To, co dýchám

Tak toto hej. Jasné, je to neuveriteľne komerčné, scenár oplýva tou pre Hollywood tak častou neuveriteľnosťou a celé je to tak trochu gýč, ale mne sa to páčilo. Obsadenie je skutočne luxusné, Andy Garcia je pod dlhšej dobe znovu výborný a ostatný v norme (znalci a tí, čo už majú niečo napozerané, si okrem hlavných postáv všimnú aj Emila Hirsha (v poslednom čase napr. Killer Joe), Joa Bernthala (The Walking Dead, Noc v múzeu 2), Clarka Gregga (Avengers, Whedonova verzia Veľa kriku pre nič) či Johna Cho (Zahulíme, uvidíme, FlashForward). Celkovo veľmi dobré, ja som sa bavil. 78% (27.05.2013)

U tohodle filmu jsem zažívala podobný pocity, jaký má rezignovanej gambler, když mu najednou začnou naskakovat citróny. Osudový kolo, kde jeden hodí tašku a ta na konci - vlastně začátku - spadne jinýmu na hlavu. Moc hezký to bylo a že je to zas JAKO ... jasně, ale už si zvykněte - "efekt Magnolie" tu prostě je, bude a zůstane a kéž vždycky funguje jako tady ... i s tim krásně tesknym flórem. (05.10.2008)

Film " To, co dýchám " je inspirován starým asijským příslovím, podle kterého veškerý život řídí čtyři klíčové emoce : štěstí, žal, požitek a láska. Scénář : Jieho Lee a Bob DeRosa. Kamera : Walt Lloyd. Hudba : Marcelo Zarvos. Hrají : Kevin Bacon jako Láska, Brendan Fraser jako Požitek, Sarah Michelle Gellar jako Žal a Forest Whitaker v roli Štěstí. CITÁT - Věci, které někdy nemůžeme změnit...nakonec mohou změnit nás!.......... (18.05.2011)

Mohl bych napsat dlouhý kritický komentář, ale v podstatě by stačilo do puntíku okopírovat komentář mého oblíbeného uživatele Sobis87. Mám z tohohle projektu tentýž pocit zmaru. V případě tohohle mišmaše nehrají ani tak herci, jako spíš režisér a scénárista, kteří se pokoušejí vytvořit novou Magnolii, ale protože nemají dostatečné zkušenosti a nejspíš ani schopnosti, zůstává u pózy a intelektuálského kýče. Tohle si na hlubokou společenskou výpověď jenom hraje a tam, kde se snaží vyhrocovat situace a lidské emoce, je to krajně nedůvěryhodné, sentimentální nebo patetické. To, co funguje, je herecké obsazení, nevím, jak to Jjieho Lee dokázal bez konexí a zkušeností, ale povedlo se mu shromáždit partu buď kvalitních (Garcia, Whitaker) nebo aspoň populárních (Gellar) herců, kteří se snaží a dokážou místy vytvořit dojem, že opravdu o něco jde. Jinak Lee před Tím, co dýchám, nenatočil nic, co by stálo za zmínku a i když od té doby uplynuly už čtyři roky, opět netočí, což mi přijde příznačné. Celkový dojem: 35 %. (18.09.2011)

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku... V poslední době si s vámi moc nerozumím. Srovnání s bijáky 21 gramů nebo Crash není na místě, protože To, co dýchám za nimi pajdá na obě zadní. Což o to, atmosféru a snahu o neotřelé zpracování by to mělo, dokonce i jisté dějové zvraty jsem zaregistroval. Ale protože nikde nebylo řečeno, v jakém časovém úseku se příběh odehrává, můžu klidně říct, že závěrečné vypointování od polovičky nalajnovaného finále bylo laciné, samoúčelné a hlavně nemožné. Kdybych se měl pokaždé spokojit jen s pouhou myšlenkou, musel bych sám sebe prohlásit za krále Šalamouna. (29.02.2012)