Bratři Bloomovi

Brutální všechno! Nejlepší vzpomínky budu mít na scénu, ve které Rachel Weisz ukáže svým kumpánům knihu, kterou poctivě uloupila. Její radost z úlovku je brilantní, něco takového jsem nečekal a na poli hereckého projevu dlouho neviděl. Tohle, že je ta ženská, která mě rozbrečela ve Fontáně? Dávno tomu, ale je to tak! Bráchové Bloomové neudělají díru do světa, jsou jako filmy Wese Andersona. Malý, ale pocitově strašně upřímný. A snad až na Marka Ruffala, jehož role je těžce vadící (sakra, to je slovo!) je film naprostá pohoda. P.S. Doporučuji scénu s líbáním. Něco tak nemotornýho jsem dlouho neviděl. Moc roztomilý :) (27.09.2009)

Nenápadná ale v některých chvílích překvapivě kvalitní podvodnická komedie. Film má obrovské plus v dvojici Brody-Weisz (Ruffalo je velice nevýrazný a na jeho místě bych si představil tucet lepších herců) ale i obrovské mínus v tom, že kvalita a tempo filmu je dost nevyvážené. Je zde řada opravdu povedených a vtipných scén ale v některých částech film doslova stojí na místě. Vypadá to asi jako jízda v autě, které střídá pátý a druhý rychlostí stupeň častěji než je zdrávo. Za těch pár výborných scén to ale rozhodně stojí. (21.03.2010)

První polovina skvělá. Rozesmálo mě to jak už dlouho nic a když se do jedné z hlavních rolí dostala i matička Praha a z Racheliných úst jsem zaslechl češtinu, byl jsem odhodlán dát plný počet. Bohužel druhá polovina už trochu zvážněla, což bylo na škodu. Na smutný kukuče Adriana Brodyho fakt neletim. Trochu mě dostal až zase konec. Herecky to bylo solidní. Brody ani Ruffalo sice nepatří k mým favoritům, ale tady mi docela sedli. Ženská část byla ovšem dokonalá. Rinko Kikuchi jako velmi neupovídaná specialistka na výbušniny Bang Bang s jedinou hláškou "Fuck me!" byla bezchybná, ale mě uchvátila Rachel Weisz. Byla rozkošná, okouzlující, krásná, roztomilá a já nevim co všechno a pokaždé, když se objevila na scéně, tak jsem roztál - ano, tál jsem skoro pořád. Na těch 80% má lví (nevím, jak se skloňuje lvice) podíl.:D (18.10.2009)

Chápu, že se Rachel s Adrienem chtěli podívat na krásy Prahy, ale upisovat se kvůli tomu do filmu, ve kterém je i divák s vypnutým mozkem o deset kroků před postavami, tak to snad nemají zapotřebí. Výsledku nepřidá ani marná snaha o kopírování poetiky Wese Andresona. Hrubě se tu totiž nedostává právě té poetiky a atmosféry (prokouknou sotva v pár scénách a právě ty dávají tušit, že být takový celý snímek, tak to přebilo i ten nešťastný scénář), a je to prostě jen divné a blbé. Opravdu divné a hodně blbé. O vražedné stopáži, kdy se v poslední půlhodině neděje (a ostatně ani nestane) lautr nic, raději ani nemluvě. (29.09.2009)

V jednom filmu se sešli hned tři moji oblíbení herci, Josepha Gordon-Levitta nepočítám, ten tam byl asi na dvě vteřiny (nechápu). Do Adrienových očí bych se mohla vpíjet snad celé hodiny, Mark Ruffalo je svérázný manipulátor a Rachel Weisz, té to její nadšení prostě žerete. Rinko Kikuchi znám z Babelu kde byla skvostná, tady též. Ta to má všechno na háku. Film baví, nenudí, rychle plyne a celá ta stylizace je velmi příjemná na oko. Pohoda. Pěkné scény: Když Bang Bang jen tak mimochodem uřízne Stephanovi větev co mu překáží ve výhledku a on jen tak mimochodem poděkuje; vážná debata dvou bratrů a za nimi se projde velbloud; na začátku kdy jsou v tom baru, hraje hudba, chlápek na klavír a kamera jede doleva a je záběr kde čísi ruka krátce hraje na skleničku. (31.01.2011)