Vůně benzínu

Příjemná oddechovka, kdy tehdy známý komik Jaroslav Štercl obsluhuje čerpací stanici a tropí si z lidí šprťouchlata. Například nabízí tehdy nestandartní služby (utírá přední sklo, přináší občerstvení). Dnes už to tak zvláštní nepřijde, protože lidé si zvykli na různé služby, ale tenkrát z toho museli být řidiči a spolujezdci celkem mimo. Pokouší se také nakoupit si od řidiče náklaďáku stavební materiál, sleduje projíždějící cyklistky v plavkách, komentuje jednotlivá vozidla a pod. Scénky prokládají záběry na stopaře. Šanci mají jen mladé krasavice. Kluci se nechytnou. Svěží, hravé, vtipné, zábavné, barevné... (14.01.2014)

"Pranýřující satira" až se z toho práší. V porovnání s dnešními třeskutými baviči je tady Štercl příjemným gentlemanem, ale někdo by mi měl vysvětlit, co mělo být tím gró humoru: Zda řidiči rozpoznavší, že jim pumpuje Štercl, zda jeho průpovídky nebo nadstandardní služby očividného komika. Vůně benzinu má ovšem nepopiratelnou hodnotu jako doklad, že už v dřevních dobách televize juchala s diváky s jakousi pra-skrytou kamerou. Že televize ve svém vývoji své metody vlastně jen sofistikuje, že ta zábavová břečka, jíž krmí národy, tady byla vždycky. Milé je vnímat, že tehdy (tady) skutečně prostředkovala pocit jakési zdánlivé vzájemnosti ("vždyť je to Štercl"). Záběry autentické silnice s autentickými auty s autentickými řidiči a spolujezdci někam autenticky jedoucími v autentickém roce 1963 mi za to stály, ale bylo to řidší než lze totéž dostat v ještě obskurnějších ležácích v regálu TV archívu. (Stopařky fajn, ale ty moc autentický nebyly.) Jak nepřeklenutelná doba nás dělí od toho roku 1963, svědčí např. nezapomenutelná věta neviditelného komentátora: "Benzin je jako morfium: přivoníš - a propadneš." (11.03.2015)

"Levný, ale silný vůz, spolehlivě ošetřený v jednom z našich nesčetných autoservisů, neslyšně klouže po hladké ploše dálnic, pečlivě udržovaných cestářem Josefem Kutilem." A doklouzal se až k čerpací stanici, kde si ukecaný pumpař Jaroslav Štercl dělá legraci z motoristů. Je to celkem zábavné, ale mě nejvíce potěšily záběry na děti přepravované v kufru vozidla, muzikanty představující nebezpečný náklad na korbě náklaďáku či na stopařky bezstarostně usedající do tehdejších trhačů asfaltu. Takže mi tam nalejte 20 litrů špeciálu a já frčím dál. (16.05.2016)

Skrytá satirická kamera v podání Jaroslava Štercla převlečeného za pumpaře, to je opravdu něco, o čem jsem dodnes neměl nejmenší ponětí. Velká část řidičů či jejich manželek sice Štercla poznala hned ("Nenech se od něho balamutit, vždyť je to Štercl!"), ale to mu nijak nebránilo v třeskutě vtipných průpovídkách - spíš naopak ho tím lidé vybídli, aby ještě přitlačil na pilu. A tak Štercl například obrovský bagr komentuje slovy "Todle by byl satirickej prostředek, páč to když někde rejpne, to už je někde znát...", řidiče nesmírně naloženého nebo spíše obloženého vozu se ptá: "To je na letní byt, nebo evakuujete? Já myslel, že jste na útěku před zuřící Milešovkou..." a podobně. (06.08.2014)

Papouškův motoristický živočichopis za humoristického doprovodu Jaroslava Štercla a jeho kouzelných průpovídek. (15.11.2014)