaký joke (vtip, fór). Jeden z mála filmov čo dokážu rozosmiať aj rozosmutnieť... Neviem, či som dostatočne všímavý, možno som prehdliadol, ale zdá sa mi, že v ani jedom zábere sa naraz neobjavili všetky 3 hlavné postavy, teda: Otec - Salim, Syn - Denis a Starký - Hüseyin... Nad hodnotením sa ešte zamyslím, silne uvažujem nad piatimi, zatiaľ je to za štyri. (10.11.2007)

Netajím svoje sklamanie z tohto presláveného filmu, keďže úplne všade som na neho počúval len samé ódy a chvály. Ten začiatok bol veru poriadne dramatický (asi jediná scéna z ktorej mi bolo tak trochu do plaču), potom sa to bohužiaľ zvrhlo na akúsi rodinnú seansu na vidieku, kde každý s každým dobre vychádza. Teda okrem Sadika a jeho otca, medzi ktorými sú vzťahy na bode mrazu - a to všetko kvôli tomu, že Sadik odmietol žiť život, ktorý otec pre neho naplánoval. No keď sa to tak vezme - bola to taká priemerná melodráma s niekoľkými dojemnými scénami, ale inak nič moc extra. Doteraz neviem ako môže byť toto považované za film, ktorý údajne rozplakal celé Turecko. Keď už ma nejaký turecký film dokázal naozaj dojať a rozplakať, tak to bol Aşk Tesadüfleri Sever. (29.07.2013)

Velmi příjemná i dojemná vztahovka po ose otec, syn a vnuk, kde nahlédneme pod pokličku nakonec celé velké farmářské rodiny na tureckém venkově, je univerzálně pochopitelná a platná. A přitom je svá. Vše je nahlíženo pohledem malého chlapce, který přijel z města s otcem do vsi u Egejského moře, miluje rodokapsy, teprve se učí poznávat svět dospělých, a běhá po strništi bos, ale tak nějak lehčeji - zřejmě dobrý ročník. (28.02.2020)

Z filmu jsem si odnesl velmi rozporuplné pocity. Všichni se tady u toho rozplývají, takže si pošmáknu na negativních dojmech. Je to až bollywoodsky přeslazené a exaltované drama, všechny ženské postavy mi vyloženě lezly na nervy, nečekejte nic víc, než velmi prvoplánový doják a explozi rodinných objímaček. Přesto musím uznat, že je to řemeslně celkem slušná práce (až na několik pokusů o umělecké záběry, kdy režisérova fantazie hrubě překročila jeho technické možnosti), film rozhodně neurazí. Pokud je to ale nejlepší turecký film tohoto tisíciletí, pak se asi na chvilku podívám někam jinam. (24.08.2010)