Nightwatching
Nightwatching
Nightwatching
Rembrandtova Nočná hliadka
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Reinier van BrummelenHudba:
Włodzimierz PawlikHrají:
Martin Freeman, Emily Holmes, Natalie Press, Jodhi May, Eva Birthistle, Toby Jones, Maciej Zakościelny, Agata Buzek, Maciej Marczewski, Gerard Plunkett (více)Obsahy(2)
Nový film slavného a celosvětově uznávaného režiséra Petera Greenawaye o životě a díl jednoho z největších malířů našich dějin. V roce 1642, v době Rembrandtovy největší slávy a jeho vrcholu, kdy mu pomalu umírá jeho žena Saskia, přijímá velmi neochotně zakázku na velký skupinový portrét amsterodamské milice, obraz, který bude později velmi známý jako Noční hlídka.
Režisér zobrazil extravagantní, exotický a pohyblivý pohled na romantický i profesionální život Rembrandta van Rijneho, jednoho z nejzásadnějších barokních malířů, a kontroverzní objasnění vraždy, kdy Rembrandt ukryl vrahovu podobu přímo do obrazu.Titulní roli ztvárnil Martin Freeman.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (79)
Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. ()
Na počátku malou hnidopišskou poznámku - ten překlad názvu do češtiny je zjednodušující, mnohem lepší by to bylo s malým "n", už třeba proto, že se v originálním názvu nejedná o název obrazu, ale o Greenawayův jazykový neologismus. Prosím anglisty, aby mne opravili, mýlím-li se. Ale proč s tím začínám: Podle mne je pointě filmu mnohem blíže Rembrandtovo vidění v temnotě, neustálé morální bdění, vigilie, samota aj. těch motivů, tam bylo mnoho a většinu asi nikdy nedešifruji: Tedy Rembrandtova noční hlídka. Na noc upomínal i neustálé stylizování scén do šerosvitu (i když postavy malované v šerosvitu nebyly ve skutečnosti malovány při svíčkách, ale za plného denního světla nejlépe za svitu slunce, technikou zvanou camera obscura - odtud ty stíny, ale to jen na okraj). A šerosvit se tak krásně snáší s divadlem a to má Greenaway rád, stejně jako malířství, jelikož i on sám je malířem. Na konci filmu nechává o sobě Greenaway, který se v daném okamžiku již prolíná s postavou Rembrandta, promlouvat pomocí osoby Jakoba de Roye. A co o sobě říká? Miluješ náznaky, zápletky, tajná spiknutí a tajemné postavy v pozadí: pak si nechá připít směrem ke kameře - sobě? divákovi? Vyberte si. ()
Ďalší Greenawayov kompozičný opus. Nestriedmy, kontroverzný, konšpirujúci, zdanlivo ľahkovážne zhýralý, v skutočnosti dôsledne plastický portrét geniálneho umelca. Bezškrupulózna adorácia i otvorené vyjavenie neduhov Rembrandta van Rijna a dobovej spoločnosti v premyslených naratívnych obrazoch úchvatnej auteurskej inscenácie v šerosvite za sprievodu podmanivých tónov skomponovanej nádhery podľa Pawlika a s koncentrovaným hereckým prejavom obnaženého (metaforicky i doslova) Martina Freemana. Tradičné preplnený intertextuálnymi a intelektuálnymi narážkami, citáciami veľkých umelcov a početnými odkazmi, je zakamuflovaný historický falzifikát Nightwatching neskromným dielom, strhujúcou symfóniou, ktorej línie zžieravo túžim dirigovať maliarskym štetcom ja sám. Po dlhej dobe sa vraciam ku Grenawayovi opäť ohromený - a to som si myslel, že už mi majster filmového plátna ukázal všetky svoje triky. 100% ()
Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] ()
Děj filmu, celá ta šíleně nezajímavá konspirace (opakující motivy Umělcovy smlouvy, jak jsem zjistil později), je zcela pominutelný a asi je i lepší ho nevnímat. Zpracování ale opět umí vtáhnout a já nechápu, proč nedokážu Greenawayovi odolat a musím mu naprat zase čtyři hvězdy, když mě na něm tolik věcí až irituje a připomíná třeba pozérského Antonioniho, kterému jsem odolával zcela bez problému. ()
Reklama