Recenze (8)
Spomienka na armádny dril sa Ottovi Mühlovi vydarila. Šrámy na tele i duši. Štyria muži pochodujú a cvičia a sú viac viac špinavší, mazľavinou pokrytí a ich tváre sú zbierkou nechutných grimás. Nedivil by som sa, keby režisér pri zobrazovaní úškľabkov inšpiračne siahol po Charakterových hlavách - zbierke 52. búst rakúsko-nemeckého sochára Franza Xavera Messerschmidta z 18. storočia, ktoré ani po rokoch neprestávajú udivovať svojou strašidelne smiešnou odpudivou príťažlivosťou. Niekoľkokrát boli vystavené práve vo Viedni. No a ďalšia paralela? Bezduchý dril dokázal z vnútra hláv mladých dočasných obyvateľov kasární často vytvoriť podobné, mazľavou hmotou zadrbané hlavy, ako vo filme. Napriek nenávisti k takémuto spôsobu správania sa mu drvivá väčšina vojakov-záklaďákov prispôsobila a s chuťou šikanovala vystrašené myši, ktoré prichádzali s ďalším nástupným termínom. ()
Oproti ostatním snímkům co jsem od Otto Mühl(a) viděl je tenhle kraťas co se týče nechutnosti pro normální diváky zatím asi nejlíp stravitelný. Oproti ostatním jeho snímkům je tohle slabej odvar. Pokud chce někdo postupně vklouznout do Ottovi filmografie tak by měl asi začít tímhle snímkem. ()
Mühl a jeho netypická tvorba mi nevadí a svým způsobem se mi i líbí, ale tentokrát půjdu proti proudu. Osobně považuju tento jeho výtvor za jeden z nejslabších. Sledovat v první části několik polonahých mužů otírajících se o sebe – no to teda bylo terno…Zbytek už byl lepší, ale ani tak to nevidím ani na průměrné hodnocení. ()
Som v tomto cudzí? Som týmto názorom jednoduchý? Otto nie je pre mňa veličina ( na rozdiel od niektorých ostatných komentujúcich ), v jeho trápnych kraťasoch nevidím nič hororového, nič čo by malo tú definíciu žánru. Zrejme je niekde chyba. ()
Nechutný, tento raz asi pravdepodobne aj homosexuálny, Mühlov Akconalistický štandard. Ide o to, že sa štyria chlapci, dajme tomu, že sa asi priťahujú, ktorý sa oblievajú nejakými tekutinami, jednému to chvíľku obtierajú na surovo po tvári on chudák iba popadá po dychu, a očividne si to užívajú. Má to, na rozdiel od starších kúskov, farby. Písal sa rok 1967 aj do Rakúska už asi prišla psychedelická revolúcia. ()
Pro mě jedna z mála koukatelných věcí z Mühlovi kuchyně... A správný název je asi Wehrertüchtigung. ()
Důkaz, že k tvorbě umění není potřeba peněz, zdravého rozumu ani nadání.... Mouku, trochu těsta a potravinářské barvivo mám doma taky. Nějaký sličný komparz seženu. Všechno to prapodivně sestříhám, a když budu mít štěstí, tak se najdou uživatelé, jako je třeba Radko, kteří v mém krátkometrážáku taky najdou spoustu skrytých myšlenek a významů. Mně se to u Mühla bohužel nepovedlo a to jsem se opravdu snažila hledat. Jedna hvězda jedině za to, že je to méně divné než všechno ostatní, co jsem od něj viděla. ()
Za mě slabší kousek Ottovi filmařské kuchyně, ale pro zbytek možná jediný, který zkousnou. ()