Potomci a předkové - Znárodněná kinematografie
Obsahy(1)
V roce 1945 byl prezidentem Edvardem Benešem vydán dekret prezidenta o opatřeních v oblasti filmu č. 50/1945 Sb. částka: 24 ze dne 11. srpna 1945, který k výrobě, distribuci, exportu filmů opravňoval výhradně stát. Kinematografie a velké tiskárenské podniky byly znárodněny. Na začátku roku 1946 byla kina převzata Ústřední správou kin nebo národními výbory. V té době fungovalo v Československu 1455 kin a další asi tři stovky čekaly na opravu. Za účelem posílení společenského významu národních výborů byla v roce 1957 převedena kina z působnosti Československého státního filmu na národní výbory. Národní výbory získávaly finanční prostředky na provoz kulturních zařízení od státu. S tím byla zřízena Ústřední půjčovna filmů. Československý státní film se vznikem Ústřední půjčovny filmů zanikl a vznikla instituce Československý film, jehož ředitelství nebylo daleko od postavení ministerstva. Ředitelství Československého filmu řídilo veškerý filmový průmysl, tedy podniky a instituce jako Ústřední půjčovnu filmů, Československý filmový ústav, kinotechniku či filmová studia a laboratoře. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1)
Nepříliš zajímavý dokument, který z poválečných dějin československé kinematografie selektuje pouze některá známá fakta o procesu znárodnění československého filmu. Připomíná filmy natočené v průběhu posledních čtyřiceti let (1945-1985). Z konce čtyřicátých let připomíná například výborné filmy "Siréna" a "Svědomí". Z padesátých let vybírá zejména snímky s politickým propagačním podtextem. Malá pozornost je věnována období konce šedesátých let, které by si však zasloužilo největší prostor. O to více se soustředí na období po roce 1968, kdy připomíná především angažovanou tvorbu (například protěžovaných režisérů Trapla a Balíka) ale i některé počiny dočasně zlomených vynikajících tvůrců, kteří se k natáčení vrátili po vynucené odmlce (Menzel, Jireš). ()