Divoši

Staroba spolu so svojimi chorobami, všemožnými diagnózami, nemohúcnosťou a závislosťou od starostlivosti iných je sviňa vec...nielen pre človeka samotného ale aj pre jeho okolie...Za to, ako presne a citlivo to Tamara Jenkins napísala a zrežírovala si zaslúži pochvalu!!! Najviac sa mi páčil ten "smiech cez slzy" a psychologicky zaujímavé charaktery dvoch súrodencov (fantastickí Hoffman&Linney). Škoda, preškoda, že občas sa dej naťahuje a vkráda sa jemná nuda..No dobrý pocit zostáva! (02.07.2009)

I přes to, že si myslím, že jde o velmi důležitý film, jsem naprosto přesvědčen, že nebýt shody náhod (kdy jsem zaměnil Stoneovo Savages za Jenkins The Savages) nikdy bych se na tento film nepodíval. Nemám rád dialogová drama, nemám rád natahované a pomalé příběhy a nemám rád režisérky (do filmů cpou moc emocí). I přes to všechno jsem film shlédl až do konce a jsem za to rád. Málokdy se vidí tak dokonale sehraná herecká dvojice jako je Linney a Hoffman. Sakra proč Linney nedostala za toto Oskara? Kdo uvidí neuvěří jak moc dobrá herečka to je. Jen kvůli ní a Hoffmanovi dávám 4 hvězdy jinak spíše doporučuji na lehce depresivní večer. (16.06.2013)

Celkem slušné drama s excelentními hereckými výkony a několika životními pravdami. Bohužel je to celé až moc dlouhé a člověka už to po nějaké hodince docela přestane bavit, zvláště když podobný příběh viděl už párkrát zpracovaný. A to občasné pokoušení se o humor mi tam vůbec nesedlo a spíš to rušilo. Kdyby z toho udělali čistokrevné drama, tak by to dopadlo mnohem lépe. (01.06.2010)

Život je stejně nějak postavenej na hlavu. Když jste malý, fotřík na vás prdí a když se pak štracháte po svejch věcech a Guggenheimovo grantech, máte ho tu na vozíku s demencí a starejte se, je to přece táta. Přitom jste sami tak silný, že brečíte nad smaženýma vajíčkama a bez analgetik nezačnete den, protože vstát a jít znovu do boje bolí. "A v pečovatelákách to smrdí". A vy smrdíte taky. Čím? Přece člověčinou. Krásný ztráty a nálezy, na kterejch ulítávám. (05.02.2009)

Tohle je přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jestli hodnotit čtyřmi nebo pěti hvězdami. Má to všechno, co to mít má, není tomu co vytknout, čas s tímto filmem příjemně utíká a je to tak nějak příběh jakoby vystřižený ze života. Ale zároveň je možné, že leckterého optimistu tenhle film sklíčí a padne na něj depka, a naopak pesimistům se uleví, protože uvidí, že je na tom někdo stejně špatně, ne-li hůře. Ale co dál s tímhle filmem, jak na něj nazírat? Jistě, je to zajímavý příběh, který ani na okamžik nezačne nudit, který si tak nějak volně plyne a přitom vypráví příběh dvou dospělých sourozenců a jednoho dementního otce, který asi do švestek nevydrží. Každá postava v tomto filmu má své vlastní problémy a každá postava zde dokáže být zajímavá. Tohle je zkrátka řemeslně naprosto brilantně zvládnutý film, který neváhám označit za dokonalý. Navíc tomuto příběhu bez jakýchkoliv pochyb pomáhají herecké výkony Laury Linney a Philip Seymoura Hoffmana. Na tohle se prostě docela dobře dívá, ale musím říct, že mi to stačilo vidět jednou, protože poté, co tenhle film člověk zhlédne, rozhodně nelze mít úsměv na tváří a dobrou náladu. A to je to, co je na tomhle filmu to nejsmutnější. Nakonec tedy v mém rozhodnutí převážil fakt, že ač se jedná o brilantní záležitost, tek přesto nějak tomuhle filmu nemohu odpustit, že na mě po jeho skouknutí padl splín a krátká depka v době, kdy o nějaké takové pocity rozhodně nestojím. Vím, že je to subjektivní, ale nemohu si pomoci, a proto nakonec uděluji čtyři hvězdy. (04.05.2010)