Recenze (3)
John Whitney Sr., priekopník počítačového umenia, dal dohromady všetky dovtedy ním vytvorené grafické efekty vytvorené na analógových počítačoch, pridal skvelú hudbu jazzového majstra Ornetta Colemana a vytvoril tak vizuálne lahôdkový Katalóg. Pokiaľ ste sa v detstve radi zabávali s hračkou Krasohled, ukazujúcou súbory rôznych abstraktných, farebných, meniacich sa obrazcov a zároveň netrpíte nepríjemne pálivou žáhou pri počúvaní profesionálne zahraných jazzových experimentov, tak niet čo riešiť. ()
Na okraj pár poznámek Stéphana Mallarmého: "Ryzí dílo obsahuje výmluvné mizení básníka, jenž přenechává podnět slovům tím, že se dotkne jejich uvolněné proměnlivosti; ony zažehují se vzájemnými odlesky jako účinná stopa po drahokamech, nahrazujíce vnímatelný dech v dřívějším lyrickém dýchání nebo nadšené osobní řízení fráze. Tato vlastnost je blízká samovolnosti orkestru. Básník musí stanouti uprostřed myšlenek a obrazů seskupených únavou; jeden po druhém netoliko osvětlit, ale jeden pomocí druhého. Tak vyplývá smysl z jejich doteku nebo z jejich vzájemného prolínání." ()
"Kolem roku 1957 zakoupil části starého vyřazeného protiletadlového kanonu M-5, včetně jeho řídící jednotky, a sestrojil mechanický analogový pracomputer umožňující programovaně natáčet animace. Sám John Whitney označuje toto zařízení jako cam machine nebo také animation machine. Mezi lety 1958-1966 vytvořil pomocí tohoto mechanicko-optického zařízení řadu komerčních zakázek, mezi jinými například animované obrazce pod úvodními titulky filmu Vertigo (1958) Alfreda Hitchcocka. Toto zařízení umožňovalo komplexní systém pohybů kamery, případně rotací a posouvání snímaných předloh, množství variací pro práci se závěrkou, na zařazování filtrů i dalších originálních technických vymožeností. Film Catalogue datovaný rokem 1961 je jakýmsi vzorníkem rozličných postupů realizovatelných pomocí cam machine. Přestože tento film nemá žádnou dramaturgickou stavbu a je opravdu jen katalogem rozličných možností, byl později prohlášen za filmové dílo (víceméně s Whitneyovým trpným souhlasem)." (Martin Čihák, Ponorná řeka kinematografie. NAMU, Praha 2013. s. 112/113) ()