Nouzový východ

Nouzový východ představuje svazující křeč, která na začátku chytne, aby mohla v následujícím tanci několikrát povolit a na konci zasadit tu nejpalčivější ránu.Stáváme se svědky prvních záchvěvů zamilovanosti až po nudnou šeď každodenní všednosti, kdy se z jednotlivých emocí stávají pouze slovní fráze, které by existenci citů měly dokázat ale i ty ztrácejí na intenzitě, aby byly nemilosrdně spláchnuty alkoholem a hořká pachuť zklamání překryta žlučovitým nikotinem. Vše je jen hra, v níž se jejich manželství nakonec stává pouhou pastí z níž není úniku. Hra na rodinu zahalená do mračen přetvářky a falešných úsměvů. Život proměňující se v lež, která je mnohdy milosrdnější než pravda, na níž je dobré, že každý ví jaká je, ať už bez ní žije jakkoliv dlouho. Nikdo nezapomíná na pravdu jen jde každému lépe lhát. Za masku dokonalosti lze skrýt naprosto všechno i zklamání a deziluzi, kterou si musí projít zřejmě každý. Závěrečná katarze a možné východisko z bezvýchodné situace ale nenabízí optimistické zakončení jedné etapy, nýbrž přichází s jiným druhem úniku. Ale žádný „nouzový východ“ nenabízí. V konečném twistu usazuje režisér poslední ránu nejenom rodinné idylce ale i divákovi. 9/10 (30.01.2009)

Obrovské zklamání. Šla jsem do kina na druhou Americkou krásu a odcházela jsem z nezáživného dlouhého povídání o vztahu dvou lidí. Na Samu Mendesovi se tu víc než kde jinde podepsalo, že se před Americkou krásou vyskytoval v divadelním prostředí. Možná je to jen moje chybá domněnka, ale přijde mi, že v Nouzovém východu nedokázal využívat nedivadelních technik na dokreslení atmosféry jako je počasí, více lokalit nebo silnější vizuální stylizace. Rozhodně tu netoužím udělat z Nouzového východu nové Sin City, ale když v Americké kráse mistrně vkládal do záběrů růže, mělo to něco do sebe. A možná, že se pletu, možná, že i Nouzový východ je režisérsky zvládnutý na jedničku - minimálně osobitost vlastního stylu mu nechybí, ten film je v některých detailech tak podobný Americké kráse, až to bolí - a že mi jen vadí jeho chladnost, odtažitost a nezajímavost tématu. Protože když celý film jen čekáte na nějakou výraznou zápletku a v závěru na "šokující pointu" koukáte se stejně znuděným výrazem v obličeji jako v průběhu celého filmu, je tu něco špatně. (20.02.2009)

"Nemůžeme dál předstírat, že tohle je život, který jsme chtěli." Ach ti mladí Wheelerovi. Oni jsou tak krásní, ale pořád na sebe křičí, zahýbají si a jedna nejmenovaná fabrika musí frčet na tři směny, aby ukojila jejich touhu po nikotinu. Asi bych při tomto snímku bez větších obtíží usnul, ale při neustále se opakujících hádkách se hladina zvuku zvedala tak vysoko, že jsem k tomu nedostal příležitost. Vždyť ani já nemám život takový, jaký jsem si vysnil, ale řvu kvůli tomu na někoho? Neřvu, protože to nic nevyřeší, i když by to možná nakonec někdo zfilmoval. (07.01.2016)

Kvalitně natočené, výborně zahrané a na takové téma trochu dlouhé. Nudná práce, prázdná až beznadějná existence, pití, kouření, spousta hádek a ještě plno plků kolem. I takový může být něčí život, potřebujeme to však znovu slyšet nebo o tom dokonce natočit film? Sam Mendes si to rozhodně myslí a nebude sám. Leč nějak mi Wheelerovic rodina nepřirostla k srdci. Proč by taky měla, prachů měli dost, panička dokonce nemusela ani pracovat. Prostě šťastná to rodinka, místo starání se o děti se však jen hádají a vytvářejí neopodstatněné drama. Je mi jasné, že bych neměl soudit obsah, ale spíše formu, prostě mi to nedalo. Pokud budu brát tento snímek jako umění, jistě uspěl, pokud jako film, který mi má něco přinést nebo vyvolat pocity, pak u mě selhal. Zakončení filmu je na takové drama také neuspokojující, chtělo to větší grády a to nejen v samotném závěru, ale v průběhu děje, neboť jsou zde místy i hluchá místa. Newmanův hudební doprovod je slušný, ale výrazněji se mi líbil až při Frankově běhu mezi stromy, snad i proto, že mi tato scéna na krátký moment něčím připomněla atmosféru American Beauty. Pro někoho možná šokující a zajímavá podívaná, ale někdy si jen člověk nevidí za práh vlastních dveří. (7/10) (10.01.2009)

Nouzový východ pojednává o tomtéž, co prodává v komické poloze Válka Roseových. Je o zkáze jednoho manželství zaviněné především tím, že emancipovaná manželka měla větší ambice než být jen ozdobou domácnosti. Válka Roseových je plná divácky vděčného černého humoru, zatímco Nouzový východ představuje tíživé komorní drama, které si sympatie může získat jen stěží. Příběh je zasazený do zlatého věku amerického mužství, rámovaného koncem 2. světové války a polovinou 60. let, kdy se mužská společenská dominance rozložila pod tlakem ženské emancipace, vyššího vzdělání žen a kulturní proměny charakterizované celkovou liberalizací, nástupem beatniků a hnutím hippies. Poslední ránu jí zasadily změny v ekonomice - ropná krize, zdražování surovin a konkurence zemí 3. světa znemožnily pokračování společnosti složené z rodin, které pohodlně vyjdou s jedním platem. Dnes si manželku v domácnosti může dovolit skutečně jen velmi omezený vzorek společnosti. V tom šťastném dvacetiletí to ale perfektně fungovalo. Ceny v poměru k platům umožňovaly středním vrstvám model rodiny s jedním živitelem, ekonomika rostla a bez obav bylo možné vzít si hypotéku. Na ten idylický (a idealizovaný) obrázek dosud nejeden americký důchodce s dojetím vzpomíná. Nouzový východ ukazuje odvrácenou tvář tohoto typu amerického snu, kdy manžel jde dělat kariéru, zatímco žena odchází ke dřezu mýt nádobí a chystat oběd. Chemie mezi představiteli hlavních rolí funguje na jedničku a příběh se drží hlavní myšlenky bez ozdobných kudrlinek a la Americká krása, což oceňuji. Celkový dojem: 95 %. (11.02.2013)