Rembrandtova Noční hlídka

Peter Greenaway často používá divadelní stylizaci, ale k málokterému filmu to sedí tak výborně jako k tomuto. Díky tomu nevadí, ani že jsou herci (herečky) starší než postavy, které hrají. Kdybych nebyl naprostý ignorant v oblasti výtvarného umění a mohl tedy ocenit i vizuální podobu filmu, nejspíš by to bylo za plný počet! (05.01.2013)

Líbily se mi kostýmy a ony artově podané scény jako z divadla, ale ten zbytek jsou jen ukecané a příliš strašlivě nudné žvásty. Postav je příliš, žádná nevyčnívá, hlavní postava je nesympaticky zahraná a celkový tok příběhu je velmi mdlý... Pokud tam tedy nějaký příběh v průběhu filmu dokážete zahlédnout. (23.11.2011)

Člověk, který psal dialogy pro tento ZBYTEČNÝ paskvil by se měl léčit, chybí obsah, chybí smysl a 2 hodiny 20 minut vydrží možná jen ten největší artový abonent (upozorňuju, že záležitosti typu Stalker jsem si užíval do posledního ždibíčku, nerad bych byl později označen za akčního rádomila Willisovského typu). Ne. 2/10 PS: PSEUDOINTELEKTUÁLNÍ JE VHODNÉ SLOVO (25.12.2008)

Greenawayův styl se za ta léta přece jen proměňuje, mám ten pocit. Nepřerušované dlouhé celkové záběry, které dominovaly jeho nejslavnějším filmům v uplynulých dvou dekádách jsou v Rembrandtově noční hlídce výrazně častěji prostřihovány se záběry detailními. (Klasická scéna v tomto filmu pak má podobu: velký záběr, detail, velký záběr, velký detail, velký záběr - atd. Což je ovšem také celkem svérázné.) Co se v Greenawayově rukopisu naopak nezměnilo jsou téma a tempo. Opět se zde cetkáváme s tradičními greenawayovskými otázkami: Jaký je vztah mezi uměním a realitou? Nakolik umění (obraz) ovlivňuje realitu (dobový kontext) a nakolik naopak realita zasahuje do umění? Greenawayovy filmy si nepotrpí na složité zápletky a ani Rembrandtova noční hlídka není výjimkou. Historka o vraždě jednoho z portrétovaných je spíše záminkou pro spřádání výše naznačených "hlubších" úvah. Tempo filmu je greenawayovsky rozvláčné, meditativní, a souzní s režisérovou dlouhodobou zálibou v komplikované, pozvolna se rozvíjející a pohybující "divadelní" mizanscéně (v tomto případě plné odkazů na barokní malířství) na úkor časoprostorové zkratky, kterou by mohl poskytnout častější střih. Scénář je plný brilatních dialogů a výroků (např. rozprava mezi Rembrandtem a jeho ženou ze začátku filmu na téma "Jak bys slepci popsala červenou barvu?"). Hudba Poláka Wlodzimierza Pawlika svou drásavou naléhavostí připomene soundtracky k starším režisérovým filmům od Michaela Nymana. Greenawayovsky precizní (pochválen budiž jeho výběr a usměrňování kameramanů) zůstává rámování obrazů, jejich vnitřní kompozice a práce s barvou a nasvícením scén. (18.10.2008)

peter greenaway je povestný svojím výtvarným stvárňovaním vo svojich filmoch - a tuto sa mohol riadne vybúriť: a veru sa aj! navyše ja milujem "historické mystifikácie", a začínam si čím ďalej, tým viac obľubovať aj martina freemana - ktorý sa na toho rembrandta (ako ho poznáme z jeho autoportrétov) vážne podobal! film naozaj pre náročnejšieho diváka, no ten bude odmenený poctivou a zaujímavou vecou; (26.01.2013)