Surfaři

Filmy, jejíž ústřední dvojicí je gay pár, na mně obvykle působí mnohem silněji než heterosexuální páry, které vidíme úplně všude. Je to asi tím, že gay/lesbický pár musí překonávat mnohem více překážek, pokud chtějí být spolu. Jsou to jak bariéry nastavené společností, která je stále silně heteronormativní a na gaye (na lesby méně) se dívá jako na něco nechutného, nepřirozeného, nebo v nejlepším případě jako na něco, co se může dít pouze za zavřenými dveřmi, tak jsou to i vlastní mentální překážky, které vznikly zvnitřněním norem té samé společnosti, která GLBT komunitu stále úplně neakceptuje. Proto mají takoví lidé ze začátku problém se svým vnitřním coming outem, kdy se musejí naučit akceptovat takoví, jací jsou a v dalším kroku se nebát se vyoutovat i před svým okolím. Takový proces může trvat roky a ne vždy se musí podařit, nicméně vyžaduje obrovskou odvahu. Proto jsou tyto příběhy pro mě vždy zajímavější, neboť zachycují lidskou schopnost odolat tlaku společnosti, jít si za tím, co opravdu chci a odhodlání na této cestě za svým osobním štěstí překonat nejrůznější vnitřní i vnější bariéry. Tento snímek je jedním z nich, protože Zach a Shaun jsou přesně takovou dvojicí. (21.09.2013)

4,5* Chvíli potom, co jsem viděl tuhle gay romanci na pozadí sociálního dramatu, jsem měl možnost shlédnout i film Tan Lines - tedy další gay-interested movie o mladých lidech, jimž je Wind-surfing skoro vším. Tedy opravdu jen skoro. Přece jen si ještě najdou čas i na svůj osobní život a další věci :-) Nabízí se tedy srovnání těchto dvou filmů. Natočeny byly přibližně ve stejnou dobu s přibližně týmž rozpočtem. Zatímco Shelter se pouští, alespoň co se týče režie a scénáře, mainstreamovou cestou, Tan lines se snaží působit nezávisle, undergroundově a alternativně. Mainstreamové romance nijak moc nemusím, ale Shelter mě přesto zaujal. Věrohodné herecké výkony, uvěřitelný scénář, dialogy jako odpozorované ze života a poměrně věrný portrét okolní společnosti, která se něčemu neobvyklému a novému samozřejmě vzpírá. Když se k tomu navíc přidá dobře vybraná hudba a výborná práce střihače s kameramanem, kteří obzvláště v bezeslovných sekvencích opravdu působivě zachytili magii sblížení dvou hlavních hrdinů, musím říct, že jsem odcházel málem rozechvělý a to se mi opravdu moc často nestává. Tedy všechna čest. Vrámci žánru patří Shelter ke špičce a nevidět pár ještě o chloupek lepších filmů, dal bych i víc. Ale přeci jen je to romance:-) Jinak tomu bylo u Tan Lines. Alternativní přístup k filmařině mi nevadí, ale to, co předvedl pan Aldridge, to byl spíš nekonzistetntní slepenec, než cokoliv jiného. Trocha toho surfování, trocha tápání, trocha romance, nezbytné pochyby o vlastní orientaci a pár naprosto zbytečných pasáží. Formu filmu mi nebylo dopřánu pochopit. Přišlo mi, že když režisér neví kudy kam, použije animované sekvence a komentuje jimi či posunuje jimi děj. Proč to ale dělá zrovna takhle, to nevím. Asi aby to vypadalo undergroundověji. Spousta postav je ve scénáři jen do počtu (viz ty věčně poflakující se důchodci a důchodkyně). O psychologii postav raději nemluvme, neb bychom žádnou nenašli. Hlavní hrdina si vlastně celý film neví rady, kde vlastně zakotvit a jeho několikeré proměny ze straight chlapíka na gaye a zpátky jsou tak náhlé, jako infarkt myokardu. A závěrečná pointa filmu je pro diváka tak neočekávatelná, že na ni snad museli přijít na place během rauchpazy přímo při natáčení. Až na pár zajímavých sekvencí, které zachraňuje Jed Clarke svým slušným hereckým výkonem, byl pro mě Tan Lines velkým zklamáním. (02.03.2009)

Snažil jsem se. Opravdu jsem se snažil napsat konečně nějaký smysluplný komentář k tomuto nádhernému filmu. Shelter mě ale natolik zasáhl svým citlivým, kalifornským sluncem prostoupeným kouzlem, že ani po dvou měsících od jeho prvního zhlédnutí nenacházím slov. Naštěstí to za mě zformulovali uživatelé zona (stručně) a freddy (obsáhle); s jejich komentáři se maximálně ztotožňuju a netřeba k nim asi cokoliv dodávat. (01.06.2009)

jsem gay... nečekejte ode mě nezaujatý komentář. Mám romatickou povahu ještě k tomu a nesnim o ničem jiném než že budu mít pro koho žít. Film se mi líbil velmi ... já jsem v dětství problém s poznáním neměl ... a nevím zda to bylo dobře nebo ne ... proces poznávání a zařazení sebe sama.... má své kouzlo ... vše má své kouzlo ... dokud nenarazíš na netolerantního č****a. (22.09.2008)

vizuálne prekrásny film. a hudbu má tiež úžasnú. príbeh je to trpkosladký, ale so šťastným koncom. veľmi uveriteľné herecké výkony a príjemné tempo filmu, ktorý plynie ako voda, pokojne a nenáhlivo k svojmu cieľu. postavy sú akýmisi smerovkami na ceste hlavného hrdinu k sebapoznaniu a akceptácii, čo filmu prospieva a o každej dôležitej osobe vieme tak akurát, aby nám bolo jasné, čo pre Zacha znamená. jeho zmätok je veľmi pochopiteľný a páčilo sa mi, že hlavným konfliktom nebola jeho sexualita, ale zodpovednosť k rodine. (04.02.2011)