Control

Niekedy vám život naservíruje všetko ako na zlatom podnose, lásku, rodinu, slávu... no a niekomu to proste stále nestačí! Poznám tento druh ľudí, nie sú spokojní, kým okolo seba všetko nezničia. Necítim s nimi súcit, ale rozhodne nimi opovrhujem. Ian bol malý, nevďačný a rozmaznaný parchant, ktorý si posral nie len svoj život, ale aj životy tých, ktorým na ňom záležalo. Prekrásny príklad egoizmu a sebaľútosti! (18.03.2014)

Ano, jak praví oficiální text distributora, Control má šanci zaujmout i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali, nicméně pro takové lidi bude nejspíš jen dalším průměrným dramatem o výjimečném umělci, kterého zničily duševní poruchy, alkohol a drogy. Čím větší jste ovšem v mládí byli dekadenti, čím víc černé jste nosili, čím víc cigaret kouřili a Joy Division, The Cure či Depeche Mode poslouchali, tím větší má tento film potenciál vás emočně zasáhnout. Osobně jsem na hudbě JD, Bowieho, Iggyho Popa, Kraftwerku, Velvet Underground, zkrátka téměř všech, co jsou slyšet v soundtracku, vyrostl. A Control, natočený, když mi bylo 17 a zakládal jsem svoji vlastní kapelu, se stal jedním z téměř iniciačních snímků. ,,Pojďme se vzít," řekne Ian Curtis Debbie v podstatě hned na začátku. Střih a už jsou svoji. Střih a už je založena kapela. Film se u ničeho zbytečně nezdržuje, není polopatický, na rozdíl od hitů posledních let (Bohemian Rhapsody, Rocketman) citově nevydírá. To zdánlivě nejdůležitější zamlčuje - když JD hrají v Londýně před prázdným klubem, dozvíme se to jen z detailů na jejich obličeje. Když se Curtis oběsí, vidíme jen provaz, jak se napne. Je chladný, undergroundový, krásně (ne)barevný. V hlavní roli tu není bulvární pohled na výjimečného člověka, ale prostředí. Post-punková Británie 70. a 80. let, slušivé kabáty, synťáky, deprese, spousta cigaret a kluci, co se poprvé v dějinách nestydí být citliví. A k tomu všemu výborný výkon Sama Rileyho, na kterém může jeden oči nechat. Ian Curtis už není, mých 17 už taky dávno není. Ale Control tu pořád je. A pořád zatraceně dobrý. (14.10.2020)

Zkurvený bary jsou zkurveně nudný. Zkurvený kluby jsou zkurveně plný zkurvenejch holek a zkurvenejch kluků se zkurvenou vraždou v očích. Zkurvenej chlápek je zkurveně pobodanej, když čeká na zkurvenýho taxíka. Zkurveně zůstáváte ve zkurveným domě. Zkurvený sousedi si zkurveně stěžujou… Film, který nemohl být lepší. Film, díky kterému jsem začal mít rád hudbu Joy Division. Film, který říká spoustu věci, pro které sám nedokážu najít slova. Film. po jehož skončení jsem se cítil přesně jako ten Warholův obraz pověšený na zdi. Vzhůru nohama. 90% (více) Zajímavé komentáře: Jordan, J.Connor, Heraldika, fNdEsIECLE (26.03.2008)

Řeknu na začátek dvě nejpodstatnější věci a to výtečná hudba a Sam Riley. I když jsem teda určitě o skupině Joy Division něco slyšel, tak post-punk, nebo jak se přesně jmenuje tenhle hudební styl, jsem nikdy neposlouchal. Ale hned od poslechu první písničky, kterých je ve filmu opravdu hodně se mně tahle hudba dostala celkem pod kůži a nějak nechce ven...Nevím, jestli přesně takhle zněla skupina v originále, ale pokud ano, musel to být opravdu hudební zážitek. Je opravdu velmi jednoduchá, ale přitom melodická a nádherná. No a Sam Riley tomu všemu nasadil korunu svým ztvárněním Iana Curtise. Jeho nálady, pocity, vystoupení při koncertech, jeho psychické problémy ztvárnil dokonale a vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj výkon dostal nějakou cenu. Jinak bych tenhle film rozhodně neocenil plným počtem, možná to není úplně čistá pětka, ale tenhle snímek se mně včera naprosto trefil do mojí filmové nálady a opravdu se mně moc líbil. No a Samatha Morton jako jeho filmová manželka, tam teda maskéři odvedli obrovský kus práce, vypadá opravdu o 10 let mladší. (03.09.2014)

Predpokladám, že komentár k tomuto filmu môžu napísať aj tí, ktorí neboli, nie sú a nebudú fanúšikmi skupiny Joy Division a boli uvedení do omylu 83 % úspešnosťou filmu. Keď pominiem hudobnú stránku filmu ostane mi rozvláčny, nepríťažlivý opis záverečného úseku života mladého hudobníka, ktorý okrem obvyklých problémov samého so sebou a okolitým svetom trpí epilepsiou a nevidí svetielko na konci tunela. Nemožno sa čudovať mojej nesústredenosti pri sledovaní filmu, pretože som bol príliš zamestnaný bojom s neodbytným usínaním. (10.09.2010)