Pocit viny

Perelman si hraje s barvičkami a sebevědomě postává lehce za hranicí kýče, ale švih svému filmu nepropůjčí ani na minutu. Pocit viny je i přes krátkou stopáž neskutečně protahovanou sbírkou nepříliš záživných událostí, kterou když prokouknete před konečným vyústěním, nezaryje se vám pod kůži ani co by se za nehet vešlo. (29.03.2009)

Po většinu času se jedná o celkem obstojnou výčitkárnu a variaci na šílené střelce se Sophiinou volbou. Uma Thurman a Evan Rachel Wood hrají dobře, přepínání v čase taky funguje a děj docela svižně ubíhá, takže v mých očích měl film našlápnuto na solidní čísla. Jenže to by tu nesměl být konec, který Perelman totálně podělal, vytvořil mi v hlavě zmatek a film mi znechutil, takže jsem ani neměl zájem zjišťovat, jak to tedy jako bylo. Velká škoda. 50% (28.04.2015)

207. Po zhlédnutí filmu Dům z písku a mlhy, vynikajícím režijním a scénáristickém debutu Vadima Perelmana, jsem s nadějí očekával další skvělé dílo, ano, není jednoduše přehledné, snadno rozumem uchopitelné, přerývaný, útržkovitý děj nám to soustavně znesnadňuje, ale jedno je od začátku naprosto jasné, to odpoledne na střední škole došlo k tragédii, v prostorách školy po nemilosrdném běsnění ozbrojeného žáka zůstává množství zabitých a postřelených, ani dvě dívky ukrývající se na toaletě, Diana a Maureen, velmi si blízké kamarádky, neměly být vraždění střelce ušetřeny, společně s nimi jsme vtaženi do událostí, které před nás předstupují jen v jakých si neurčitých záblescích, překvapivě, bez zřejmé chronologie, jakoby úmyslně zpřeházené, jen v narůstajícím napětí tušíme a toto tušení je náš jediný dějový průvodce, přes dílčí scény, jednotlivé obrazy, drobné náznaky, zvuky, věty, se lopotně propracováváme k mimořádně silnému zážitku, jen vytrvat, nevzdat se, nepolevit, vyčkat rozuzlující vysvětlení a pak tiše, téměř bez dechu žasnout, jak fascinující hra se před námi po více jak hodinu rozvíjela, ano, je to jako fascinující hra, jako život sám, jemný, křehký, naplněný něhou a radostí, až jakoby nadoblačně snový, ale stačí moment a rázem se mění v krutou, nemilosrdně surovou skutečnost, plnou strachu, obav a bolesti. (18.08.2014)

║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $303,439║Tržby Celosvetovo $7,236,846║ nezvládnutý projekt, kde okrem zle poskladaných udalostí ktoré idú mimo zmysli diváka, vôbec nechytia svojou rozhýranou prezentáciou, dosť kazí aj povrchnosť výkonu Umy Thurman, nakoľko našťastie to dosť zachraňuje herečka Evan Rachel Wood, ktorá ďaleko lepšie vedie svoju postavu, sklamanie /40%/ (25.10.2009)

Zajímavý film. Děj je podáván velmi lehce, je poklidný jako jarní jezírko, na nějž dopadají teplé paprsky jarního slunce. A když se do něj zadíváte a spatříte zářící odlesky od hladiny, probudí to ve Vás příjemné a hřejivé pocity. Takto na mne zapůsobil. Hlavní linií není jakkoliv složitý, zamotaný či šokující příběh s propracovanými charaktery. Je to vzájemné prolínání životů jedné dospívající dívky, která zažila otřesný a nezapomenutelný zážitek, a mladé ženy, které se tyto události neustále vracejí a ona se s nimi snaží vyrovnat. Evan Rachel Wood je zde tak neuvěřitelně nádherná, působí jako anděl, a svou jedinečnou krásou "magicky" zapadla do podobně, vzletně laděného zpracování. Nebýt jí, nejspíše bych šla s hodnocením níže. Uma nepředvádí nijak fenomenální výkon, ale do své role dobře zapadla. Hornerova hudba je příjemně podbarvující. Kromě Evan si mě ještě zcela získala kamera. Jakoby snivě se nechá unášet celým filmem a spoustě scén tak dodává specifický nádech a kouzlo. Záběry na květiny, oblohu nebo třeba okouzlující záběr na Rachel, kterak pozoruje akvárium. A jakkoliv byly líbivé, nepocítila jsem z nich žádný kýč či sentiment, jak někteří píší. Jen jakoby čistý, příjemný vánek, provoněný lehkou vůní jednoho mládí. Jediné, co můj poetický rozlet na křídlech tohoto díla zabrzdilo, byl jeho závěr. (20.01.2011)