Láska za časů cholery

Kdyz si odmyslite, ze by to melo mit neco spolecnyho se jmenem Marquez, dost udesny, az smesny masky, na hlavu postavenej scenar, ze zacatku neuveritelne spatny herce (bijte Leguizama), humor, kterej sice potesi, ale jinak tu nema uplne moc co delat, dost podivnou rezii a naopak si primyslite na platne Shakiru a ocenite krasu Mezzogiorno, tak to docela jde. ALe jinak slovo telenovela je tu az nebezpecne na miste. P.S. - A ta anglictina se spanelskym prizvukem, to je taky radost :o( (15.01.2008)

Ježiš,Mária,Jozef všetkých troch musím spomenuť ved to vôbec nebolo až take odpadové ved ten chlapík čakaním na svoju lásku pretiahne asi 650 žien , čo si myslím, že je oveľa zdravšie a príjemnejšie ako by mal chodiť zhulený,alebo ožratý.A nakoniec sa v 70. rokoch dočká a pretiahne s láskou tu prvú pravú, jasné,že už tam nieje ta mladická iskrá skôr je to už len takové ocicmávání než poriadné milování, ale vždy lepšie niečo, ako vôbec nič.Ta plano som napísal ? Ja dávam tri hviezdičky aj kuštik , že to všetko zvládol bez viagry. (13.11.2008)

Po Goyových přízracích jsem doufala, že už nikdy Javiera Bardema neuslyším ve filmu mluvit anglicky... Chyba lávky. V Choleře má ale aspoň tu výhodu, že stejně jako on mluví většina herců, a proto jeho projev nijak zvlášť nevybočuje. Nic to ale nemění na absurditě Newellovy volby, kdy běžným dorozumívacím jazykem v Kolumbii je (špatná) angličtina. Ta stejně jako se bije s prostředím, bije se i s Marquézovým magickým realismem. Bardemova postava je plochá a nedivím se Fermině, že si vybrala zajímavějšího Bratta:-) Předěl mezi mladým a starším Florentinem, kdy se na plátně zničehonic objeví Bardem je přinejmenším překvapivý a divák si na jeho přítomnost musí nějakou tu chvilku zvykat. Co se týče Ferminy - zase taková krasavice to není a stárnutí jí prostě nemůžete uvěřit (i když se maskéři jistě činili). Uvěřitelný je pouze její hlas, který se postupně prohloubí. Další nedokonalosti vypisovat nebudu, přečtěte si ostatní komentáře:-) K závěru jen musím podotknout, že i přes tu spoustu chyb jsem se v kině nenudila, jak píší ostatní. Příběh mě zaujal (ne ten, který vypráví scénář, ale ten, který věřím že Marquéz napsal) a dohnal mě k tomu, že po knize v brzké době sáhnu... A pokud to stejně udělá více lidí, je to pro pana autora jistě jen dobře:-) (27.01.2008)

No výborně. Takže, co jsme se dozvěděli? Že Florentino Ariza se pelešil s více než šesti stovkami žen. Jak jsem ho přitom ale pozoroval (ne, že bych chtěl...), šlo přesněji řečeno o více než šest stovek zasunutí. To se dá při dobré kondici zvládnout během jedné soulože, čili ani ta závist není na místě. Zbývá mi tak leda nesympatická rozplizlost, dialogy nedávající smysl, a totální absence nějakého hlubšího poselství. Totožnou myšlenku má totiž, s trochou nadsázky, každý druhý eroťák. Že mám dobrou náladu, udílím jednu ušmudlanou hvězdu za hudbu. (04.01.2012)

„To nie je láska. To je šialenstvo.“ O každom druhom filme podľa knihy sa hovorí, že predloha je nesfilmovateľná (MANDOLÍNA KAPITÁNA CORELLIHO, HANNIBAL...), ale ja som mal tento pocit iba z Márqueza, zástupcu magického realizmu. Jeho hrdinovia prežívajú všetky mysliteľné (a hlavne nemysliteľné) veci a pocity, no väčšinou zostáva pri slovách; „fyzicky“ sa toho deje málo. Preto bolo v určitom zmysle šialenstvom (hoci odvážnym, ale to nie je v tomto prípade dôležité) sfilmovať Márquezovu Lásku v čase cholery. V nej dvaja muži naprieč desaťročiami bojujú o jednu ženu uprostred pohnutých historických udalostí spisovateľovej milovanej Južnej Ameriky. Bohužiaľ, národného pokladu sa chopil s prepáčením hlúpy Hollywood. Ten z románovej klasiky o sile lásky prevzal len pompézny vizuál. Dokonca aj kvalitní herci (zďaleka najlepší je Liev Schreiber, ktorého postava však vôbec nie je dôležitá) sa strácajú pod nánosom jedných z najbizarnejších masiek, aké som za posledný rok videl. Ale svoje svojské čaro to teoreticky má (nie iba za monumentálny „útek pred láskou s otcom“). (31.01.2009)