In Gefahr und größter Not bringt der Mittelweg den Tod

Zatímco u nás už ustal veškerý pohyb a nastala normalizační katatonie, v Německu se "šedesátá léta" dosud nevzdala (taky to tam nebrali tak zhurta a neměli tam cizí vojáky s tanky). Proto je v podstatě zajímavá především druhá polovina filmu, ta "demoliční", už jen mírně prokládaná našimi slečnami, se kterými jsme se důkladněji seznámily v první polovině, "kabelovou nosičku" (esejistku převlečenou za špionkou) a "peněženkovou zlodějku" (převlečenou za prostitutku)... Alexander Kluge, který je zřejmě hlavním motorem filmu "V nebezpečí a nejvyšší nouzi vede střední cesta leda k smrti", řekl: „Jeden zážitek - jeden film, jeden vjem - jeden film, tomu se říká krystalizovaný okamžik, a to je vzorec filmu“ Dodal bych: Jeden svět - jeden film." (02.02.2017)

Je sice pravda, že je snímek originální v prolínání skutečného a hraného, ale jeho tvůrci nebyli k obyčejnému divákovi zrovna moc přívětiví. Celý film se zabývá příběhy dvou žen - nesympatické prostitutky, která randí s týpky pochutnávajícími si na láku z okurek a poté je okrade a východoněmecké agentky, která poslouchá kecy svého šéfa. Samotné příběhy nejsou samy o sobě špatné, jen je silně rozmělňuje dění okolo - kecy o všem možném od věech možných lidí, nějaké demonstrace, jakési tancovačky, zkrátka všechno možné, na co tvůrci při natáčení filmu narazili a bohužel musím konstatovat, že to je takový poslepovaný mišmaš, který sice určitým způsobem reflektuje dobu 70. let v Západním Německu, avšak kromě časoprostorového určení mu chybí nějaký výraznější jmenovatel. Že se aktérky příběhu občas vyskytnou v centru dění, ve výsledku nemění nic na tom, že si k nim těžko najde divák nějaký vztah. 65% (05.08.2015)

Na prvý pohľad je tento film s nezapamätateľným názvom podobne chaotický ako samotný názov. Na ten druhý, kedy nad ním začnete premýšľať, sa viacero vecí vyjasní, ale asi nie toľko, aby ste si ho nechceli pozrieť ešte raz. Nedoporučujem obdivovateľom nemeckej nátury, preslávenej workoholizmom a puntičkárstvom. Klugeho a Reitza zaujímajú iné aspekty nemeckého človeka a nielen jeho, ale aj kapitalizmus, komunizmus, politika, sex, alebo muži a ženy vo všeobecnosti. Je v tom presne toľko humoru a irónie, aby to vydržal aj niekto, kto po nejakých posolstvách pátrať nemieni. To všetko zámerne v čiernobielej farbe, v ktorej všetci Nemci-muži vyzerajú ako genetický odpad, zatiaľ čo Nemky naopak celkom ujdú. Tento postreh mi tak nejako zapadá aj do mojej čiastočnej interpretácie videného. (28.09.2017)

Kluge (zde společně s Reitzem) opět jedinečně kolonizuje bílá místa na mapě kinematografie, usidluje se v jejích "mezerách" a z tohoto nečekaného místa provádí útok na filmovou naraci. Aneb další Klugeho úspěšný pokus rozleptat falešné rozdělení kinematografie na "fikci" a "dokument", "příběh" a "pravdu". To se divákům nejlépe manifestuje v poetických pasážích, v nichž sledujeme za zvuku nediegetické hudby ("fikční") postavu bloudící "reálnými" situacemi ze života západní metropole - postupy dokumentů cinéma-vérité splývají s fikční narací do jediného celku. Celku spojujícího typizovanou sociologickou událost s působivostí a blízkostí individuálního příběhu "živé" postavy, postavy, jež má jméno. A je samozřejmé, že tím autoři dosahují většího účinku na diváka, než by dokázal buď zcela "dokumentární" či zcela "románový" způsob vyprávění. (08.05.2015)

Po čase som opäť siahol v rámci tunajšej filmovej akcie po jednom kúsku z "alternatívnej" filmovej tvorby, ale Klugeho a Reitzow "hraný dokument" nielen o ženách v špinavej akcii, ale najmä o spoločenskej klíme ma skôr minul. Pre niekoho asi geniálny počin, pre mňa hlavne podivný dokumentárny zlepenec všetkého možného od záberov búrania domu cez príhodu rafinovanej zlodejky až po intelektuálne vedecké debaty či nezáživné tanečné vystúpenie. Aj keď vnímam hlavnú myšlienku a zámer a objavili sa i pasáže, ktoré ma trochu oslovili, ako celok nenachádzam žiadny veľký prínos pre moju osobu. (Challenge Tour 2019: 52 rokov filmu za 52 týždňov) (18.01.2019)