Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

Komentář jsem, včetně hodnocení, po druhém shlédnutí změnil. Je sice pravda, že se film táhne jak chlupatá deka, ale pořád nás nádherně připravil na závěrečné ukončení velké epopeje, které jsem se od mládí zúčastnil nejen proto, že Harrymu, když nastoupil v Bradavicích, bylo stejně jako mně. Fakt, že poslední díl se rozdvojil mi je naprosto jasný, ale zlobit se za to u tvůrců nemůžu. Pořád mi ale ve filmu plno věcí chybělo a o to budu mít větší důvod se ke knize vracet. U jedničky mě spíš mrzelo, že většina filmu se nemluvila a nejhorší byl fakt ten porod v půlce filmu, kde se vlastně vůbec nic nedělo. Ale i to mělo svůj důvod. Nakonec mě ale zamrzelo, že jsem předposlední příběh Harryho Pottera tak sundal. Vždyť například bajka ke konci filmu je natočená naprosto nádherně a akce tu taky není vlastně vůbec špatná. A co je hlavní...na závěr nás to připravilo docela věrohodně a víceméně ukázalo to, co ukázat mělo. Sice to bude nejslabší díl, ale zatracovat bych ho neměl. (04.12.2010)

Na kouzelnický svět přišly časy vskutku nejtemnější, ale jakkoli by se to mohlo podle náhodných kritických výkřiků do tmy zdát, s kvalitou filmového zpracování to nemá společného pranic. Yates a Kloves měli před sebou dost ošemetný úkol přetavit "tu pomalejší a upovídanější" část Relikvií do samostatného výbušného blockbusteru. Režisér obstál s neskutečnou bravurou a ať odcházi Trio z domova, vypráví se Příběh tří bratří nebo se ničí viteál, magická atmosféra z plátna doslova září. Klovesův scénář ale občas zkratkuje a nemít předlohu načtenou i pozpátku, docela se ztrácím. Ale přestože jsou Bill a Fleur z minuty na minutu členy řádu, když v Princovi byli vynecháni a ministr Brousek nakračuje na scénu, aby z ní téměř okamžitě sestoupil, v důsledcích se výtky hledají velmi, velmi těžko. Celkový dojem na mě totiž křičí, že ze čtyř set stran plných očekávání velkých věcí a plnění menších průběžných cílů vznikla epická fantasy plná omamných momentů a tak upřímného soukromého dramatu, že to bere dech. Fénix i Princ získali zdárného souputníka a pokud byl David Yates po minulém díle králem, pomalu už nemá kam stoupat. (27.11.2010)

[imdb: 8.0/10] | me: Spomedzi všetkých "dospelých" dielov, ktoré sme tu doteraz mali považujem tento za najlepší. Yatesovi sa podarilo vytvoriť ten správny odvar atmosféry potrebnej pre zachovanie tajomnosti a mystiky. Nemôžem si pomôcť, ale celkovo som mal pri závere každého z posledných dielov pocit akoby sa nič výrazné počas uplynulých minút neudialo. Tentokrát som sa ale nenudil, pretože všetko čo sa odohralo bolo naservírované a podávané v správne ušitom obale temnoty a tajomna doplnenom zaujimavými vizuálnymi prvkami (three brothers...) "Dobby never meant to kill! Dobby only meant to maim, or seriously injure! " (13.12.2010)

Sledovat 140 minut pobíhat puberťáky po lese je na hranici utrpení. Yates vykrádá batmanovské motivy Nolana na každém kroku, ale nechápe, že to samo o sobě nedělá dobrý film. Protože pokud herci nemají co hrát a za celou dobu se nestane jediná zapamatovánihodná scéna, která by opravdu stále za to, výsledek je více než tristní. Nedopečený, špatně udělaný film bez drajvu, při kterém se tvůrci utopili v opulentních kamerových panoramatech a robustní muzice, přičemž zapomněli na všechno ostatní, co utvářelo úspěch celé série o Harrym Potterovi. (22.07.2023)

Sedmá kniha je v první polovině natahovaná; byť čtivá; zbytečnost a v té druhé epické osudové finále jak se patří. Její filmová adaptace je sice teprve ve své polovině (resp. někde kolem čtyřsté stránky z nějakých šesti set), ale již je lepší předlohy minimálně v tom, že to Yates opět dokázal pojmout způsobem, který dojem zbytečné nastavované kaše nevzbuzuje. A pokud ano, tak rozhodně méně než-li předloha. Díky uvěřitelným (!) emocím, konečně již opravdu dobře hrajícímu ústřednímu triu, zdařilé atmosféře a Desplatovi to funguje na výbornou. Pravda, je tu hned několik scén, které kvalitou ční nad zbytkem, ale i tak to funguje především a hlavně jako celek. Přesto je evidentní, že tam kde se tvůrci odvážili popustit uzdu vlastní fantazii a nedržet se doslovně předlohy je to jasně nejlepší. Teď si již jen přát, aby si Yates uměl poradit i s trikovým epičnem druhé části a nezapomněl přitom právě na emoce a postavy. Pokud to dokáže, tak se je na co těšit. Pokud to ovšem nedokáže, tak to se tedy máme na co „těšit“. (18.11.2010)