Režie:
Libuše KoutnáScénář:
Anna JuráskováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Angelo MichajlovHrají:
Vítězslav Jandák, Jana Boušková, Vladimír Menšík, Josef Dvořák, Vladimír Hrubý, František Hanus (vypravěč), Václav Kotva, Oldřich Vlach, Jiří Kaftan, Rudolf PapežíkObsahy(1)
Floriánek Ďoubalík, šikovný mládenec, na své cestě za štěstím potká dědečka, který mu kromě moudré rady daruje cívku od kolovratu, píšťalku a tašku. Když dojde až královský zámek, kde mají kromě služby v zakletém mlýně také hezkou princeznu Fanynku, Florián se do ní zamiluje... Dnešní Pohádka pro pamětníky vznikla na krkonošské lidové motivy. Můžete se v ní těšit na mnoho pěkných písniček. Natočila ji v roce 1977 L. Koutná, která do hlavních rolí princezny a nebojácného chasníka Florijánka obsadila J. Bouškovou a V. Jandáka. (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Cák vo to, příběh to ftpnej a plnéj ponaučení a téj, moudrosti, ale ten upocenej mládeneček, který krmí chudáka staříka potulného nějakým kyselým padavčetem, tomu jedén, jédna nerozumí. Hlavně že se princezně líbil a že pantatínek král svoje slovo dodržál. Kdák by taky ne, vždyť král je jednou král, no né? No jó. A téj zadní projekce co jsme si užili, nácvik na hvězdné války. Jó, hvězdy, tak těch tam bylo dost, Menšík, Boušková, Dvořák no a taky Jandák, ze kterýho nakonec byl král, i když víme, že byl jen ministr. Prostě, když vidíte důchodce, dejte mu jabko nebo mu aspoň kupte pivo, páč nikdy nevíte, jestlivá von není kouzelnej a to by byl pech, nechat si kouzelnýho dědu vyklouznout a nedostat ty artefakty. ()
Pohádka, která je řemeslně mistrně zvládnutá a velmi přijemně zahraná. Dvořák svoje vodníky vypiloval k dokonalosti a Jandák ještě s vizáží mladíčka a navíc jeden druhého sadisticky mučí. Kde jinde v pohádce mladý Floriánek lape po dechu pod hladinou vody, kterou ovládá vodník a pak se role obrátí a Floriánek píská na píštalku až má vodník trauma. Mohlo se to možná obejít bez toho podrkonošského nářečí. Dobře obsazeno a zahráno a v rámci studiových pohádek se jedná o zdařilý počin. 80% ()
Jedna z nejlepších “studiovek” pohádek určených pro nedělní Studio kamarád. Pohádková inscenace má kvalitní obsazení, Vladimír Menšík jako král z Hradecka a Krkonoš dle nářečí, Jandák který se typově hodil na role prostých, chasníků. Jiří Korn na postsynchron zpíval písničku do vršku,František Hanus jako vypravéč opravdu kvalita, pohádka má pěkné kulisy a hezkou hudbu od Michajlova, vše stálo pár korun a umělecká hodnota přesahuje výsledek, jednoduše natočené na zelené pozadí vše má svoji pohádkovou logiku a Josef Dvořák stvořil nezapomenutelného vodníka a také se typově našel. Pohádka má vtip, švih i ponaučení, vše jak v pohádce má být což dnešní pohádky postrádají. Jana Boušková s tímhle účesem byla opravdu princezna z horského zámku. ()
Nutno říct, že tuhle pohádku "dělá" hlavně Pepa Dvořák, protože bez jeho frků (Cák dřu, až mi déržka padá) by to bylo poloviční. I když Menšík hraje překvapivě v poklidu a na mladičkou Bouškovou se moc hezky dívá. Do toho nějaké písničky Angela Michajlova, jež se sem překvapivě nejen hodí, ale jsou i vtipné. Mně se tahle pohádka moc líbí, být maličko vymazlenější (třeba triky jsou strašné), jako třeba Strach má velké oči, jdu výš i s hodnocením. ()
Televizní pohádka, která trend papundelkových kulis dotáhla do extrému. Přes chudou výpravu i trikovou výbavu je však milá, svižná a nechybí jí ani nezapomenutelné hlášky, ani moudré ponaučení od kouzelného dědečka. A všechno jistí výborné obsazení počínaje královským Menšíkem, přes culíkatou princeznu Bouškovou až po kouzelného dědu Hrubého. No, jak se mohla princezna zamilovat do upoceného Jandáka jsem sice nepochopil, ale Dvořák vodnickej neměl chybu, "šak dřu až mi déržka padá, brekekeke." ()
Reklama