Poslední cesta

Taktiež sa radím do skupiny ľudí, ktorým je ten prehnaný americký patriotizmus poriadne proti srsti a ani tento film ma o opaku nepresvedčil. Aj preto bude môj názor znieť trošku protichodne. Totiž tento príbeh ma hlboko chytil za srdce, to s akou úctou sa americký ľud správa k osobám, ktoré v mene národa (je jedno je je z Minessoty, Montany, Colorada či Wyomingu, všetci sú Američania) položili svoje životy, je skutočne obdivuhodné. Scéna, kde si postupne autá na znak úcty rozvecujú svetlá, mi vyrazila dych. O tom, že Kevin Bacon je PÁN HEREC, som sa presvedčil už veľmi dávno, preto ma potešila táto snímka, kde sa tomuto umelcovi dostáva naozaj veľký priestor. (26.05.2009)

Vůbec ho neznal. V Iráku bylo jeho pracovní náplní sčítání ztrát v operačním štábu. Přesto se dobrovolně přihlásí jako eskorta mrtvého devatenáctiletého vojáka, který zemřel při operaci nedaleko Bagdádu. Dlouhé putování rakve se všemi vojenskými poctami z Iráku až do vojínova rodiště ve Wyomingu je pro podplukovníka Kevina Bacona zároveň hledáním sama sebe. Téma nezvyklé, výsledek prostý, ale místy působivý. Přepečlivý podplukovník jasně poukazuje na národní hrdost, jede přesně podle lajny, s ostatky nenechá zacházet jinak než s totální úctou a důstojností. Pro Středoevropana je samozřejmě onen patriotismus absolutně přepálený, navíc diváky, kteří milovali Kevina Bacona coby slizkého vrchního dozorce ve Spáčích, zpočátku sympatického kriminálníka v Divoké řece či v jeho kladných rolích (Tajemná řeka), zamrzí, že svůj jediný Zlatý glóbus získal právě za tohle nezávislé drama. (16.12.2022)

Dokonalost....Filmů jako je Taking Chance je po čertech málo...Každá scéna, dokonce každý záběr na vás dýchá pravdivostí a skrytou pokorou...A v čem že je Taking Chance tak vyjímečný?Protože to, co jsem viděl na na obrazovce těch 80 minut, byla čistá úcta a čirá pocta nad každou složenou amerikou vlajkou....Vlhké oči plné dojetí jsem měl pokaždé, když doprovod vzdával poctu člověku, kterého ani neznal..,,The following is based on actual events,,- vyplnilo se do poslední kapky.....Třešničkou je Kevin Bacon, který nehraje, měl jsem pocit že on tu roli opravdu žil......V neposlední řadě chci vyzvihnout hudbu, která dodává filmu šmrnc..Taking Chance by si v mých očích nezasložil ,,pouchých,, 79%, jako je tomu teď, kdy píšu tento komentář, zasložil by si hodnocení 90% a výš, už jen díky originalitě a skvostnému odkazu, který se snažil zanechat.... (18.04.2009)

Američani jsou opravdu hodně zvláštní národ - vyšlou statisíce svých mužů do války (a je jedno jaké, ať je to Vietnam nebo Irák). A dokud jsou tito vojáci naživu, jsou to jen pouhá čísla - ale jakmile voják zemře, najednou získává své jméno, ale hlavně úctu - a je úplně jedno jak žil, ale stává se hrdinou. A Poslední cesta je přesně o tom, podplukovník Stroble (Kevin Bacon) doprovází jednoho z těchto vojáků na cestě úplně poslední. Pokud se oprostím od samotného příběhu, který mne - jako neameričana - nijak moc neuchvátil, tak po filmové stránce musím smeknout. Film je velmi citlivě natočený, až tak - že se mi nechce vůbec polemizovat nakolik je pravdivý, a i Kevin Bacon se vybičoval k extrémnímu hereckému výkonu... (07.09.2011)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)