The Poughkeepsie Tapes

Místy hodně depresivní a syrová sonda do počínání masového vraha, který si vše, včetně chytání, mučení a vraždění svých obětí natáčí na videokameru. A co dokáže udělat se svou obětí, kterou má 8 let zavřenou ve sklepě. Hodně mrazivý zážitek. Film je vyprávěn dokumentaristickým stylem, kde mluví policisté, patologové, vyšetřovatelé, policejní doktoři na fakultě, nebo příbuzní a známí vrahových obětí. Policisté našly 17 pásek, další se již nepodařilo najít...některé příběhy jsou založeny na skutečných podkladech a je hodně znepokojující, že takoví šílenci mohou vůbec existovat, aniž by byli dopadeni. Hnus. (17.06.2012)

Tenhle film jistě velmi ocení milovníci psychopatických sériových vrahů, neboť dokázal stvořit a ustavit jednoho z těch „nejlepších“ (ať už to znamená cokoliv). Velmi oceňuji skvělý nápad a stejně skvělé provedení, respektive odvyprávění. Jelikož nejsem milcem handy cam filmů, ze začátku mě ta roztřesená kamera a měnící se barvy obrazu dost sraly, jenže pak mě pohltil příběh a já to přestal vnímat. Zamlouvalo se mi, že mi z filmu běhal mráz po zádech, aniž by byl nějak zvlášť extra vizuálně brutální. Pár skvělých nápadů (např. kdy vrah využije k zavraždění další své oběti americký justiční systém), jedna naprosto vynikající scéna. Nelze se nevyhnout srovnání s o rok starším japonským Noroi, neboť jsou si, hlavně co se týče zpracování dost podobné. S jedním výrazným rozdílem. U Noroi jsem se bál, A to vraha z Poghkeepsie stálo jednu hvězdičku. Zdá se, že rok 2006 dobrému horroru docela přál. (28.09.2011)

Nadpřirozeno nebrat, realismus frčí. Touha zhnusit diváka, vyděsit ho a snad i varovat před choromyslností magorů kolem nás se některým tvůrcům vymyká z rukou. Zatímco jedni raději utíkají do odlehčenějších vod a natáčejí slashery s notnou dávkou nadhledu, druzí se nás ve svých filmech snaží přesvědčit, že tohle nebezpečí tam venku opravdu číhá. Pásky z Poughkeepsie padají na hubu se svou pseudodokumentární formou. Ta je chvályhodná a docela věrohodná v momentech, kdy se snaží analyzovat zabijáka a jeho práci, nicméně v kontextu se svým obsahem (hnus a zase jen hnus) selhává právě díky vědomí, že jde o dokument pouze fiktivní. Jako film sám o sobě jsou totiž Pásky dosti bezzubé, nepřekvapující a pramálo poutavé, selhávají i ve své žánrové disciplíně "horor", protože jako s takovými s nimi nikdo pořádně nepracoval. Vyjímkou je husí kůži vyvolávající pavoučí zjev v závěru filmu, nicméně ten celý film nezachrání. Napětí nula nula nic, zabiják zůstává špatně identifikovatelnou loutkou zla nejen pro policii, ale i pro diváka a náznaky vlastní mytologie přijdou až v závěru (osudy Otrokyně). Jedna z postav ve filmu mluví o nutnosti mít schopnost oddělovat práci od skutečného života a nemyslet na zabité děvčátko v momentě, kdy si vlastní dcerka hraje na dvorku. Platí to spíše pro tento film. Člověk by snadno při jeho sledování mohl dospět k názoru, že po světě běhají jen psychopatičtí pošuci, kteří vám chtějí vykuchat děcka a sežrat psa. Nicméně až si bude holka hrát před barákem, občas na ní mrkněte. Bude to smysluplnější zábava, než koukat na tohle dílo. (21.03.2011)

Psychopatický sadista s nekrofilními sklony chce do soutěže k Edovi Hrubešovi a jeho pronásledovatelé se brodí v lepkavém mixu odporu a obdivu.. V rámci hororového pseudo-dokumentu, žánru, co je s originalitou již delší dobu na štíru, docela ucházející a to především zásluhou depresivní hudby, temných zvuků a zlověstného hučení (věřím, že při submisivních scénách bylo i v některých diváckých klaccích), či hrstky scén, které těžily z napětí (prodavačky sušenek, sprcha) a burleskní podivnosti (ptačí maska, příchod po čtyřech). Do budoucna to chce pro oživení nějakou interaktivitu ve stylu Rozpaků kuchaře Svatopluka, ať si divák může zvolit, jestli klitoris ustřihnout manikurními nůžkami nebo těma na živý plot.. (14.03.2013)

Mhmm. Poslední dobou lačním po hororech. Nejdřív to bylo Saw VI, pak Paranormal Activity, Pokoj 1408 a teď The Poughkeepsie Tapes. Pseudodokument o sériovém vrahovi se vleče a věčné prostřihy mezi strojenými a trapně působícími rozhovory a mezi "autentickými" páskami, na kterých není poznat, jestli to v záběru je noha nebo nacistická armáda, nejsou nikterak působivé. Vizuálně, zvukově, technicky... Přesto je tu něco, co se dostane pod kůži. Myšlenka, že i když je tohle fikce, že zrovna teď tam venku někdo takový je a zrovna teď mučí nebo vraždí bezbrannou nevinnou lidskou bytost. Po troše úvahy tedy zvyšuji ze dvou na tři. (14.11.2009)