Sněženky a machři po 25 letech

Smutná komedie, která nemá více věcí. Protagonistu. Drama. Tempo. Žádnou konzistenci. Jasno v cílové divácké skupině. Celý film ale krom FILMOVÉ režie (tzn. nevypadá jako home video nebo televizní inscenace pro sobotní dopoledne) stmeluje intenzivní pocit hořkosti nad promarněnými příležitostmi. Životními i uměleckými. 55% Zajímavé komentáře: Tetsuo, imf, triatlet, Pražák, Sonnery, curfew77, dolin1, Le6n, martalini (22.11.2009)

Jsem mile překvapen jakým směrem se pokračování tohoto čtvrtstoletí starého snímku vydalo. Sraz spolužáků po 25 letech do kterého se promítají i životní etapy představitelů. Nostalgické vzpomínání. Utrápené duše zklamané vývojem vlastních životů se chtějí alespoň na chvíli vrátit do svých naivních let. Věrohodné, působivé a překvapující svou trapností a hořkostí, která nahradila ono mladistvé hašteření. (22.08.2009)

Příjemné překvapení. Zatímco se očekává trapná stařecná řachtanda, je to docela obstojná, velice dobře a profesionálně natočená stařecná depka. Chytrý scénář si dělá legraci z postav a jejich představitelů (kdo ví, zda to Jeníčková vůbec pochopila), vlastně i sám ze sebe ("Neopakujeme se trochu?" "Oni si snad pamatujou každou větu, která tehdy padla!"). Ačkoliv je pár momentů zbytečně zabitých, pár postav dost nedůležitých (i když jedna má alespoň zajímavou sviňáckou pointu), byl jsem až nečekaně překvapený, jak je to zajímavý film. Není to legrace jako původní Sněženky. Je to spíš film o tom, že když je vám přes 40, váš život už je úplně jinde a můžete se snažit jak chcete vrátit se do mladých let, nebude to fungovat. Jak říkám, depka. (11.12.2008)

Jejej, to je ale zvláštní film. Koncipovaný jako hit zimní sezóny, ale pokud nepočítáme product placement (kvůli němuž ale diváci nechodí do kina), tak tu nejsou vlastně žádné znaky typické komerční zábavy pro masy, jaké mají např. nechutné snímky Marie Poledňákové. _____ Sněženky a machři po 25 letech jsou velmi hořké, smutné a fascinujícím způsobem "rozviklané" dílo, které jako vyprávění nedrží pohromadě, ale jako generační výpověď je to nesmírně silné a komplexní. V té trapnosti, hluchotě a prázdnotě se zračí všechny nezdary, jež potkaly lidi, kteří zažili listopadový převrat. ______ Předpokládám, že se k tomuto filmu budeme vracet s odstupem let podobně jako se tomu stalo s Dědictvím Věry Chytilové a Bolka Polívky. S ním sdílí povadlé Sněženky mnohé rysy; především mudrlantský moralismus - který osobně nijak nevyznávám, ale chápu ho. Ale právě proto, že Machrům po 25 letech - na rozdíl od Dědictví, jehož vážnou rovinu překrylo kultovní hláškování - chybí záchytný humor, bude tento film chápán jen jako "johnovské memento" a pesimistický pohled na roky, jež právě prožíváme.______ Říkám to s plným vědomím toho, že pokládám střetnutí Johnova a Pelantova scénáře s Taušovou režií a kamerou od Chadimy za podivně nefunkční celek. Ale "chyby", omyly, rozpaky a neobratně vykoktaná poselství také o něčem svědčí... Vlastně mě to dost zasáhlo, i když nejsem ve věku hrdinů. _____ Rád bych někdy zkusil srovnat různé typy "lidových filmů", Hřebejkem počínaje, Poledňákovou a Účastníky zájezdu pokračuje a Sněženkami konče. Hodně bychom se z toho dozvěděli o národní povaze a společenském klimatu i podmínkách kulturního provozu. ______________ P.S. Jinak mě dost překvapuje, jak povrchně si spousta lidí pamatuje první film a má ho zafixovaný jako něco humorného a "kultovního". Obávám se, že ta kultovnost mu dost ubližuje. Stejně tak mě udivují otázky "proč to pokračování vzniklo", nebo rádoby dobré rady "nemělo to nikdy vzniknout". To je prostě krátkozraký fetišismus, který si hýčká původní film jako něco úžasného a "příjemného", brr. (21.12.2008)

O pokračování Sněženek a machrů se dá směle prohlásit, že je to absolutní protipol svého celkem optimisticky vyhlížejícího předchůdce. Sešla se tu sice stará herecká parta, ale přesto je tento film svým pojetím o tolik jiný. Tvůrci totiž pokračování pojali snad až příliš pietně a v pesimistickém duchu. Ono se to sice přímo nabízelo, že ve dvojce půjde o jakési bilancování uplynulých 25 let a neustálé opakování notoricky známých hlášek z jedničky to jen potvrzuje, nutno však dodat, že tyto hlášky zde už vůbec nefungují a jejich neustálé mechanické opakování navozuje dojem, že tvůrci chvílemi nevěděli, jak dál, protože film se poměrně vleče a nikam se výrazně dějově neubírá, ale přesto je zajímavé sledovat, jak se ústřední hrdinové za ta léta nejen fyzicky změnili. Z hereckého hlediska jsou výkony celkem snesitelné, ale taková Freimanová nebo Brzobohatý snesou i přísnější měřítko. Pesimistickému rozjímání ale nějak chybí životnost. Prostě by to chtělo víc života do toho umírání a nechce se mně věřit, že život po čtyřicítce, je taková hrůza. Ten, kdo ale miloval jedničku, bude dvojkou velmi zklamán. 50% (22.03.2009)