Páni v cylindrech

Na rovinu, děj tohoto filmu je i na muzikálové poměry dosti pitomý. Jenže tenhle film není o ději. Je o skvělé hudbě a nenapodobitelném tanečním stylu slavné dvojice Astaira a Rogersové. Trochu zamrzí, že ačkoliv byla Ginger Rogersová velice schopná herečka (jak dokázala o dva roky později v geniálním dramatu Stage Door s jednou z nejlepších hereček všech dob - Katharine Hepburn - a legendární Constance Collier), tady se příliš hrát nesnaží. Ale komu na tom sejde, když "v nebi, Fred je v nebi, a má pocit že jen přenádherně sní, a zas nachází klid v duši vlastní, když při tanci líčko k Ginger tisknout smí..." (20.05.2006)

Heaven, I’m in heaven and my heart beats so that I can hardly speak and I seem to find the happiness I seek, when we’re out together dancing cheek to cheek...Krása! Tady mě asi Fred Astaire dostal úplně, když s Ginger tančili slavné Cheek to Cheek. Páni v cylindrech jsou muzikálová komedie s příjemným humorem, porcí romantiky a opět nádhernými tanečními čísly a hudbou (kromě ''Cheek to cheek'' zazní například Astairovo slavné ''Top Hat'' nebo třeba ''Isn't is a lovely day'' a ''Piccolino''). Radost, lehkost a elegance s okouzlující dvojicí Fred a Ginger. Vždy se ráda podívám:) (06.07.2010)

Ja mam proste tieto stare muzikalove komedie rad. Maju smrnc a kuzlo, ktoremu sa v dnesnej dobe moze vyrovnat len maloktory film, muzikalove cisla, ktore dokonale bavia a pesnicky, ktore lahodia usiam. Pani v cylindroch sice nedosahuju dokonalosti Singin´ in the rain, no svojim kvalitami su len velmi tesne pod vrcholom. 4,5/5* (29.11.2010)

Je to fajn snímek a Fred Astaire je neskutečný tanečník, ale stejně zůstává u toho, že je to prostě jenom fajn. Ten příběh je takový blboučký, hezký, ale nijak mě moc nedostal. Hudebně je to stejně dobré jako tanečně... no dobře, tanečně je to ještě lepší, ale přece jen jsem čekal trochu větší vyváženost všech složek, nejen těch muzikálních. (07.08.2014)

Príbeh je opäť na vedľajšej koľaji, respektíve až niekde v treťom, štvrtom pláne filmu. Tými dôležitými aspektami sú tanec, step, spev a chémia medzi Astairom a Rogerskou. Toto poradie sa v priebehu deja mení. Nedá sa nemať rád film, kde sú Benátky zobrazené takým gýčovým spôsobom, aký by nedokázal vytvoriť ani Baz Luhrman a mám taký pocit, že základy jeho Paríža môžu siahať až niekde k Top Hat. Nedá sa ani nemať rád film, kde sa cíti hlavný hrdina ako v nebi. Postavy sa vážne rozprávajú, alebo sa hádajú, potom prejdú znenazdajky do tanečného čísla, kde sa na seba usmievajú, zazu zastavia a hašteria sa ďalej. Áno, takto má vyzerať poctivý gýčový muzikál z 30. rokov. (28.07.2014)