The Poughkeepsie Tapes

Našťastie, dokumentárny štýl si tvorcovia múdro ponechali až do samého konca. Pretože napriek hrôzostrašnej téme sériového vraha je ich príbeh po stránke scenára neoriginálny a v podobe „normálnej“ hranej kriminálky by nemal šancu šokovať. Snímka na 80% mala našliapnuté, no čím menej sledujeme „chladných expertov s nezaujatými tvárami“ a čím viac sledujeme to, ako vrah unáša obete a následne ich mučí a zabíja, tým je to paradoxne slabšie. Už to nemá údernosť „chladných expertov s nezaujatými tvárami“. Napriek tomu to stále má niečo do seba. Zapôsobil na mňa istý zvrat, ktorý nastal po asi hodine, aj koniec s „bábikou“ Cheryl Dempseyovou. To bol ale zároveň jediný okamih filmu, kedy som si hovoril, že kvalitnejší herec by to zahral lepšie. Vždy je to trápne, keď sa netalentovaná amatérka pokúša o herecký výkon. (24.01.2017)

Realistické a depresivní, to se mi líbí. Ačkoli jsem se obával, že se nebudu moc dobře bavit u hororu točeného ryze dokumentárním stylem, bavil jsem se přiměřeně dobře a v pár okamžicích mi běhal i mráz po zádech. Když si člověk představí, kolik takových maniaků může chodit po zemi a nikdo o nich neví. Zaručeně to není ztráta času, pro fandy hororů zajímavý kousek. V každém případě začíná být subžánr found footage docela okoukaný. Lidé už by pomalu mohli přijít s nějakými inovacemi, další takový film už bych asi tak vřele nepřijal. (07.10.2011)

Nadpřirozeno nebrat, realismus frčí. Touha zhnusit diváka, vyděsit ho a snad i varovat před choromyslností magorů kolem nás se některým tvůrcům vymyká z rukou. Zatímco jedni raději utíkají do odlehčenějších vod a natáčejí slashery s notnou dávkou nadhledu, druzí se nás ve svých filmech snaží přesvědčit, že tohle nebezpečí tam venku opravdu číhá. Pásky z Poughkeepsie padají na hubu se svou pseudodokumentární formou. Ta je chvályhodná a docela věrohodná v momentech, kdy se snaží analyzovat zabijáka a jeho práci, nicméně v kontextu se svým obsahem (hnus a zase jen hnus) selhává právě díky vědomí, že jde o dokument pouze fiktivní. Jako film sám o sobě jsou totiž Pásky dosti bezzubé, nepřekvapující a pramálo poutavé, selhávají i ve své žánrové disciplíně "horor", protože jako s takovými s nimi nikdo pořádně nepracoval. Vyjímkou je husí kůži vyvolávající pavoučí zjev v závěru filmu, nicméně ten celý film nezachrání. Napětí nula nula nic, zabiják zůstává špatně identifikovatelnou loutkou zla nejen pro policii, ale i pro diváka a náznaky vlastní mytologie přijdou až v závěru (osudy Otrokyně). Jedna z postav ve filmu mluví o nutnosti mít schopnost oddělovat práci od skutečného života a nemyslet na zabité děvčátko v momentě, kdy si vlastní dcerka hraje na dvorku. Platí to spíše pro tento film. Člověk by snadno při jeho sledování mohl dospět k názoru, že po světě běhají jen psychopatičtí pošuci, kteří vám chtějí vykuchat děcka a sežrat psa. Nicméně až si bude holka hrát před barákem, občas na ní mrkněte. Bude to smysluplnější zábava, než koukat na tohle dílo. (21.03.2011)

Zvláštní, já tedy, na rozdíl od mnohých, nevěděl předem o tomto filmu nic, ale ani na chvíli jsem nezapochyboval, že se jedná o pseudokument. Domníval jsem se však, že je inspirován skutečným příběhem. Herecké výkony ve fázích vyprávění jsou působivé, nicméně ony kvaziautentické záběry uvěřitelné nejsou. Film na mě nijak děsivě nepůsobil, napětí jsem postrádal. Spíše mě oslovil scénář se sympatickým závěrem. 80% PS: Mohli byste si odpustit trapnosti typu "Nedoporučuji psych. labilním jedincům.", když je zjevné, jak jste z filmu podělaní. Někoho by to mohlo urazit. Taky se nenavážím do vaší inteligence, ačkoliv bych s klidným svědomím mohl. ;-) (19.01.2010)

Tenhle film jistě velmi ocení milovníci psychopatických sériových vrahů, neboť dokázal stvořit a ustavit jednoho z těch „nejlepších“ (ať už to znamená cokoliv). Velmi oceňuji skvělý nápad a stejně skvělé provedení, respektive odvyprávění. Jelikož nejsem milcem handy cam filmů, ze začátku mě ta roztřesená kamera a měnící se barvy obrazu dost sraly, jenže pak mě pohltil příběh a já to přestal vnímat. Zamlouvalo se mi, že mi z filmu běhal mráz po zádech, aniž by byl nějak zvlášť extra vizuálně brutální. Pár skvělých nápadů (např. kdy vrah využije k zavraždění další své oběti americký justiční systém), jedna naprosto vynikající scéna. Nelze se nevyhnout srovnání s o rok starším japonským Noroi, neboť jsou si, hlavně co se týče zpracování dost podobné. S jedním výrazným rozdílem. U Noroi jsem se bál, A to vraha z Poghkeepsie stálo jednu hvězdičku. Zdá se, že rok 2006 dobrému horroru docela přál. (28.09.2011)