Veřejný nepřítel č. 1: Epilog

Svým způsobem ústup z tempa a zajímavosti příběhu prvního dílu a vkročení na pole psychologické a "lidské". Mesrine se vrátil (resp. nikdy neodešel:)) a je tentokrát trochu jiný. Jeho politické postoje přechází do popředí a chvílemi, když poslouchám co říká, bych ho považoval za "hloupého gangstera se zbraněmi, který si myslí, že na něj nikdo nemá". Tahle zaslepená arogance a prohlašování "názor" (které jsou až nesmyslné) je nejlépe patrné vedle skvělého Mathie Amalrice, který je naopak "chytrým lupičem, který ví co dělá". Tento rozdíl oproti prvnímu dílu, kde Mesrine byl chytřejší, mě trochu zklamal a nastavil otázku, jaký byl doopravdy a na kolik je filmový Mesrine otiskem Cassela a scénáře. Tempo kleslo možná i kvůli delší stopáži a film tím maličko trpí, ale nic hrozného a další pevné 4* jsou neodvratitelné stejně jako závěr nastíněný v úvodu prvního dílu tentokrát z trochu jiného a zajímavého pohledu. Jen taková drobnost. Mesrine je hlavním hrdinou, který je vlastně gangster a v jistou chvíli to vypadá, jako by divák s ním měl souhlasit a fandit mu. U mě to bylo přesně naopak, protože pro mě to po celou dobu byl "jen" zločinec, který nedokáže přežít v systému... Ovšem jeho "komerční" založení a snaha skrze vtip a šarm zpopularizovat sám sebe a dostat na svou stranu veřejnost je nadčasová. Kdyby bylo po mém, ten člověk jde pod gilotinu:). I tak je výkon Cassela vynikající a pochybuji, že ho někdy dokáže ještě trumfnout. Epilog aneb pád jednoho gangstera tam, kam patří... (stylizace do Ježíše Krista je vynikající, ve filmu i na plakátě). PS: zločinci jsou ve vězení z nějakého důvodu, nemohou si stěžovat na cokoliv jiného než sebe. Nemám rád tohle "vrah ve vězení je chudáček" a filozofie Mesrinovi postavy mě osobně vytáčí. (31.07.2009)

Víceméně hned po skončení prvního dílu jsem si pustil Epilog. A asi to nebylo zrovna šťastné rozhodnutí. Druhý díl Veřejného nepřítele má stejné klady jako jeho předchůdce - je dobře natočený a exceluje v něm Vincent Cassel, který svými maskami někomu může připomenout Al Pacina v Serpicovi. Ve filmu je spousta působivých scén, především pasáž s "honem na Mesrina" se velice povedla, ale ke slovu se často dostane i nuda. Nejvíce ve chvílích, kdy Mesrine básní o revoluci. Scenáristé jako by se v tomto filmu snažili poodhalit nám Mesrinovo nitro, ale z mého pohledu udělali to nejhorší, co mohli - ještě více mi vsugerovali, že ten člověk byl jen obyčejný namyšlený kluk, který nikdy nevyrostl. A tak jsem jen čekal, až se stane to, co jsem viděl na začátku prvního filmu. Než k tomu došlo, střídavě jsem se nudil i bavil, přemýšlel jsem, k čemu vlastně byl dobrý únos miliardáře a došel jsem k názoru, že naprosto k ničemu (v reálu i ve filmu), a litoval jsem, že policejní inspektor Broussard dostal tak málo prostoru. Pak přišla závěrečná sledovačka. Během ní se ukázalo, proč nebylo moudré pouštět si filmy hned po sobě. Ono v té scéně totiž není (co do obsahu) vůbec nic nového a přitom je taaaaak dlouhá. Jakákoliv pointa opět chyběla, z nijak šokujícího závěru jsem si bohužel neodnesl vůbec nic. Tentokrát tři, hezky natočený průměr. (02.07.2011)

Vrcholně boží. Dvojka je nemyslitelná bez jedničky, aby děj i vývoj postav nechala vygradovat do dechberoucího finále. Vincent Cassel zde herecky předvádí něco naprosto neuvěřitelného, a díky vydatné podpoře fantastického hudebního doprovodu exceluje v dramatu, u něhož jsem napětím skoro nedýchal. Když si k tomu přičtu celou tu plejádu skvělých herců, která se v obou filmech objevila, a bravurní technické zpracování, nemám daleko k tomu, abych toto dvoudílné drama vynášel do nebes. (03.03.2013)

Jak mě jednička nadchla, tak epilog jsem skoro odzívala. Moc mluvení, pro mě nudná akce, natahovaný příběh. Film se dlouho plácá okolo Mesrinovy snahy být novodobým Robinem Hoodem, ale nevyužité zůstává třeba téma jeho vztahu k dceři. V jedné scéně dokonce kdosi Mesrinovi sděluje, že policie chce jeho dceru použít proti němu - slibnou narážku už ale tvůrci nerozvádí, stejně jako jenom nakousnutý konflikt mezi Mesrinem a tím "policajtem s námořnickými vousy". Naštěstí má Cassel i s pupkem obrovské charisma a půlhodinku na plátně stráví i Mathieu Almaric (aka padouch Dominic Green z bondovky Quantum of Solace), který má znovu ten pohled chlapíka, co v dětství trhal mouchám nožičky. (26.06.2009)

Nechápu, jak Richeta napadlo nasadit na úvod filmu to, co tam nasadil. Nejenže tím přeráží přes koleno i ten zbytek napětí, co mu zůstal po začátku první části, ale vlastně film (pro neznalého) zbaví jakéhokoliv puncu překvapení. Nepřítel nicméně v druhé části zakotví v mnohem menším časovém prostoru, a proto je srozumitelnější, o něco pomalejší, ale pro mě, bohužel, i méně zábavný. Oproti nařvané jedničce se totiž ustoupilo od pořádné akce, místo toho se pořád kecá prakticky jen o revoluci a o rozdílu mezi revolucionáři a gangstery, a než dojde k činům, film skončí (ano, vím, že k těm činům dojít nemohlo). Beltrami a Cassel ovšem válí. (14.01.2009)