Neznámá

Přetrpěla jsem první třetinu a říkala si, že je to strašně zmatená a studená nuda. Asi bych nechtěla hodnotit umělecký dojem z práce funebráků, maximálně jejich profesionalitu. S těmito pocity jsem film vypnula a vrátila se k němu až za dva dny. První třetina byla stejně studená a zmatená. Jenže potom začal příběh dávat smysl a začínaly z něj občas i vypadávat emoce. Zpočátku spíše omylem. A pak najednou došlo ke grand finále. A já zůstávám s pusou dokořán a cítím, jak mi vlhnou bulvy. (21.09.2012)

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Námět k temnému dramatu o ženě opředené tajemtvím napsal režisér a scénárista Giuseppe Tornatore už před dvaceti lety. Michele po úniku z východní Evropy se stala snadnou kořistí bezcitných mužů, kteří ji podrobili neskutečné brutalitě, sexuálního týrání a ponížení. Pobledlá žena vyzařuje fascinující přitažlivost. Pod zdánlivě poddajným zevnějškem se skrývá hrdost a divoká, vzpurná síla. (01.05.2020)

Mrazivé. Tři jména. Giuseppe Tornatore, Ennio Morricone, Kseniya Alexandrovna Rappoportová. Rozsah Vojny a míru by nestačil na vychválení tradičně silného Tornatoreho scénáře, o jeho režii snad raději ani nemluvě. Asi by stálo zato zmínit se o Morriconeho kompozici, která je jedna z jeho nejlepších. Dal by se do nebes vynášet výkon Rappoportové; nejen, že by to bylo zatraceně málo vypovídající, ale ve své podstatě i nespravedlivé ke všem ostatním zúčastněným. Ovšem je to vše zcela zbytečné. Podstatná je jediná informace. A sice, že Tornatore je po šestileté tvůrčí odmlce i nadále nejlepším a nejspolehlivějším tvůrcem evropského kontinentu. Bez výhrad, bez debat a s přehledem. ♫ Hodnocení OST: 5/5 (24.03.2008)

Takhle to dopadá, když se Thrilleru chopí Itálie s Francií!! Nevěděl jsem do čeho jdu, ale už od 20 minuty jsem byl přikovaný ke křeslu s knedlíkem v krku a nevěřícně koukal celých 118 minut, co Tornatore předvádí. Film je silně násilný, erotický, znepokojivý,smutný, napínavý, nervydrásající a bezútěšný ( 5x jsem nahlas sprostě zařval přes celý barák! to se mi nestává ani u těch nejšílenějších akčních jízd), fakt mě film do sebe vtáhnul a koukal jsem až do dvou rána a pořád jsem měl energii! Do toho samozřejmě parádní zvrat, excelentní vizuál, zajímavý a neokoukaný příběh, perfektní herecký výkon Ksenije Rappaport, bez komentáře, tohle je Must See! Klenot. 100% (26.11.2014)