Payback: Straight Up

Na Odplate som bol v kine v roku 1999 ako 18-ročný a báječne som si ju užil. Nevedel som, že v skutočnosti som nevidel ani tak víziu Briana Helgelanda, ale skôr Mela Gibsona (resp. údajne Johna Myhrea???). Gibsonovi (ani štúdiu) sa Brianova verzia nepáčila a tak ho vyšachovali z hry do takej miery, že sa musel okamžite ísť spamätať do Čiech, kde v spoločnosti kamoša Heatha Ledgera a bez štúdiových tlakov a manierov nakrútil uvoľnený Príbeh o rytierovi. 17 rokov (!) po premiére oficiálnej verzie som si pozrel Helgelandovu a musím prekvapivo skonštatovať, že Gibsonova (alebo koho) ma bavila oveľa viac.  To som nečakal. Nedá sa povedať, že Helgeland nakrútil nehumornú verziu. Obe používajú približne rovnako ostrý, čierny a drsný humor. Potiaľto OK. Zmien oproti kinoverzii je však neúrekom (finále je úplne iné, dejom nás nesprevádza Porterov hlas, Bronson nie je Kris Kristofferson, ale žena a prítomná iba ako nudný hlas v telefóne). No ako vravím, verzia z roku 1999 je bomba. Toto je skôr len kuriozita. (16.12.2016)

Rozumím Helgelandovi. Chápu, proč předlouhých sedm let bojoval o to, aby jeho režijní prvotina spatřila světlo světa v podobě, jakou jí vtiskl on a ne producenti třesoucí se před ratingem. Odplata je (podobně jako L.A. – Přísně tajné) ryzím odkazem na duch tradiční noirové školy, jejíž jasná pravidla Helgeland dodržuje s pokornou úctou a přitom jí vzdává hold tím, jak s celým filmem pracuje. Zásadový muž prahnoucí po svém podílu peněz, krásná femme fatalle s (ne)libým povoláním luxusní prostitutky, muži zákona striktně jej porušující ve vlastní prospěch, zaprodaná manželka či křivácký kolega. Se všemi atributy Helgeland pracuje jednoduše, věcně, s občasnou mírou drsného humoru, jímž mírní explozi tvrdého násilí, které je mnohdy pácháno i na ženách. Mel Gibson zde ztělesňuje pravděpodobně svého nejtemnějšího, ale vzhledem ke svému looku asi nejtypičtějšího hrdinu, který je na hony vzdálen kterékoliv z jeho předchozích či pozdějších filmových postav a která zřejmě ne u všech diváků dojde plného docenění. Odplata je film, jež dává svému názvu plný rozměr a jež by měl podobně „postiženým“ režisérům dát naději, že tvůrčí svoboda může dojít satisfakce i po letech. Byť finančně nevýhodná, fandovský okruh si rozhodně získá. Díky Briane! (16.05.2007)

The Director's Cut je co do vyznění úplně jiný film než "původní" hollywoodský mainstream. Než byl Brian Helgeland odejit, tak měl vizi kriminálky o pomstě v klasickém noir stylu (žádný tmavě modrý filtry) a Payback: Straight Up budiž mu jeho satisfakcí za těch 7 let. Jinak mě zaráží, že tu nikdo nezmínil fakt, že Payback je v podstatě volným remakem Point Blank s Lee Marvinem, což je americká noir klasika, která je, světe div se, taktéž adaptací románu Richarda Starka "The Hunter". Schválně, kolik najdete podobností či citací (viz. námět je úplně stejný, úvodní Gibsonova chůze, postava Fairfaxe atd.). (25.09.2009)

Po dlouhý době jsem si tenhle režisérský sestřih jednoho ze svých oblíbených filmů zopakoval. Musím říct, že chápu proč to nakonec předělali do té akčnější a pro diváky přívětivější verze. Tady je pravda ten závěr takový spíš komorní a nejednoznačný, ale to vůbec neznamená, že by byl špatný a řekl bych i možná, že víc koresponduje s tou první trochu pozvolnou a temnější stránkou filmu. Taky opětovný setkání s bývalou manželkou je o dost drsnější scéna než v kinoverzi. No a abych to shrnul tak já mám rád obě dvě ty verze přibližně stejně. Každou z jinýho důvodu, ale obě dvě mají něco do sebe a tak úplně nesdílím názor některých, že kinoverze je lepší i když chápu tu potřebu jí v době vzniku udělat. Každopádně film co zraje jak víno s Melem na absolutním vrcholu než to začal mít v holým údu těžce posraný a jak už jsem říkal tady můžu obě dvě varianty a tak i moje hodnocení tomu budu ve finále odpovídat.80% (18.02.2024)

Drsnější, tvrdší, krutější, taková je Helgelandova verze. Je to zvláštní, ale i ta předchozí mi připadala hodně drsná, ale to jen dokud jsem neviděl tuto. Tentokrát je skutečně Mr. Niceguy pryč. Ani ne tak kvůli jinému konci (asi tak posledních 30 minut) nebo kvůli změně odstínu barevnýho filtru (z tmavě modré na světle modrou), ale právě kvůli typu a množství hudby a monologům, které hlavní postava vedla. Tady je to skutečně jenom zločinec, i když si stojí za svým a nehodlá ustoupit ani o píď. Navíc zločinec, kterej má problémy se ženskýma a nějak je příliš podceňuje a nedokáže odhadnout (a kdo jo?), což se mu nejednu vymstí. Ty monology z něj dělaly člověka smířeného s realitou, tragického hrdinu, klaďase, který dělá to, co musí. Tady jsem si uvědomil spoustu těch populistických manýrů, které se dostaly do verze z roku 1999 (třeba heroická hudba, když zachránil svou přítelkyni, zraněný, ale živý pes, Porter ke konci se chovající jako zamilovanej křen atp). Tato verze je mnohem lepší a reálnější, ale producentům se vůbec nedivím, že ji chtěli změnit, protože to není standardní dnešní hollywoodský film. Takovýhle film by natočili v Hollywoodu možná tak před třiceti lety, kdy nemuselo být všechno ohappyendované nebo populisticky korektní. Tohle je dokonalá kriminálka, nejlepší zástupce americké drsné školy, i když o pár let později, než hard-boiled school největší svůj rozkvět zažila. Žádný servítky, žádný pozlátko, realita a sveřepost. Mimochodem, tady něco je. Něco pěkného, abych tak řekl. Jo, povedly se mi, povedly se mi tak, že jsem je chtěl prodat distributorům. Jenže to je prakticky dneska nemožný se protlačit. (22.04.2007)