Sněženky a machři po 25 letech

Tenhle film neměl nikdy vzniknout. SNĚŽENKY A MACHŘI je jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů. To, co vzniklo po 25ti letech, mě upřímně vyděsilo. Film, ve kterém se dala očekávat nostalgická vzpomínka na dobu mládí a bezstarostnosti, se stal trpkou výpovědí o zkrachovalých životech, ztrátě iluzí a lidském úpadku. Všichni hlavní hrdinové evidentně nezvládli svůj přechod do dospělého života. Všichni selhali a každý trochu jinak. Navíc ztratili i vše, co je v minulosti spojovalo. Nyní jsou si cizí a společně se scházejí jen ve vzpomínkách. Nyní mají trochu víc zkušeností, ale mentálně zůstali ztraceni ve věku teenagerů. Trochu málo prostoru se dostalo i odrostlým dětem našich „machrů“. Tato linka mohla znamenat únik z deprese rodičů ztroskotanců, ale v zápětí se projevilo, že svůj život zvládají stejně obtížně, jako jejich rodiče. Ačkoli moc nečtu bulvár a společenské rubriky, přijde mi, že do filmu se úmyslně promítly problémy a selhání z osobního života jednotlivých herců a upravily se tak podle toho jejich postavy. Tenhle film je vzpomínkovou akcí herců a tvůrčího týmu. Společně zavzpomínali a vyplakali se sobě na rameni ze svých problémů. No a co divák? Když budu mluvit sám za sebe, mě to naštvalo. 23% (27.01.2011)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 4/10 Prostředí 6/10/// +jsem rád, že to vzniklo, sešlo se tu několik původních herců, příjemně potěší Veronika Freimanová, Jakub Prachař a Juliana Johanidesová, pár dobrejch fórků se tu najde a některé scény byly zajímavé -melancholie jako kráva, film zapříčiní zvýšený počet sebevražd, protože si každý druhý uvědomí, že je na tom podobně bídně, film má bavit a ne deptat/// Jednoduše řečeno, není to taková hrůza jak se všude povídá. Tedy když to vezmeme z hlediska filmu jako takového, který je docela dobrý, dobře natočen a něco se tam děje. Po první asi půlhodině jsem si říkal, ano občas vtipné a hodně melancholické. Postupně jsem však dostával další a další dávky úzkosti, zmaru a faktu, že možná až za 25 let budeme mít se spolužáky slučák, budeme na tom stejně. Nebýt tohoto byl by film asi vnímán jinak, mnohem pozitivněji, ale není tomu tak. Přesto děkuji filmařům za zajímavou zkušenost./// Celkem 58%/// (26.11.2009)

Pro mě se v žádném případě nejedná o nějakou opožděnou dvojku k úspěšné jedničce. Pro mě je to trochu jiný žánr, jinak vyprávěné příběhy, byť, jak poznamenává Viki Cabadaj: „ teď už se všichni stejně jenom opakujeme...“ Depresivní ohlédnutí za jejich i mým mládím. Velmi hořké, velmi smutné a naprosto ze života. Po skončení filmu jsem byl hodně „přešlej mrazem“ (05.01.2013)

Pro ty, co očekávají bžundu, mám varování - větrem ošlehané sněženky povadly a machři už nenachází sílu se natřásat.. Hořká ano, komedie takřka vůbec - jen frustrace středního věku umocněná životními zkušenostmi, kdy se dětské starosti zdají s odstupem času a s přibývajícími kily, plastikami a rozvody vlastně radostmi. Tauš odvážně zariskoval, ale v ničem nezaujal. Tak za 25 let zase, tentokrát s berlemi, vyndavacími zuby a artritidou a nebo pro dobro diváka doufejme, že vznikne už jen krátkometrážní film, kdy půjde mladej Mácha zapálit svíčky na hřbitov.. (23.11.2009)

Podruhé louhovaný sáček čaje zkrátka nechutná a nic na tom nezmění fakt, že 25 let někde ležel, než ho zase šoupli do hrnku.... Vtipy už nefungují, obstárlí herci už nejsou zajímaví a celé to tak nějak nudí... Uáááááá nějak jsem klimbnul. Jak to vlastně skončilo ? Jestli ve filmu něco funguje je ten sentiment. Vzpomínky na sladké tenkrát, kdy vědět to co dnes, dělalo by se lecos jinak. Ale takový je zkrátka život a každý pokus o cokoliv je první a jediný. Hvězda navíc za hudbu. * * (10.12.2012)