Vzpoura v Seattlu

Stuart Townsend a jeho rezisersky debut ma prakticky vobec neoslovil. Akasi demonstracia proti WTO uprostred roku 1999 kdesi v Seattlu. Tak to je ultra dementny namet na film, to bez debaty. To uz ja rovno mozem napisat scenar k filmu, v ktorom sa kydal hnoj z mastale uprostred tzv. Vitazneho Februara 1948 v Ceskoslovensku. Wudy Harrelsona neznasam uz od filmu NBK, a nic nepredviedol ani Ray Liotta /Hriste Snu, Kokain, Identita/, ani Martin Henderson /Kruh, Moje velka indicka svatba/ a Ganeshazial ani Charlize Theron /Zruda, legenda o slavnem Navratu, Pravidla Mostarny/. 30 % (05.09.2015)

Vyborne natoceny realisticky demonstracni snimek. Nemel jsem poneti, ze me neco podobneho dostane timhle zpusobem. Townsendovi se podarilo vytvorit velmi silnou konektivni linku, kdy je vam adrenalin z demonstrace vstrikovan primo do zil a dokonale soucitite s ucastniky. K tomu plejada zajimavych hercu, nejvic me dostala dvojice Charlize Theron a Woody Harrelson, kteri byli precijen v porovnani se svymi junior kolegy o tridu vys. Jakmile se Charlize objevila, bylo jasne co prijde, a pak to prislo, coz byl bohuzel zaroven vrchol filmu. Posledni tretina uz byl jen pozvolny dojezd. 7/10 (20.08.2009)

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)

Hlavní síla a výhoda Vzpoury v Seattlu je to zlatavé pozlátko podle skutečné události. Síla té události a velmi silné momenty zárukou spolu se hvězdným hereckým obsazením. Film je politicky poněkud jednostranný, ale to se dalo očekávat. Další příklad naprostého selhání policejního sboru ať už ve světě nebo u nás. (30.07.2010)

Klobúk dole pred Stuartom Townsendom. Zistenie v záverečných titulkov, že tento herec režíroval túto pôsobivú drámu ma príjemne prekvapilo prinajmenšom tak ako film samotný. Charlize Theron ma opäť odrovnala svojím výkonom, i keď tentoraz to je skôr výberom postavy ktorá príde o to najcennejšie pri zásahu policajného komanda, nič to však nemení na tom, že opäť má prsty v najsilnejšej scéne filmu a to napriek minimu priestoru. Skrátka vie si vybrať úlohy. Ešte pochválim jemne vkladanú hudbu do jednotlivých scén v ktorej mali prsty napr. producent a song writer Neil Davidge (Massive Attack) či BT a skladba od The National – Fake Empire, ktorá znie do konca záverečných titulkov, je fantastická. (27.01.2010)