Rembrandtova Noční hlídka

Mystifikační krimi o vzniku velkého Rembrandtova obrazu vyprávěná v dlouhých, pečlivě prokomponovaných filmových obrazech inspirovaných nizozemským malířstvím a interpretovaná skrz divadelní herectví a divadelní stylizaci. Další film, kterým se Greenaway pokouší zkoumat vztah malířského a filmového obrazu a možnosti jejich fúze. PS: klíčový teoretický pojem = šerosvit... "I was looking into the night, I was watching the night, I was NIGHTWATCHING..." (17.10.2008)

I don't really know what the whole thing was about, but it was original:) Kromě toho, že se v tomto snímku od začátku až do konce kecá, kecá a zase jenom kecá, v podstatě o ničem, objevuje se zde obsáhlé množství postav, že zkrátka nemůžete mít absolutně přehled o jejich původu, významu a činech, má Rembrandtova Noční hlídka jeden výrazný klenot, na jehož zářivosti celý film stojí. Martin Freeman. V roli slavného malíře naprosto exceluje a jen kvůli němu jsem ten více než dvouhodinový příval dialogů vydržela:) Kromě toho jsem byla, již v úvodu, potěšena pohledem na jeho obnažené tělo a zvláště v závěru byly jeho milostné scény se ženou velmi vzrušující. Zrovna on je herec, jehož jsem v takových "pózách" ještě neviděla a celkově mi to vzhledem k jeho hereckému rejstříku obsahujícímu převážně role komického charakteru a jeho vzezření malého, temperamentního a svérázného chlapíka s osobitým hereckým stylem, přišlo ještě více erotičtější:) (19.12.2012)

Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. (17.02.2009)

Tenhle film bohužel není dobrý. Razantní začátek sice hezky navnadil, rozvleklost dalšího děje však spíše rozčílila. Snad dobře vykreslené dobové prostředí (kostýmy a chování postav) bohužel trochu paroduje až příliš divadelně pojatá scéna a vlastně i herecké výkony. Vše bylo repetitivní, režisér se pitvá ve pocitech umělce i jeho žen, sex působí spíš nepříjemně, unavuje neustálé vřískání dětí... Divák je v neustálém očekávání co to ta vlastně ten malíř pořád matlá - obraz vidíme až dokončený a záběry na jeho detaily patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. HUDBA: polská koprodukce nabídla mimo jiné i hudebního skladatele a musím říct, že to byla více méně trefa do černého. Pawlikovy smyčce se skvěle poslouchaly, i když byly použity často docela nevhodně a děj nikam neposouvaly ani ho nedokreslovaly. Občasný minimalismus však nedá zapomenout na mnohem inovativnějšího Nymana, se kterým Greenaway spolupracoval dříve. (01.12.2011)

peter greenaway je povestný svojím výtvarným stvárňovaním vo svojich filmoch - a tuto sa mohol riadne vybúriť: a veru sa aj! navyše ja milujem "historické mystifikácie", a začínam si čím ďalej, tým viac obľubovať aj martina freemana - ktorý sa na toho rembrandta (ako ho poznáme z jeho autoportrétov) vážne podobal! film naozaj pre náročnejšieho diváka, no ten bude odmenený poctivou a zaujímavou vecou; (26.01.2013)