Reklama

Reklama

Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais)

  • Francie Ne touchez pas la hache (více)
Trailer

Obsahy(1)

Vévodkyně z Langeais si ráda hraje s muži. Ač sama vdaná, snaží se svést uzavřeného a nevyzpytatelného generála de Montriveau, muže věrného bonapartistickým ideálům. Generál vévodkyniným rafinovaným svodům zakrátko podlehne... Znamená to však její vítězství? Příběh dvou lidí spalovaných vášněmi, které nedokáže uhasit katolická víra, klášter, ba ani samotné mnišské roucho. Příběh lásky, věčného a univerzálního motivu všeho, co se odehrává mezi mužem a ženou, zasazený do počátku 19. století. Režisérský veterán Jacques Rivette opět našel inspiraci v literárním díle Honoré de Balzaca, tentokrát v románu s názvem totožným se jménem hlavní hrdinky. (ČSFD)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (19)

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Další (tuším třetí) Rivettova adaptace Balzaca nás zavádí do Paříže časů Restaurace (Francie už má Napoleona plné zuby a k moci se dostávají opět Bourbonové). V rámci své Lidské komedie se Balzac tentokrát zaměřil na podivný souboj mezi hrdinným generálem Montriveauem a vdanou pařížskou paničkou - vévodkyní z Langeais, přičemž Rivette tímto příběhem oživil plátno způsobem, který je vlastní pouze velkým režisérům. Ve vizuálně působivém a do nejmenších detailů propracovaném historickém dramatu Rivette skvěle zprostředkoval atmosféru první poloviny 19. století a život tehdejší pařížské smetánky, znuděnost aristokracie, bezohlednost maskovanou rouškou společenských konvencí, pokrytectví i tragiku nenaplněné lásky. Celý příběh je rámován rokem 1823 a generálovým hledáním své lásky na jakémsi ostrově, kam odešla do vyhnanství jako jeptiška. Film se poté odvíjí retrospektivně ve zdánlivě jednoduchém schématu - vévodkyně sbalí zajímavého muže, ale vinou svého chování, jež vykazuje typické neurotické znaky, se vztah komplikuje a mění se na doslovný zápas mezi dvěma naprosto odlišnými postavami, které se nestanou milenci, ale spíše soupeři... Víc se mluví, než jedná, a není divu, že generálovi dojde trpělivost... Film se odvíjí ve velmi pomalém tempu, kamera je spíše statická, zajímavý je efekt občasných mezititulků, které oddělují některé scény. Síla snímku je podtrhnuta skvělými výkony Jeanne Balibar a Guillauma Depardieu, jehož amputovaná noha i zřetelné jizvy zvýrazňují zkušenosti a útrapy jím hraného generála. Pro mě je tento film nejlepší, ve kterém se Guillaume Depardieu objevil od Všech jiter světa ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda. ()

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

Rivettovým filmům evidentně svědčí spíše minimalistická současnost než koketně nazdobená empírová minulost a to přesto, že i tento film je pastvou pro oči. Kontext klasicistní estetiky však vrhá na Rivettovy filmy zajímavé světlo. Člověk se neubrání srovnaní s obrazy francouzských klasicistů, především J. L. Davida. Bezprostřední podobnost lze samozřejmě najít v kostýmech, ovšem tím srovnání zdaleka nekončí. Mohli bychom konstatovat podobný "formát", shodnou formální čistotu, obdobnou práci s prostorem a se světlem, obdobnou, zdánlivě bezprostřední ale přitom pečlivě komponovanou kompozici. Koneckonců i to, že Rivette své filmy traktuje pomoci mezititulků, fungujících obdobně jako popisky slavných pláten v obrazové galerii napovídá, že podobnost s obrazy není náhodná. Lze zde bez uzardění mluvit o obrazech a to nikoli v divadelním, jako spíše přímo v malířském smyslu. Hovoří-li dnes teoretici umění o tom, že lidé pod vlivem filmu, televize, videa či počítačových her ztrácejí schopnost číst obrazy, pak Rivette diváky svými programově "neakčními" filmy obrazy pro změnu číst učí, neboť jeho filmy jsou úžasnou příležitostí k prostému vnímání s očima dokořán otevřenýma. V dnešní hektické filmové produkci, kladoucí takový důraz na rychlý spád akcí přeplněného děje věc nevídaná... Celkový dojem: 90% ()

Konrád odpad!

všechny recenze uživatele

Hrůza, děs, strašný. Potřetí v životě jsem odešel z kina (poprvé to bylo rovněž na Krásné hašteřilce, podruhé na Passoliniho Evangeliu sv. Matouše). Kdybych mohl odejít jenom z jednoho z těch filmů, vyberu si tohle. Je to v prvé řadě mimořádně nudné, jsou tam dlouhé, naprosto nefunkční záběry (kdyby Rivette měl peníze na střihače, má z toho krátký film), které bych se nabál nazvat režisérovou vizuální masturbací, herci slaboučcí jak polámaní mravenečci (takhle nějak si představuju ochotníky z města, které už snad není ani na mapě), dialogy jsou navíc takové, že by u nich člověk umřel, k tomu se přidávají opět naprosto nefunkční (tedy funkční, pokud bychom film chápali jako komedii nebo spíš parodii) mezititulky (že předchozí závorka platí, o tom svědčil i smích publika v Ponrepu). Jestli to měl být konceptuální film, jak zhnusit co nejvíce diváků, tak se to povedlo, jestli to měla být sociálně psychologická studie, jejímž cílem bylo sledovat tolerantnost diváků v různých koutech světa, tak to svůj účel taky splnilo. Pokud to byla absurdní komedie, převažující svou absurdností nejlepší Havlovy hry nebo Čekání na Godota, pak to taky mělo něco do sebe. Pokud to ale byl vážně míněný film, tak by měl Rivette okamžitě vrátit peníze, rozkopat kameru a už nikdy, nikdy nic nenatočit. ()

IdaHutt 

všechny recenze uživatele

Maximálně jedna hvězdička za výpravu. Jinak film vykonal Balzacovi medvědí službu - svou toporností a nešikovností obnažil všechny nedostatky literární předlohy, které jinak síla slov dokáže zamaskovat či překonat, nemluvě o zdravém koření ironie. Tento hloupý snímek neměl nikdy vzniknout - na konci už jsem vážně nemohla a musela jsem se sarkasticky ušklíbat. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (1)

  • Časopisem Cahiers du Cinéma zvolen jedním z deseti nejlepších filmů roku 2007. (liborek_)

Reklama

Reklama