Ďáblova dílna

Už jen to originální, neokoukané a nevyužité téma filmu mě příjemně překvapilo. Po řemeslné stránce opravdu výborné, akorát dějově to mohlo být více propracované. Co se týče hlavního hrdiny (resp. jeho představitele), tak já jsem spokojený; opravdu vypadal jako Ž(ž)id a navíc na mě působil jako sympaťák. Navíc se mi líbil i morální úkol pro diváka (padělat, či nepadělat; sabotovat, nebo nesabotovat) a také konec (pointa se může zdát trochu skrytá, ale přitom je jasná a lidská ;-)). Hodnotím lepšími 4*; k plnému počtu toho moc nechybělo. (04.03.2009)

Patříte k zastáncům názoru, že MASH 4077 je znevážení války ve Vietnamu a Černí baroni plivancem pro PTP? Tak tenhle film rozhodně vynechte. Pokud jste nečetli knihu od A. Burgera, bude se vám možná film líbit, vlastně je to pohodový film (až na pár zastřelených Židů, ale ti tam jsou jen tak mimochodem, aby to nebyla moc velká idylka). Pokud jste knihu četli, filmu se vyhněte - jinak si budete (stejně jako já) po 10 minutách s nevěřícným kroucením hlavy říkat, co to sakra je?!? Kam se ztratila hrůza a strach, se kterým padělatelé po celou dobu pobytu v koncentračním táboře pracovali? Pingpongový stůl za odměnu za dobře zfalšovanou libru? Židé zde dostávali dopisy? Volné víkendy? Výlet do Sturmbannführerova domu se sklenkou koňaku, spojený s představením rodiny? Větší kravinu jsem snad ještě neviděla. (13.06.2010)

„Toľko peňazí...!“ – „Urobíme si nové.“ Kebyže mi pred rokom 2007 poviete „Štokinger v oscarovom rakúsko-nemeckom filme“, pomyslím si, že je to dosť jednoduchý humor, ale rakúska a nemecká „kinematografia“ si (česť výnimkám) nič náročnejšie ani nezaslúži. A hop ho! DIABLOVA DIELŇA je napínavý film, v ktorom som stále čakal, kedy Nemcom prasknú nervy a zo svojej „všemocnosti“ niekoho zastrelia. Čo sa párkrát stalo. Tvorcovia však nezjednodušujú – a to sa mi tiež páčilo. „Hlavný“ Nemec nie je vyložená sviňa (ale nie je to ani druhý Thomas Kretschmann z PIANISTU), ústredný hrdina vlastne hrdinom nie je: chce prežiť, to je celé a o spasenie mu nejde. Radšej byť zajtra zastrelený a požiť si dovtedy, ako dnes dobrovoľne umrieť vo vzbure, ktorá v koncentračnom tábore aj tak nemá zmysel. V civilnom živote bol špičkovým falšovateľom (dokladov, peňazí) a práve jeho „schopnosti“ (a schopnosti jemu podobných) sa rozhodnú využiť Nemci. Žiadne otravné zábery na vojnové polia, žiadne „rekonštrukčné“ scény s politikmi, prezidentmi a generálmi. Len skupina falšovateľov v „tej lepšej časti“ koncentračného tábora, v ktorej sa len vďaka zvukom spoza plotu dozvedajú, čo sa deje „vo zvyšku tábora“. P.S. Režisér, Rakúšan Ruzowitzky, mimochodom v minulosti nakrútil výborný snuff horor ANATÓMIA (a už zďaleka nie výborný horor ANATÓMIA 2). (19.07.2010)

Jeden z hodně nepovedených filmů. Chápu, že Karl Markovics byl díky svému vzhledu ideálním představitelem Žida, ale vypadat jako Žid podle mě nestačí. Režisér se přímo vyžíval záběry na jeho profil, který byl ale s každým dalším záběrem stále stejný a jen nudnější a otravnější. Herec může nějak vypadat a typově se někam hodit, ale pro mě je důležité, že pokud se podívám na jeho tvář, tak i když se nijak neprojevuje, mně i tak dokáže navodit stav, že vím co cítí, na co myslí. Tedy hraje, i když nemluví, nebo alespoň je jeho tvář tak trochu oduševnělá. Tenhle pocit jsem u hlavního představitele celou dobu postrádala. Situace, které mohly divákovi něco říct a vzbudit v něm nějaké pocity byly kolikrát jen okomentovány, místo aby byly zahrány. Že někdo bude jen konstatovat, že je např. z něčeho dojatý mi nestačí, musí se to přece zahrát, od toho je film filmem. Jediná scéna, která mě dostala, a která se povedla byla na konci filmu. Snad moc neprozradím, když napíšu, že šlo o zbídačeného Žida (nikoliv o hlavního představitele) a čistě povlečenou postel - tady bylo přesně to, o co se v celém snímku nikdo ani nepokusil, totiž hraní - hudba graduje, záběr, gesto - to úplně stačí. Alespoň mně to stačilo k tomu, abych tento film neposlala do úplného odpadu. (17.10.2012)

Filmů o holocaustu a světě koncentračních táborů za 2. světové války vznikla už spousta, včetně vysokorozpočtových, efektně natočených děsivých podívaných, a filmový divák je už tím viděním náležitě namlsaný. Přijít s něčím novým je těžké, ale Ruzowitzkému se to podařilo. Pokud se dá Ďáblově dílně něco vytknout, pak je to malý, typicky Evropský rozpočet, který neumožňuje žádné velkoryse natočené davové scény, panoramatické záběry a vizuální orgie. Je to malý film, který stojí na silném příběhu, zajímavě načrtlých postavách, kvalitním herectví a v neposlední řadě na tom, že vychází ze skutečné události, a tvůrci se mimochodem drželi reality věrně. Příběh skupiny vězňů, kteří pro nacisty uprostřed vyhlazovacího lágru v přísné izolaci a maximální konspiraci vyráběli falešné peníze, dokáže nabídnout spoustu absurdních momentů, kdy např. se projevují stavovské rozdíly mezi profesionálním zločincem a bankéřem, kteří se sejdou v jedné cele při společném úkolu znehodnotit měnu. Výborný tah bylo učinit hlavním hrdinou nikoliv idealistického politického vězně, ale cynického příslušníka galerky, který má velmi svérázný smysl pro čest a je vybavený pro přežití v extrémních podmínkách. Mezi padělatelem Sorwitschem, mladým komunistou sabotujícím výrobu a esesákem, který dohlíží na padělatelskou dílnu, se odehraje zvláštní psychologický zápas o přežití a co nejdůstojnějším vyrovnáním se se svým podílem na práci pro nacisty. Celkový dojem: 90 %. (02.04.2009)