Control

O skupině Joy Division vím už dlouho, ale začal jsem jí poslouchat až po tom, co jsem četl rozhovor s Markétou Irglovou, která říkala, že je má hodně ráda. Načež mě potěšil tento krásný film mapující období Joy Division před náhlým odchodem Iana Curtise. jeho epileptické záchvaty vypadaly, jako snad i uměle vyvolané a ne jen hrané. Kéž by třeba u nás někoho napadlo natočit takovýto film třeba o útrapách Blue Effectu za komanče nebo o Schelingerovi. Rozhodně si tenhle film chci pustit znova, protože stojí za to. Je krásně syrový a ta podmanivá hudba, geniální ve svojí primitivnosti, to nelze nevnímat. (03.01.2010)

Mno..očekávala jsem od Control asi něco trochu jiného, než co se Anton C. rozhodl natočit - měla jsem za to, že se zde bude nahlížet více na kapelu a celkové prostředí, než na osobu frontmana, asi nejvíc mne ovšem zklamala obrazová chudoba. U Corbijna coby režiséra videoklipů jsem doufala v kvalitní střih, kameru, zajímavé záběry z koncertů, pohledu na industriální Manchester...a ono nic. Přes tohle bych se docela přenesla a překousla i ono zaměření na osud Iana Curtise, kdyby se někdo obtěžoval s lepším psychologickým prokreslením postav. Všichni včetně hlavního hrdiny byli jen zběžně načtrtnuti, což je u snímku, který je převážně niterně zaměřen, dost na škodu. Postupem času to víc a víc únavně ztrácelo tempo a konečné Curtisovo pověšení bylo aktem úlevy nejen pro něj. (26.11.2008)

Bacha, budou spoilery. A budu taky sprostá, mám teď takovou náladu. Vysoce depresivní film, po kterém jsem vymyslela definici génia. Génius je ten, co se oběsí ve 23 letech a zůstane po něm něco dalšího kromě nedokouřené cigarety. Hudba, se kterou film velice zručně pracuje, je hutná jako vzduch a stejně zkurvená. Bolí to, když nedýcháme, a když dýcháme, tak to bolí a bolí tím víc a dýl. Poetická mluva rozeřvaný duše vábí jednu sortu lidí a tu druhou odpuzuje. Zelená a červená mají stejnou barvu, takže jak se kruci pozná, který srdce krvácí. (01.09.2010)

Vizuálně pěkný, ale spíše nezajímavý popis toho že Ian Curtis uměl docela slušně zpívat, podváděl svou ženu, a oběsil se. Tím to hasne, kromě pár nezávisle na filmu fungujících písní na hlubší vhled do Curtisovy duše sžírané vnitřními démony a depresivní hnípání se v bahně existencialismu zapomeňte. Přitom biografie jakého hudebníka by si podobně hlubokomyslný přístup zasloužila víc, než autora jedněch z nejvíce oduševnělých skladeb své doby, jednoho ze zakladatelů žánru New Wave, který ovlivnil následující generace nejen svou hudbou a svými texty, ale i svým životem a hlavně finálním aktem dobrovolného ukončení své subjektivně marné existence? Takto je Control jen řemeslně efektním, ale velmi povrchním popisem událostí, nikoli myšlenek a emocí... čímž navíc nabízí velmi diskutabilní výklad motivací činů hlavní postavy. 7/10 (21.10.2008)

Specialista na hudební dokumenty a klipovou tvorbu Anton Corbijn natočil skutečný černobílý polodokumentárně laděný skvost, jeho Control je opravdu sugestivním návratem do šedivého Manchesteru 70. let, ale především ponorem a vhledem do narušené psychiky a zraněné duše frontmana kultovních Joy Division. Onen záměrný posun od dokumentu mapujícího historii kapely k psychologické studii epilepsií postiženého Iana Curtise je tou hlavní ranou do černého (coby klasický dokument je koncipován souběžně natáčený snímek s názvem Joy Division). Sam Riley zvládl roli narušené legendy skutečně mistrně a řada momentů diváka doslova strhne (taneční kreace při vystoupeních, únava z popularity atd.). To, že mu role rockové hvězdy sedí, dokázal již v dalším kultovním hudebním filmu Nonstop párty, kde hrál paradoxně roli frontmana konkurenčních The Fall. Kde snímek Control získává na autentičnosti nejvíce, to jsou exponované pasáže živých vystoupení a téměř autentická produkce hudby Joy Division, zasazení jednotlivých písní a jejich textů do kontextu života Iana Curtise coby odrazu životních peripetií hlavní postavy byl skutečně povedený tvůrčí tah. Je cítit, že režisér točil o někom, koho miloval a ,,důvěrně" znal. Sugestivní film... Podobné filmy: Joy Division (12.11.2009)